Japonský anime snímek Můj soused Totoro se sice poprvé objevil na stříbrném plátně již v roce 1988, do českých kin však vstupuje až nyní. I po 33 letech od své premiéry film neztratil nic na své působivosti – ať už po obsahové nebo vizuální stránce. Jak se ovšem dá objektivně hodnotit takový globální fenoménem, jímž se Totoro od svého uvedení stal?
Animák Můj soused Totoro je portrétem rurálního Japonska v 50. letech v oblasti satoyama. Toto pojmenování v japonštině značí hraniční území mezi úpatím hory a obdělávatelnou půdou. Režisér a scenárista filmu Hajao Mijazaki se při tvorbě Totora inspiroval jak místem, kde vyrůstal, tak i svým vlastním dětstvím, které spadá právě do 50. let.
Sestry Satsuki a Mei se spolu se svým otcem odstěhují do starého domu v satoyama blízko hlubokého lesa, zatímco jejich matka se zotavuje v nemocnici z blíže neurčené nemoci. V nestřežené chvíli se maličká Mei vydá do lesa, kde narazí na Totora, který připomíná křížence medvěda a mumínka. Nejen že Totoro pro obě sestry představuje magickou bytost, jíž jsou fascinovány, ale v průběhu snímku jim je i obrovským pomocníkem; společně se svým lehce vyšinutým Kočkobusem pomáhá Satsuki a Mei dostat se za jejich matkou, které se značně přitížilo.
Hodnotit legendární umělecká díla – ať již malířská, literární, či jako v tomto případě kinematografická – je věc vskutku zapeklitá. Jednoduché osobní hodnocení líbí/nelíbí je zatíženo historií, významem a odkazem konkrétního díla. Dopad Totora na japonskou, potažmo i celosvětovou popkulturu, je tak enormní, že ho nelze nebrat v potaz – jde spíše o to zdůvodnit si, proč zrovna tento krátký a ve své podstatě skromný snímek nabyl takové popularity.
(Více o postavě Totora a vzniku tohoto snímku se můžete dočíst v našem článku).
Pokud bychom se pohybovali pouze v rámci Studia Ghibli, z nějž Totoro také pochází, a porovnali ho s několika náhodnými snímky, zjistili bychom, že není natolik vrstevnatý jako Cesta do Fantazie; natolik zdrcující jako Hrob světlušek; nebo natolik vizuálně ojedinělý jako Příběh o princezně Kaguje. Přesto se však svou čistotou, upřímností a až dětskou přímočarostí může směle zařadit po jejich bok. Tato žánrová i vizuální rozmanitost zcela jasně potvrzuje, že Studio Ghibli a jeho tvůrci, především pak jeden ze zakladatelů a režisér Totora Hajao Mijazaki, oplývají bezbřehou a záviděníhodnou imaginací.
(Pokud vás zajímá, na jaké místo se řadí Totoro mezi nejlepšími snímky Studia Ghibli, podívejte se na náš přehled.)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Hvězdou za 10 minut[/pullquote]Největší síla Mého souseda Totora tkví v jeho prostotě. Totoro ukazuje každodenní výseč ze života dvou malých sester a aniž byste si to uvědomili, během krátké, hodinu a půl dlouhé stopáže vám přirostou k srdci natolik, že v momentě, kdy se dozvíte, že se matce Satsuki a Mei přitížilo, budete se chtít spolu s těmito sestrami dostat za jejich matkou do nemocnice co nejdříve. Totoro ve své podstatě pracuje s málem, ale zato výborně; postava Totora se objeví zhruba jen na 10 minut, což jí stačilo, aby se z ní stal globální fenomén; postava matky je ve filmu ještě kratší dobu, ale přesto si nelze nepřát, aby se opět vrátila ke svým dcerám.
Můj soused Totoro vám dokáže – v tom nejlepším slova smyslu – sebrat vítr z plachet a zavát vás do světa mystických stvoření i do vzpomínek na vlastní dětství.
Můj soused Totoro (1988) Je zajímavé, že se tomuto relativně skromnému snímku dostalo tak velkého ohlasu. Navzdory animované formě a magickým postavám Totoro však vzbuzuje natolik opravdové a veskrze pozitivní emoce, že jeho vábení nelze odolat. A vlastně není důvod, proč na Totora do kina nejít; pokud jste fanouškem, určitě si nenecháte tuto možnost ujít; a pokud jste Totora ještě neviděli, vězte, že jeho obří úsměv má schopnost okouzlit i vás.
foto/video: Aerofilms, Ghibli, archiv © 2021