Není to typický historický biopic, který by vás utýral k smrti svým detailním vyprávěním o životě dánské královny Markéty I., jež se zasloužila o sjednocení Dánska, Švédska a Norska takzvanou Kalmarskou unií. Je to majestátně zaznamenaný moment dilematu ženy a vládkyně. Film Margrete – Královna severu do Prahy přijely uvést dvě Dánky – režisérka Charlotte Sieling (v textu CHS, podílela se také na úspěšných seriálech Most, Vláda nebo Ve jménu vlasti, pozn. red.) a producentka filmu Birgitte Skov (BS). Velkolepá kostýmní podívaná nese také českou stopu. Má na ní zásluhu produkce Sirena filmu, neboť velká část příběhu se natáčela na hradech Křivoklát a Točník. S oběma jmenovanými dámami jsme si povídali den po zahájení přehlídky současných severských filmů SCANDI, kterou jejich snímek zahájil.
Současná doba přináší poptávku po silných ženských charakterech. Proto vznikl i váš film?
CHS: To sice ano, ale my jsme s tímhle námětem začaly pracovat už před deseti, možná dokonce jedenácti lety. Tehdy jsme určitě s žádným takovým důvodem nekalkulovaly. Scénář se nám dostal do rukou jako Margretin převyprávěný život v kostce. Věděly jsme, že takhle je to nepoužitelné, ale taky že hlavní postava královny je nesmírně zajímavá. Měly jsme pojem o tom, kdo tahle žena byla, ale nevěděly jsme nic bližšího. Pak jsme v nějakých historických publikacích při rešerších narazily na tři zásadní věty, které vystihovaly náročné momenty jejího života. Uvědomily jsme si, že to mohou být dramaticky velice zajímavé události, které by mohli diváka zaujmout. Zároveň to byla a vlastně stále je nevyřešená historická záhada, kdy se v královnině životě objevil mladý muž, který se vydával za jejího syna. To byl nejnebezpečnější moment, s nímž se pojí mnoho otázek. Třeba také ta, proč se pak „namáhala“ nechat ho upálit, když ho mohla nechat „jen“ oběsit. Margaretin příběh je jeden z milionů příběhů žen, které dokázaly něco neuvěřitelného.
BS: Náš film je příběhem ženy, která svůj život dělila mezi politiku a rodinný život.
CHS: Musím říct, že ohlédnu-li se za svými filmy, je to opět v jistém smyslu slova příběh o rodičovství. Tohle téma se mojí filmografií prolíná.
Úvod k filmu Margrete na Scandi – Charlotte Sieling a Birgitte Skov
Margrete – Královna severu už v Dánsku měla premiéru v září minulého roku. Jaké jste měly na váš film ohlasy?
BS: Velice dobré. Při rešerších k filmu jsme se spojily se dvěma historiky nejenom proto, abychom se dozvěděly co nejvíce o naší postavě, době a situaci, ale taky proto, abychom, až film půjde do kin, měly jistotu, že se nestane terčem faktografické fikce, která přehluší samotný snímek. Nechtěly jsme se dostat do situace, že o naší práci bude někdo říkat, že neumíme pracovat s historií.
CHS: Měli jsme opravdu hodně dobrých ohlasů, zvláště od mužských recenzentů. Někteří dokonce říkali, že žasnou, jak se nám povedlo natočit žánrový film. Stalo se nám ale taky, že ještě, než byl film v Dánsku premiérován, jeden novinář o něm v rádiu mluvil velice nehezky a předpojatě, aniž by ho viděl. Po jeho zhlédnutí se omlouval a říkal, že nečekal, že to dopadne tak dobře.
BS: Ale já to vlastně celé chápu. Je velice jednoduché sklouznout k takové myšlence, když víte, že rozpočet filmu je enormní. Je sice špatné, že se tohle děje, ale vlastně je to dáno zkušeností a pocitem, že zase vznikne historická nuda.
CHS: Naštěstí jsme prokázaly dostatek statečnosti tím, že jsme se zaměřily na to, co bylo opravdu pro Margrete signifikantní.
Hvězda filmu Margret Trine Dyrholm s režisérkou
Margrete si zahrála skvělá dánská herečka Trine Dyrnholm Jak se ona připravovala na roli?
CHS: Na začátku se prala s tím, jak to celé uchopit. Chtěla být tak výrazná jako byl její kostým. Snažila jsem se ji ale utlumit a přesvědčit o tom, že méně bude v tomto případě více. Stačila podle mě třeba malá gesta s prstenem na ruce. Trine je velice ambiciózní „indie“ herečka. Říkala, že zvládne udělat pro tu roli cokoliv. Na mě bylo, abych ji v tomhle usměrňovala. Měla jsem pocit, že velká gesta by naprosto celý film zruinovala. Její síla musela vycházet zevnitř.
BS: Teď jsem si vzpomněla na chvíli, kdy jsme žádaly o finance. Měly jsme schůzku, kde jsme náš filmový projekt představovaly a já si vzpomínám, že jsem tehdy říkala, aby si všichni uvědomily, že nehodláme točit jenom snímek o nějaké historické postavě, která nebude celou dobu příjemná, ale která bude taky nebezpečná. Nechtěly jsme její charakter zploštit. A to bylo něco, co všechny přítomné oslovilo. Zmínit pak navrch ještě, že hlavní roli by si měla zahrát Trine, byla už jen třešnička na dortu.
Margrete – Královna severu (foto: Film Europe)
Kostýmní drama rozhodně není pro tuhle herečku typické. Vlastně si ji uvědomuji jen v Královské aféře…
CHS: Trine tu roli chtěla moc hrát. Ona si pečlivě vybírá role, kterým věří a které si dokáže sama obhájit. O roli Margrete jsme spolu vedly nesmírně dlouhou konverzaci. Nesnažila jsem se ji o ničem přesvědčovat, jen jsem ji chtěla pochopit. Bylo důležité, abychom do téhle práce vstoupily podobně naladěné. Měly jsme ale problém, který spočíval v tom, že se Trine bála zvířat. To znamenalo, že jsme musely nejprve velice pomalu pracovat na tom, aby si zvykla na koně, ta nádherná majestátní a chytrá zvířata. Prvně to bylo jenom na bázi doteku, kdy koně jenom hladila. Později už jsou to videa, kdy na koni jede. Všechno jsem natáčela. Mám s ní nakonec víc videí než se svými vlastními dětmi! (smích) Ona sama pak říkala, že tohle byl pro ni zásadní způsob, jak se dostala do role. A pak přišli na řadu sokoli. Nedokázala jsem si totiž představit, že bychom ji na plakátě nakonec neměly vyfocenou se sokolem na ruce. I v tomhle případě se překonala.
Rozhodně musíme rozebrat také českou koprodukci snímku. Co byste mi k ní mohly povědět?
BS: Jestli si správně vzpomínám, Pavel Müller ze Sirena Film nám ukázal asi osm devět hradů. Nakonec jsme natáčely hlavně na Křivoklátě, protože jsme samozřejmě přemýšlely také o co nejsnazší logistice a o tom, abychom neztrácely drahocenný natáčecí čas.
CHS: Druhou českou lokací byl Točník, kde se odehrává scéna s bitkou. Ale všechno okolo toho hradního mostu je pak proměněno pomocí počítače.
BS: Pro náš film jsme taky potřebovaly hory. Navštívili jsme proto i Rumunsko, které se nám taky dost zamlouvalo. Nakonec jsme se ale domluvily s českou koprodukcí, která byla ve srovnání s tou rumunskou schopna nabídnout lepší budget, který lépe souzněl s naším plánem. Rumuni nám dali ceny, které odpovídaly nabídce pro hollywoodské studio. Sirena Film byl ale mnohem více nakloněn diskuzi, ve které byl schopen pokračovat po celou dobu natáčení. Taky jsme se rozhodly jít cestou exteriérů kombinovaných se studiem, což mělo co dělat s praktičností celého projektu, ale rozhodně to byla ve výsledku dražší varianta. Na těch vašich hradech byla totiž tak strašlivá zima! (smích) Byla to dobrá volba.
CHS: Taky jsme točily s drony…
To jsou ty monumentální záběry na samém začátku snímku?
CHS: Ano. Ty se točily v Norsku.
Margrete – Královna severu (foto: Film Europe)
Pro mě je to adekvátní úvod příběhu tohoto typu, který mi společně s hudebním doprovodem jasně říká, co mohu očekávat.
BS: Víte co? Nejste první, kdo o tom takhle mluví. A my můžeme pyšně říci, že jsou to v uvozovkách jenom dva záběry z dronu, které natočil jeden norský filmař, který se na tenhle typ filmařiny zaměřuje. V procentech je to jenom vlastně jen malinkatá část celého filmu, ale divák si tu atmosféru uchová v paměti.
Dalším aspektem filmu, který se odehrává ve 14. století je určitě světlo, se kterým se musí zacházet jinak než u filmu ze současnosti, chce-li tvůrce zachovat autenticitu prostředí.
CHS: Absolutně. Věděly jsme, že budeme používat svíčky, takže jsem poprosila jednoho umělce, se kterým jsem spolupracovala už na svém předchozím filmu Muž, aby mi s tím pomohl. Přišel s nápadem použít veliké konstrukce v podobě závěsných lustrů, které doslova obalil voskem stékajícím ze svíček. Trvalo opravdu dlouho, než to celé vypadalo skutečně přirozeně. Já totiž opravdu přímo nesnáším, když jsou ve filmech svíčky použity špatným způsobem, což pak podle mě na kameře působí příšerně. Tyhle obrovské lustry jsme pak rozmístily všude po place, abychom docílily měkkého teplého světla. – Jinak o detailním uvažování o každém aspektu filmu bychom si mohly povídat nesmírně dlouho. Třeba kostýmy snímku – to byla také kapitola! Je to mravenčí práce, kterou dlouho vidíte jenom na papíře, než se zhmotní do hotových šatů. A třeba náš kameraman chtěl už čtyři roky před začátkem natáčení vědět, jak ty kostýmy budou vypadat. Stát u zrodu filmu znamená také spoustu diskuzí, které mohou někdy hodně eskalovat. Nicméně je důležité si uvědomit, že nakonec jde všem zúčastněným o to samé – tedy o co nejlepší a nejpřesvědčivější výsledek. Taková práce musí člověka bavit, a pokud ne, tak by měl dělat něco jiného.
Margrete – Královna severu (foto: Film Europe)
Vraťme se ještě k době natáčení v Česku. Jen jste se pustily do práce, tak přišel první lockdown kvůli covidové pandemii. Jak jste se s celou situací vypořádávaly?
BS: Ta situace byla opravdu šílená. Ale nad vodou nás drželo to, že situace byla rovnocenná pro všechny. Zastavil se celý svět. Kdybychom spolupracovaly s některou ze zemí, která se nedostala do stejné situace, v jaké jsme se nacházely v rámci natáčení my, bylo by to pak celé mnohem náročnější. Pak by to znamenalo, že by se lidé ze štábu a herci nejspíš začali rozhlížet po jiné práci. Takhle byli všichni mnohem chápavější a neměli problém s tím, když jsem jim psala nebo volala a říkala, že situace, kterou jsme měli domluvenou včera, se dnes díky stavu věcí změnila. Měly jsme pod nohama velmi vratkou půdu. Točili jsme už dva týdny na Křivoklátě, když přišlo nařízení, že na place nemůže být více jak třicet lidí. Takže jsme se sbalili a vrátili do Kodaně. Já jsem pak okamžitě začala řešit, jestli bychom tedy mohli pracovat alespoň na studiových věcech a až se restrikce uvolní, že bychom se vrátili k práci na lokacích. Cestu jsme našli a já musím říct, že tehdy jsem byla hodně pyšná a dojatá tím, jak pro ten projekt lidé dýchali. Potřebovala jsem šest herců pro to natáčení. Pamatuju si, jak jsem v deset večer seděla na kodaňském letišti a obvolávala je. Mimochodem – na filmu spolupracovali herci celkem ze sedmi zemí. Pět z těch šesti obvolaných mi kývlo na to, že další den přiletí. Práci na filmu jsme ale pak museli stejně na tři měsíce přerušit. Pak jsme se sešly s Pavlem, abychom si řekli, co musíme vyřešit, abychom mohli znovu začít. Hlavním problémem bylo testování zúčastněných. Pavel musel udělat smlouvu s laboratoří, abychom mohli do Česka přiletět a pak se každý musel na denní bázi nechat testovat. Ještě jsme měli potíž se do Česka vůbec dostat, protože sem nelétala žádná letadla. Byly to všechno naprosto zásadní otázky existence budoucího filmu. Vzhledem k tomu, že byl ale celý tým tak oddaný své práci na Margrete, povedlo se nám všechno nakonec uskutečnit a film dotočit. Celý herecký ansámbl musel trávit veškerý svůj volný čas během natáčení zavřený v hotelu, protože jsme si nemohli dovolit, že by někdo onemocněl. Dneska to herci při diskuzích k našemu filmu rádi dávají k dobru a vzpomínají na to, jak zvláštní a jedinečná zkušenost to vlastně byla. Smějí se a říkají, že si aspoň mohli užívat dobré drinky a taky spousty příjemných hovorů s kolegy.
Margrete – Královna severu (foto Film Europe)
Mluvíme hodně o technických záležitostech filmu. Co ale vaše názory a pocity z toho, jak královna Margrete naložila s dilematem, které jí život připravil a které dodnes zůstává záhadou kvůli tomu, že se nedochovaly žádné dokumenty?
CHS: Pro mě je to životní situace, se kterou se člověk musí v danou chvíli nějak vypořádat. A to, že tuto situaci představujeme divákům, otevíráme tak každému z nich možnost o všem přemítat z vlastní perspektivy. Začínala jsem jako herečka a moc ráda jsem sledovala kolegy, kteří hráli tak, že se své roli odevzdali, že byla mnohem důležitější než oni sami. Trine se tohle podle mě povedlo taky. Jejím úkolem nebylo dát divákům odpověď, a rozhodně jsme se obloukem chtěly vyhnout také nějakému moralizování. Nevím přesně, kdo je Margrete, ale podstata jejího příběhu na plátně je vzrušující.
BS: Mám oblíbenou scénu filmu. Je to ta, kdy Margrete stojí na útesu a křičí do mořských vln. Tam je cítit ta její rozpolcenost a neklid v mateřském srdci, které ale schovává pod rouškou klidné a vyrovnané státnice.
Charlotte, jak už jste zmínila, vystudovala jste původně herectví a máte za sebou spoustu rolí. Pak jste se ale vrhla na režii. Proč?
CHS: To kvůli bolesti. Být herečkou je hodně bolavé. Měla jsem dvě malé děti a každý večer jsem byla pryč. Na jevišti jsem se necítila dobře. Nevěřila jsem si tolik jako dneska a sama sebe jsem vlastně trestala za ty svoje pocity. Dneska je mi jednašedesát a to, co se dělo mě vidím dnes na mladých herečkách, a tak se jim snažím pomáhat. Herec musí být opravdu nesmírně silná a speciální lidská bytost, aby svou profesi unesl a zvládl. Později jsem taky začala studovat scenáristiku a potkala Birgitte. Říkala jsem si tehdy, že budu psát, budu více v pohodě a děti u toho povyrostou. V mém životě se dělo spousta změn. Rozvedla jsem se a začala jsem svůj život zase stabilizovat. Točila jsem taky reklamy, což mi přineslo hodně peněz. Mohla jsem si pro sebe a své děti dovolit víc. Pak přišla také spolupráce na sérii Most a taky práce v Hollywoodu. A v současné době se zase trošku k tomu mému herectví vracím. Je to pro mě teď celé mnohem zábavnější, protože už se tak nebojím a toho hraní je taky tak akorát.
Režisérka Charlotte Sieling
Pomáhá vám vlastní herecká zkušenost ve vaší režisérské práci?
CHS: Naprosto. Dokonce bych řekla, že někdy až moc. Herci musí být hodně silní, aby vedle mě vydrželi. (smích) Jinak se stane to, že se o ně budu starat až příliš. Díky své herecké průpravě do nich vidím. Není to o tom, že bych měla pravdu, ale spíš to, že mám svůj názor. Vztah mezi mnou jako režisérkou a hercem či herečkou by se dal tedy popsat jako „handle with care“. Ale s takovou silnou ženou jako je Trine je to tak, že ji nejprve musíte „zabít“. Jí se to ale líbí a jinak by to ani nešlo.
Je to trochu taková hra…
CHS: Je. Ona jí dobře rozumí. To samé musela udělat ona se mnou při našem prvním setkání. Pak teprve jsme rozuměly důležitosti té druhé a taky tomu, co vlastně děláme a čeho chceme dosáhnout.
Vlastně si tu vaši spolupráci představuji jako kdyby proti sobě stály dvě královny.
CHS: Tak nějak. Pro takovou práci i téma byla Trine úžasný spolupracovník, protože mi nenastrkovala své ego. Samozřejmě, že nějaké má, ale na natáčení si ho s sebou nenosila. Stejně tak ani já.
BS: Trine je úžasný tmelitel. Celou dobu během natáčení, kdy musel být celý tým v izolaci, si vzala instinktivně na starosti jeho spokojenost. Vzpomínám si, že měla při konci natáčení proslov ke všem v zázemí. O každém členu skupiny dokázala říct něco pěkného. Když skončila, tak jsem jí řekla, že právě vyslovila všechno, co jsem chtěla říct já jako režisér. Ona se doslova chytila za pusu a začala se omlouvat. Mně to ale nevadilo. Ona byla tím, kdo dal během natáčení všem takový kus sebe sama. Navíc jsem s ní naprosto ve všem vyřčeném souhlasila. V tom celém byla síla. – Taková, kterou kamerou nepřenesete, ale která zůstane v přítomná lidech.
připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe, SF Studios Norge / Dušan Martinček © 2022
