Režisér Bohdan Sláma, držitel několika Českých lvů i mezinárodních filmových ocenění, uvádí do kin černobílé historické drama. Příběh jedné vesničky, odehrávající se v jednom z nejtemnějších období české historie, byl inspirován poválečným masakrem v obci Tušť v oblasti Vitorazska hned u hranic s Rakouskem, kde bylo při odsunu zabito 14 lidí. Jak tento silný a smutný příběh zafungoval na plátně?
Sláma podle svých slov vypráví příběh obyčejných lidí, přes které se převalily dějiny, a o tom, co v nejtěžších situacích vyplulo na povrch z jejich nejhlubšího nitra. Během více než dvou dekád, ve kterých se jeho depresivní film odehrává (a ukotvuje diváka pomocí letopočtů v obraze, které dělí několik pomyslných kapitol a skoků v čase), postavy s tvářemi řady známých tuzemských herců konfrontuje nacismus i komunismus. Až děsivá přitom je nenápadnost, přirozenost a pozvolnost, se kterou ve Slámově filmu na sebe oba režimy navážou.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Autentičnost navzdory odtažitosti[/pullquote]Jakýmsi hlavním „maskotem“ Krajiny ve stínu se stal Stanislav Majer, který spolu s angažmá v Havlovi zřejmě zažívá jeden z vrcholů kariéry, pro film stěžejní je ovšem spíše postava jeho manželky v podání neokoukané Magdaleny Borové. Ačkoli by některým z ostatních postav prospěla prokreslenější charakterizace, na šachovnici děje jich je rozestavěno tolik, že pro ně prostor zkrátka asi nezbyl. Určité figury, zejména zfanatizovaných mladých mužů, tak místy sklouzávají až k určitému charakterovému typu, což je v jinak poměrně nečernobílém (po charakterové stránce) filmu trochu rušivé. Celkově ale převážně neznámé obsazení filmu a jeho až časosběrnému, dokumentárnímu, pomalému tempu dodává autentičnost. Známější tváře proto místy trochu vyčnívají, ale nutno podotknout, že např. Pavlu Novému další z řady jeho vážných rolí viditelně velmi sedla.
Zmínku si zaslouží technické zpracování – absence barev a použitý tradiční 35 mm film samozřejmě značně udávají celkovou náladu filmu. Na celkovém vizuálu ale zaujmou spíše časté přeostřování a velmi dlouhé, široké záběry, do kterých postavy vstupují a střídají se v nich skoro až s baletně precizní choreografií, podobně jako aktéři vstupují do toku dějin a zase ustupují do pozadí.
-
70%
-
60%
-
75%
-
65%
Krajina ve stínu (2020)
Odsun Němců již tematizoval např. deset let starý Habermannův mlýn Huraje Herze, kromě ústředního konfliktu ale nemají oba snímky společné mnoho. Krajina ve stínu má menší potenciál zaujmout širší diváckou obec, film je to těžký, pomalý. Připomene Nabarvené ptáče svou černobílou formou, absencí nediegetické hudby a depresivním tématem. Násilí Sláma nezobrazuje v expresivní míře a podobě, kromě nevyhnutelné scény s popravou je spíše psychologické, plíživé a funguje spíše v podobě zla, které dřímá v lidech a v extrémní situaci se dere na povrch.
foto/video: Bontonfilm © 2020