Román Normální lidi spispovatelky Sally Rooney o vztahu outsiderských dvacátníků Marianne a Connella vyhrála nespočet anket o knihu roku, dostala se do nejužšího výběru ceny Booker Prize a byla jednohlasně oceněna literárními kritiky. Seriálová adaptace pak byla nominována na čtyři ceny Emmy, včetně nejlepšího herce v hlavní roli a nejlepší režii. Na papíře se jedná o dost zajímavou podívanou, jak tedy série dopadla?
Marianne a Connell studují na střední v irském maloměstě. Connell je sportovní hvězda a Marianne outsider a knihomolka. Jediný den sváže na dlouhé roky dopředu jejich životy, i když se o rok později oba stěhují do Dublinu za vysokou školou. Zatímco Marianne se ve studentském životě našla, Connell tak trochu tápe a nemůže v něm najít své místo. I když se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě navzdory okolnostem jako dva magnety.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Úžasné hlavní herecké výkony[/pullquote]Původní román se s velikou otevřeností, hloubkou a břitkým sarkasmem zabývá vzájemnou fascinací, přátelstvím a láskou. Seriál toto vše na televizní obrazovku beze zbytku přenáší.
Příběh dvou vykořeněných mileniálů, zažívajících radost i zklamání, nadšení i ztrátu a zas a znovu si k sobě hledají cestu, je autentický, uvěřitelný a především velmi civilní, jak už název napovídá. Obrovskou zásluhu na tom mají i oba herci v hlavních rolích Connella a Marianne, kteří nejen že podávají úžasný výkon i v nejvypjatějších citových polohách, ale zaujmou i svou jemnou, neprvoplánovou fyzickou krásou.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Nepřikrášlené[/pullquote]Zhruba půlhodinová stopáž dílů navíc přispívá příjemné flow seriálu, který je jinak po stránce tempa spíše pomalejší. Mimo velké porce sexu a jednoho dílu odehrávající se ve sluncem zalité Itálii je kulisami intimní konverzačky zejména šedivé Irsko. Kamera a scénografie rezignuje na romantizované obrázky svěží irské krajiny a ukazuje spíš opakující se každodennost hrdinů, zavřených ve svých bytech a ve městech.
Stejně tak svou nepřikrášleností zaujme absence typického happyendu a vyobrazená filozofie vztahů, podle které se jejich úspěšnost neměří dle délky jejich trvání. Poněkud černobíle a modelově může v jinak plastickém portrétu působit chování některých vedlejších postav (rodina Marianne), vzhledem k jejich vyobrazení očima hlavních postav tato zkratkovitost a nevysvětlení jejich motivů je ale omluvitelná.
Normální lidi Normální lidi a jejich zachycení určitého vykořenění a obtíže při hledání sebe sama, se kterými se řada mladších lidí aktuálně potýká, pocitově něčím evokují hispterskou, melancholickou indie hudbu. Tomu odpovídá krom soundtracku i divácká cílovka, která s hlavními hrdiny bude nejsilněji souznít. I pro starší diváky je ale seriál autentickým nahlédnutím do citového života velké části mladší generace.
foto/video: HBO, Hulu © 2020