Recenze: První mise Kingsmanů zábavně míchá syrovost s komiksovou stylizací

Kingsman: První mise je jeden z nespočtu snímků, jejichž premiéra byla díky pandemii odložena, nyní sekonečně ale diváci mohou těšit ze slušně zpracovaného prequelu špionážního příběhu. Ten i napotřetí natočil opět Matthew Vaughn, který na scénáři spolupracoval s Karlem Gajdusekem a Jane Goldman podle komiksu Marka Millara a Davea Gibbonse.

Jablko u stromu

Prequel se od dvou předchozích filmů v mnoha aspektech liší. Pracuje s globálním obrazem světa, který otvírá příhoda z Jižní Afriky v roce 1902 a kombinuje historické události a postavy spojené s první světovou válkou a prolíná ho s osobním příběhem, ve kterém vrcholný herecký výkon předvádí anglický herec Ralph Fiennes v roli agenta Oxforda, která ho ukazuje v pro něj svěží a slušivé poloze, jež mu dává prostor doplnit svůj již tak bohatý herecký rejstřík. Bezvadně přepíná mezi prudkou elegancí a komikou ve scénách, které vyžadují akci, jeho postava navíc bojuje s osobními pochybnostmi a strachem o syna Conrada

Toho ztvárnil Harris Dickinson, nenápadný mladík s ostře řezaným obličejem, ale zároveň výrazem anděla. Byť má už tenhle pětadvacetiletý herec za sebou několik slušných spoluprací, účast pod vedením Vaughna a vedle Fiennese si viditelně užívá. Jednou z nejpůsobivějších sekvencí snímku je scéna, ve které se jeho Conrad osudově potkává s jistým vojínem Reidem a ukazuje, že ve válce není prostor na žerty a každý musí nést zodpovědnost za následky svých rozhodnutí.

Historie ve stínu padoucha

Nejvýrazněji nicméně v První misi exceluje bez debat Rhys Ifans v roli Rasputina. Dá se říct, že právě on si svým ďábelským ztvárněním šíleného mnicha pro sebe většinu slovních přestřelek i akčních scén ukradne. Zaujme i Tom Hollander, který se se ctí ujal trojrole historických figur, císaře Viléma, krále Jiřího a cara Mikuláše a dodal jí i lehce parodický nádech. Podobně pochvalně lze hovořit o herečce Gemmě Arterton, která je ráznou hybatelkou celé domácnosti a Oxfordovým partnerem i ve chvílích, kdy nemá dostatek odvahy anebo ztrácí směr. Její postava je nenápadnou a dobře organizovanou hlavou celé sítě služebnictva, které pomáhá získávat informace o politicko-valečném stavu země.

Ve snímku se objeví i další historické postavy, zatímco některé jsou ovšem trefně zasazeny do děje a působí v něm organicky, účast jiných trochu skřípe a lze z nich tušit otvírání vrátek pro potenciální pokračování.

Audiovizuál

Filmu pomáhá také dynamická kamera Bena Davise, zejména je-li třeba nápaditě připoutána k šermujícím kordům. Soundtrack filmu, na kterém tentokrát pracoval Matthew Mageson s Dominicem Lewisem, podporuje svižnou atmosféru příběhu a pracuje s hlavním hudebním motivem, jež má už dostatečně zažitý každý věrný divák Kingsmanů. Film bohužel ale tratí na tricích, které by si zasloužily lepší vizuální zpracování, zejména když divák má srovnání s předchozí Vaughnovou tvorbou.

Rovnou do akce

Kromě obsazení zvyšuje novým Kingsmanům skóre i několik výrazných akčních scén a dramatických momentů. První mise hned několikrát zabrnká na divákovy city, a to hned od prvních momentů, které se nezdržují žádnou předehrou a překvapí náhlou akcí. Ta je zastoupena zejména realistickými obrazy ze zákopů první světové války, ale i komiksově stylizovanými rvačkami, když se dostane na pohyby či výkony aktérů, kterými heroicky vyřeší situaci i zajistí své přežití. Obzvlášť divácky atraktivní je kupříkladu scéna šermu, při které v dlouhých a perfektně choreografovaných záběrech Rasputin při boji doslova tančí či střetnutí Conrada a dalších pěti vojáků s nepřátelskou skupinou v noci uprostřed válečného pole a jejich následný tichý boj.

Toto promíchání opravdového a syrového světa se smyšlenou zábavou nepostrádá inteligenci a očividný zájem o téma. Kromě vlivu bondovek lze ke konci filmu cítit dokonce i inspiraci Wesem Andersonem a jeho téměř „ADHD“ překotností, se kterou je závěrečná zápletka na diváka navalena.

Dagmar Šimková
foto: Falcon, 20th Century Studios © 2022