„Noví“ mutanti měli vstoupit do kin už 13. dubna 2018, než byli kvůli rozsáhlým přetáčkám, akvizici Foxu Disneym a covidové pandemii několikrát přesunuti. V současnosti se krčí skoro bez povšimnutí v opatrně otevíraných kinosálech, schovaní za monumentálním Tenetem. Měl tenhle prokletý otloukánek vůbec někdy šanci vykřesat ze zajímavého a odvážného námětu dobrý film?
Prokleté je i strašidelné sanatorium pro náctileté mutanty, kterým se nedaří své schopnosti plně ovládat a jsou tak nebezpeční sobě i svému okolí. Naivní představu ústřední pětice, že po dosažení dostatečného pokroku a vyrovnání se se svými traumaty rozšíří řady legendárních X-menů, ale naruší hororová šablona v podstatě přesně kopírující To, kdy se každá z postav musí postupně doslova setkat se svými démony, než příčinu těchto více či méně strašidelných setkání odhalí – zatímco divák má jasno už někdy od první třetiny. Hororové prvky celkově nejsou nijak originální, od prostředí přes příšery divák dostává jen mnohokrát viděné. Ze záporáků i přes určitou generičnost zaujmou zubatí smajlíci, naopak podrápaný kněz však působí, jako by sem zabloudil z béčkové parodie.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Spíš než triky radši trauma[/pullquote]Komorní a ambiciózní nápad, který měl potenciál stát se velmi dospělým a originálním komiksovým filmem, se bohužel utopil v poněkud utahané a šablonovité expozici první třetiny a digitálním bordelu v závěru, kdy jinak komorní příběh šesti postav přehluší povinná rádoby monumentální bitka s nudným CGI monstrem. Je to škoda, protože digitální triky od svítících očí až po většinu bubáků jsou dnešním měřítkem někde na úrovni levnější televizní produkce a Noví mutanti stojí za zhlédnutí právě díky intimnějšímu prostředku, zaměřenému na traumatizované postavy, které komiksovému filmu sluší.
Pochvalu si zaslouží několik dobrých nápadů zhruba z prostředku filmu, jako je déšť dopadající na světelnou kupoli chránící sanatorium nebo queer podzápletka, která v kontextu traumatizovaných a velmi mladých postav působí velmi směle – navzdory plytkým dialogům („Já si tě snad vysnila“) a hereckým výkonům, které celkově filmu moc nepomáhají. Tak malé osazenstvo, jakým Noví mutanti disponují, by mělo sestávat z charismatických tváří, které dostatečně prodá své frustrace i traumata z minulosti. Nejvýraznější tváří s nejzajímavějším příběhem se stává Magik v podání Anyi Taxlor-Joy, která je ale větší část filmu neobyčejně protivná. Největším hereckým projevem trůnovské Maisie Williams je několikavteřinový jekot a Charlie Heaton ze Stranger Things sice zvládá skvěle prodat svou utrápenost, ale herecký výkon táhne dolů přehnaně doslovným zjevem a přízvukem rednecka z Kentucky. Zbývající Blu Hunt a Henry Zaga pak postrádají jakoukoli špetku charismatu, kvůli kterým by stáli za zapamatování. Zejména v případě Hunt její obsazení do v podstatě hlavní role filmu povytáhne nejedno obočí už v případě scény jejího pokusu o sebevraždu, která by měla být jedním z emocionálních vrcholů podobného příběhu, bohužel se ale zvrhne v takřka ochotnické odříkávání dialogů.
-
50%
-
60%
-
40%
-
65%
-
55%
-
60%
Noví mutanti (2020)
Následky nezvladatelných schopností (trochu ve stylu The Boys, ale navážno) v kombinaci s traumatizovanými teenagery, kteří si s nimi neumí poradit, v sobě nesli zajímavý potenciál. A skutečně, zhruba v prostředku filmu se prodere na světlo dobrý film, který v Nových mutantech beze sporu byl ukryt, než se propadlo do bahna produkčního pekla, přetáček a unylých hereckých výkonů. V konečném důsledku se ale nejedná o větší blbinu, než byl Aquaman nebo třeba X-Men: Dark Pheonix.
foto/video: Falcon, 20th Century Studio © 2020