Jakou budoucnost má severský válečník a dědic trůnu, jehož jediným smyslem života je spalující touha po pomstě? Robert Eggers, režisér hororové Čarodějnice a mysteriózního Majáku, jeden z nejautorštějších filmařů současnosti, dostal od studia na svůj vikingský epos olbřímích devadesát milionů dolarů. Výsledná adaptace povědomého příběhu je velkolepá, brutální, autentická a fantasticky zní i vypadá.
Seveřan (foto: CinemArt)
Zprvu může trochu trvat, než na Eggersův výrazný výtvarný styl i způsob vedení herců přistoupíte. Shakespearovský patos ve zvolaných replikách postav, jejich výrazný přízvuk, kamerové jízdy končící v detailech jejich tváří a snová sekvence, ve které se za přítomnosti maniakálního Willema Dafoea vikingský otec se synem chovají jako zvířata v iniciačním rituálu, mohou být na některé diváky moc.
Jakmile ale prolog skončí a ve chvíli, kdy se pomalu ladíte na Eggersovu vlnu, děj rozkopne jedna z nejlepších a nejintenzivnějších akčních sekvencí, co za dlouhou dobu pamatujete, Seveřan vás začne nekompromisně strhávat. Animální Skarsgard spolu se skupinou psanců drancuje vesnici v dlouhatánských, přehledných záběrech plných špíny, řevu a krve, zatímco divák se s otevřenou pusou boří do sedačky a snaží se nepromítat si brutální dění na plátně do skutečného aktuálního dění nedaleko od nás. Nejde přitom o prvoplánový gore, který by chtěl za každou cenu a co nejčastěji šokovat vyhřezlými střevy.
Audiovizuálně je Seveřan opojný a sebevědomý. Kamera režisérova dvorního kameramana Jarina Blaschkeho nemá problém v jediném dlouhém záběru pojmout celou scénu a nespočet informací; ze vzdáleného celku na vlnami se sunoucí bárku přes pohled na upící veslaře nemá problém končit detailem na tvář hlavní postavy bez jediného střihu.
Eggers pak často pracuje s proměnlivou saturací barev na plátně a některé scény nemá problém nechat odehrát v takřka černobílých tónech, zatímco jinde rozehraje hru teplých světel ohně a jejich stínů.
Seveřan (foto: CinemArt)
V pohodlí zvyku na uniformní a poněkud zaprděný vzhled drtivé většiny dnešních blockbusterů si může divák na obrazovou divokost Seveřana trochu zvykat, jakmile se s ní však sžije, je výtvarný styl a obrazové vedení scény filmu naprosto návykové a ohromující. Závěrečný souboj, který v pekelném prostředí islandské sopky servíruje fantastickou šermířskou choreografii v přehledné formě velkých a dlouhých záběrů by měl vejít do učebnic toho, jak se točí akční scéna.
Řada obrazů pak nevyhnutelně utkví v paměti i díky propracovanému mixu zvuku, kdy každé vytažení bájného meče z pochvy budí respekt, a fantastické a intenzivní hudbě debutující dvojice Robina Carolana a Sebastiana Gainsborougha, která tu připomene slovanské chorály videoherního Zaklínače, tu čerstvě Oscarem ověnčený Zimmerův soundtrack Duny. Nádhera.
Ať už jde o animální vrčení respekt budícího Alexandera Skarsgårda, mrazivou jedovatost Nicole Kidman, životem a bitvami zoceleného vikingského krále Ethana Hawkea nebo tradičně svůdnou a cynickou Anyu Taylor-Joy, herci jsou bez výjimky naprosto autentičtí.
Při vší té podívané a adrenalinu pak ani nevadí, že příběh je vlastně naprosto přímočarý. Z hlediska logiky děje lze přemítat o tom, proč mladý Amleth se svou pomstou tak dlouho vyčkává, její postupné dávkování je ovšem tak strhující, že vás to při sledování asi ani nenapadne.
Seveřan (foto: CinemArt)
Chtít pak něco nového od zpracování prastaré pověsti, která Shakespeara inspirovala k napsání popkulturně tak hojně citovaného a parafrázovaného Hamleta, by se mohlo jevit jako poměrně bláhové přání. Seveřan mohl snadno sklouznout k pouhé audiovizuální atrakci, přesto ale šablonovitý námět o dědici trůnu a uzurpátorském strýci dokáže vyprávět s velkou poutavostí a ještě přidává temný zvrat, který krutost celého původního příběhu ještě umocňuje.
Prvkem, který nemusí sednout všem, snad mohou být občasné mytologicky snové výjevy, které drsnou přízemnost a dějovou plynulost snímku subjektivně trochu rozbíjí; na druhou stranu jde ale o důležitou podstatu folkloru vikingského světa, který Seveřan popisuje, a ve filmu tedy zřejmě mají své místo.
Seveřan (foto: CinemArt)
Robert Eggers svým třetím snímkem definitivně upevňuje své postavení jednoho z nejvýraznějších režisérů dneška. Jeho jméno se stává značkou nehledě na zvolený námět podobně, jako je tomu v případě Chrise Nolana; byť v tomto případě bude rezonance v mainstreamu patrně menší. Další Eggersův počin, nové zpracování klasického hororu Nosferatu, které bude s Taylor-Joy připravovat v Praze, už teď vyhlížíme s velkou nadějí.
-
Režie - 90%90%
-
Scénář - 80%80%
-
Kamera - 95%95%
-
Hudba - 95%95%
-
Herci - 90%90%
Seveřan (2022)
Seveřan hrdě vyčnívá mezi záplavou premiér, které se na diváka pravidelně valí. Oproti předchozím filmům Roberta Eggerse je univerzálně srozumitelnější díky adaptování notoricky známého hamletovského příběhu, zůstává ale režisérův tradiční cit pro výtvarno, díky čemuž je jeho vikingská řežba vizuálně nejpůsobivějším snímkem od loňské Duny. Brutální syrovost přímočarého děje v kombinaci se skvělými herci, přehlednou a krásně nasnímanou akcí a úžasnou hudbou je kombinací, kterou z hlavy jen tak nedostanete.
foto/video: CinemArt, Focus Features © 2022
drama / akční / thriller / dobrodružný
USA, 2022, 136 min
Premiéra: 14. 4. 2022 CinemArt
Režie: Robert Eggers
Scénář: Robert Eggers, Sjón Sigurdsson
Kamera: Jarin Blaschke
Hudba: Robin Carolan, Sebastian Gainsborough
Hrají: Alexander Skarsgård, Nicole Kidman, Claes Bang, Ethan Hawke, Anya Taylor-Joy, Gustav Lindh, Willem Dafoe, Phill Martin, Eldar Skar, Olwen Fouéré, Ingvar Sigurðsson, Oscar Novak, Björk, Ian Whyte, Kate Dickie, Kevin Horsham, Tadhg Murphy, Hafþór Júlíus Björnsson, Ian Gerard Whyte, Ralph Ineson, Murray McArthur, Magne Osnes, Jon Campling, Eric Higgins
Produkce: Robert Eggers, Mark Huffam, Lars Knudsen, Arnon Milchan, Alexander Skarsgård
Střih: Louise Ford
Zvuk: Mark Taylor, James Harrison
Scénografie: Craig Lathrop
Masky: David White
Kostýmy: Linda Muir
