V říjnu se do kin chystá novinka režiséra Zdeňka Jiráského Kryštof. Dramatický příběh se odehrává v ponuré atmosféře 50. let a popisuje události spojené s komunistickou Akcí K, jejímž cílem byla likvidace klášterů a mužských řeholních řádů. Z kina divák nebude odcházet s dobrým pocitem, ale možná si uvědomí, že v naší době se přeci jen nežije tak špatně. Film byl v předpremiéře k vidění na letošním Finále Plzeň.
Příběh vypráví o Kryštofovi, mladém muži, který je součástí mnišské komunity usazené v klášterním statku na Šumavě poblíž česko-německé hranice. Čeká na přijetí do katolického řeholního společenství a pomáhá mnichům při převádění osob perzekuovaných komunistickým režimem přes hranice do Bavorska. Při jednom z nočních návratů z hranice je svědkem krvavého zásahu proti skupince prchajících studentů. Té samé noci je zlikvidován i řád mnichů a Kryštof se tak ocitá bez přátel a bez domova. Po ránu nalézá jediného přeživšího studenta Cyrila a jejich cesty se spojují. Protože je Cyril zraněný, Kryštof vyhledá pomoc svého otce, lékaře. Setkání s otcem divákovi odkrývá Kryštofovu rodinnou minulost a důvody, proč se Kryštof rozhodl pro život v klášteře. I přes veškeré neshody otec Kryštofovi radí utéct společně s Cyrilem. Všichni totiž vědí, že jejich jedinou šancí na normální život je útěk přes hranice.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Ponuro a mrazivo[/pullquote]Režisérovi se skvěle podařilo vykreslit zoufalou a děsivou atmosféru tehdejší doby. Již úvodní záběry filmu, kdy Kryštof pomáhá pronásledovaným osobám s přechodem, či obrazy z klášterního statku, navozují intenzivní nepříjemný, mrazivý a ponurý pocit, který diváka pevně svírá. Vše potom vrcholí při brutálním útoku na studenty a násilném transportu mnichů. Je třeba ocenit i skvělou práci s kamerou – zvolená paleta barev, záběry na krajinu v mlze či obrazy ze sakrálního prostředí jen umocňují beznadějnou a klíčivou atmosféru tehdejší doby. Vše doplňuje dobře zvolená jednoduchá hudba, která podtrhuje napětí a divák při sledování cítí tíseň, jako by byl on sám pronásledován. Filmu se navíc daří vyvolávat tyto emoce až do konce.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Slepá místa[/pullquote]Příběh ale pár slepých míst obsahuje. Zarážející je především to, proč Kryštof a Cyril neutekli přes hranici v prvním možném vhodném okamžiku, ale delší dobu putovali bez jasného důvodu v pro ně nepřátelském a ohrožujícím prostředí. Děj by poté sice neměl o čem příliš vyprávět, ale tvůrci filmu toto určitě mohli lépe zdůvodnit. Slabší jsou i některé dialogy. Ve filmu se toho mnoho nenamluví a tak by na jednotlivé dialogové pasáže mohl být kladen větší důraz. Místo toho věty mnohdy nemají jasný význam a divák si sám musí mnohé domýšlet. Jako nedostatek také vidím, že část herců mluví česky, část slovensky a část slovenských herců se pak snaží mluvit česky. Rozumím tomu, že se tvůrci snažili o co největší autenticitu, ale na diváka to působí rušivým dojmem a v mnoha slovenských pasážích je těžké některá slova pochytit. I přes tyto slabiny si myslím, že se jedná o film, který stojí za to vidět. Nejen kvůli události, kterou zobrazuje, ale také skvělým hereckým výkonům a výbornému technickému provedení.
Kateřina Slavíková, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2021