Pár dní před vymodlenou premiérou novinky Christophera Nolana je tu finální trailer k jeho velmi očekávané sci-fi novince. Zároveň pro vás máme několik vzácných odpovědí od samotného Christophera Nolana. Jak známo, své novinky minimálně do premiéry vůbec nekomentuje, takže jsme rádi, že jsme pro vás získali pár zajímavých odpovědí jako velký bonus k nové ukázce.
Už od Mementa jsou vaše filmy plné hrátek s časem, a platí to i o Tenetu. Co vás na čase tak fascinuje, že se mu věnujete tak dlouho?
Jak rád říkám, vždycky jsem žil v čase, a tak mě fascinuje. A ve své práci jsem vždycky cítil zajímavý vztah mezi procesem sledování filmu a jeho fungováním a tím, že i ve filmu čas plyne a nějak se k němu vztahuje. Takže narativy zkoumající vztah časového vnímání v každodenním životě a časového vnímání při sledování filmu v kině mi vždycky připadaly jako zajímavé hřiště. Lidem, kteří mě sledují už od Mementa, bude Tenet připadat jako oslava některých nápadů, kterým jsem se již dříve věnoval. V určitých ohledech totiž Tenet doslovně vytváří fyzickou realitu z příběhů, kterých jsem se strukturálně nebo metaforicky dotkl už v předchozích filmech.
Podle Emmy Thomas je Tenet pro špionážní filmy tím, čím Počátek byl pro filmy o loupežích. Mohl byste okomentovat svou lásku ke špionážnímu žánru a kam jej Tenet posouvá?
Vždycky mě bavily projekty, které žánry narušovaly nebo balancovaly na jejich hraně. Vždycky jsem chtěl natočit špionážní film, ale věděl jsem, že by mě nebavilo natočit to samé, co jsem sledoval jako kluk. Chtěl jsem najít cestu, jak ho pro publikum oživit, nabídnout ho svěžím a novým způsobem – což je přesně to samé, co jsme udělali s žánrem loupeže v Počátku, který jsme okořenili snovou tématikou.
Aplikujeme běžné žánrové konvence na nové nápady. S Tenetem jsme se pokusili vzít povědomé prvky špionážních filmů a využít je jako odrazový můstek pro to, abychom publikum dovedli někam, kam je jiný film tohoto žánru dosud nedovedl. A to je asi jeden z důvodů, proč mě vždycky lákalo převzít konvence žánru a posouvat je, představit je v novém světle. Musíte maximalizovat svůj otisk na publikum, které přichází s určitým žánrovým očekáváním. To vám poskytuje výhodu ve způsobech, jakým můžete posouvat svůj příběh. Můžete tím ukotvit své publikum v prostředí sci-fi nápadů, které by jinak byly příliš abstraktní, aby je bylo možné v tak krátkém časovém úseku komunikovat.
Tenet je velmi kosmopolitní projekt, ve kterém se angažují Američané, Briti, Francouzi, Australané, Indové a další. Řeknete nám něco o svém skvělém obsazení, které vede John David Washington?
Co se týče castingu, John David byl v jeho středu už od začátku. Je velmi ikonickým protagonistou, se kterým jsem chtěl spolupracovat od doby, kdy jsem ho viděl v BlackKkKlansmanu od Spikea Lee. Jak jste zmínil, je ve středu notně mezinárodního obsazení. Chtěli jsme, aby film přesáhnul národní Hranice. Tím nemyslím nutně Ameriku, pojednává o přežití celého lidstva. Chtěl jsem, aby v něm vyobrazené nebezpečí nebylo svázáno národností. Mezinárodní obsazení je způsob, kterým ukážete, že vaše hrozba se týká všech. Takže jsme chtěli obsáhnout řadu identit, od Angličana Roberta Pattinsona, Angličanky Elizabeth Debicki přes Rusa Kennetha Branagha až po Indku v podání Dimple Kapadie. Tím, jak náš příběh neustále skáče z místa na místo ukážete publiku jeho rozměr a globální povahu ústřední hrozby.
Jste průkopníkem v natáčení na kamery IMAX, jejichž možností s každým dalším filmem využíváte více a více. Mohl byste rozvést, jak IMAX a 70mm filmová technologie ovlivní zážitek diváka?
Miluju natáčení s kamerami IMAX, protože mají nejvyšší rozlišení a nejdetailnější a nejčistší vizuální formát, co kdy kdo vynalezl. Sledovat film na IMAX plátně je úžasný kinematografický zážitek. Tu neskutečnou, vtahující kvalitu obrazu a jeho preciznost lze zároveň dobře přeložit i do digitálních formátů, 35 mm a dokonce i pro domácí nosiče. Ty informace navíc, uložené v negativu, přidávají filmu na imerzi, ať už jde o akční scény nebo intimní charakterové momenty, snažíme se vytvořit snímek, který ničí zeď mezi publikem a sledovaným materiálem. Chceme divákům dopřát niterné vzrušení, skutečný pocit, že jsou v centru dění. K tomu je ta čistota a věrnost navíc velmi důležitá.
Mohli bychom se věnovat některým zemím, kde jste točili, třeba Estonsku?
Natáčet v Estonsku byl úžasný zážitek. Strávili jsme tam měsíce a mohli jsme si užít lokace, které se v hollywoodských filmech ještě neobjevily. Talin je městem pozoruhodné architektury, kterou bylo radost natáčet. I spolupráce s místními fungovala skvěle, umožnili nám zabrat značný kus dálnice na poměrně dlouhou dobu. Linnahall, který si zahrál operní dům na Ukrajině, je překrásný úkaz sovětské architektury. Je to neskutečná budova, filmařsky velice inspirativní.
A co Indie?
Pokaždé, když tam jedu, nemůžu uvěřit, jak vizuální je to místo. Temný rytíř povstal se pár dní natáčel v Džódpuru a od té doby jsem se tam vrátit a natočit tam pro film podstatnější sekvenci, což mi Tenet konečně umožnil. Natáčeli jsme v Bombaji, což je jedno z nejúchvatnějších měst na světě v otázce architektury, obyvatelstva a pouličního života. Je to pozoruhodné místo se zajímavou historií, takže nabídnout ho našim divákům je pro mě velmi vzrušující. Indové jsou známí svou láskou k filmu a rozvinutým filmovým průmyslem, takže spolupracovat s místními a učit se jejich mimořádnému umění byla velmi zábavná zkušenost. Zejména vzpomínám na natáčení leteckých záběrů Bombaje. Zachytili jsme velice zajímavé věci během relativně krátké doby a v náročných podmínkách monzunového období, kdy neustále lilo. To vytvořilo ještě unikátnější atmosféru.
A jak se vám pracovalo v nádherných kulisách italského pobřeží u městečka Amalfi?
U Amalfi jsem byl před několika lety v Ravellu a nikdy jsem nepochopil, proč se tam netočí víc. Ať už namíříte kameru kamkoli, výhled, který zachytíte, je malý zázrak. To místo a městečka tyčící se nad mořem unikátně kombinují neobyčejnou přírodní krásu s výjimečnými lidskými výtvory. Je to nejexotičtější prostředí pro špionážní film a chtěl jsem tam natáčet už roky. Byla to logistická výzva – na lodích bylo velmi rušno a tou dobou tam bylo i dost lidí – ale díky skvělé spolupráci s místními jsme si to moc užili.
Povězte nám prosím něco o té neuvěřitelné sekvenci honičky katamaránů F50, natočené v Southamptonu.
Ta sekvence se odehrává také v Amalfi, ale závodníci jezdí po celém světě, tak jsme si je museli odchytit. Nakonec se to povedlo právě v Southamptonu, poblíž ostrova Wight, kde jsem je shodou okolností i viděl úplně poprvé, když jsme natáčeli letecké záběry pro Dunkirk. Přeletěli jsme nad jejich loděmi a ten pohled z výšky na ně nás úplně uhranul, takže jsem věděl, že ho chci zapracovat do příběhu některého z dalších filmů. Nikdy by mě nenapadlo, že je natočím zase zrovna na tomhle místě, ale to se tak někdy stane. Ve filmu to funguje skvěle, přechod mezi lokacemi není vůbec poznat.
Točili jste v Anglii i jinde?
Několik scén v Londýně. Tam je mi vždycky příjemně, mám rád jeho atmosféru. Během své kariéry jsem Londýn natočil několikrát jako jinou lokaci, je to velmi vizuální město. Po dlouhé době jsem dostal možnost zapnout v Londýně kameru a nevydávat ho za něco jiného.
A ve Spojených státech jste točili ve Victorville, kde jste nechali vybouchnout letadlo, a v Eagle Mountain?
Ano, v USA se nám poštěstilo natočit logisticky nejsložitější sekvenci, jako výbuch letadla, který je ve filmu situován do Osla, a scény ze Sibiře, které vznikly v kalifornské poušti. Mít zázemí v Los Angeles je obrovský výhoda při práci na velkých, složitých scénách. Tyhle scény byly složit obrovsky, ale nikde jinde na světě jsme si popravdě moc neodpočinuli, takže se zázemím v Americe jsme se cítili moc dobře. Všude jsme se ale snažili přijít s něčím tak velkým, aby něco podobného publikum zatím ještě nevidělo.
Zmínil jste třeba Oslo.
Oslo si zahrálo několik klíčových lokací. Natáčeli jsme třeba na střeše opery, což je další ukázka mimořádné architektury, a navíc poskytuje krásný výhled na město a řadu dalších moderních budov. Je to krásné město plné fantastických lidí. Bylo skvělé mít možnost něco z toho zachytit na film.
A když zůstaneme ve Skandinávii, jak se vám natáčelo v Dánsku?
V Dánsku jsme natáčeli sekvenci s větrnou elektrárnou, kterou jsem zahlédl z letadla před několika lety na cestě do Německa. Lokační projeli spoustu elektráren všude po světě, a tahle nakonec měla ze všech logisticky nejlepší přístup, takže jsem měl radost, že zrovna u ní můžu natočit několik klíčových příběhových momentů. Některé z nich jsou podle mě vcelku ikonické, takže natáčení v Dánsku si nemůžu vynachválit. Spolupracovali jsme tam s řadou profíků. Cítili jsme se i velmi bezpečně a získali jsme přístup do dost zajímavých zařízení.
Jako filmař máte řadu dlouhodobých spolupracovníků, ale navázal jste i pár nových vztahů. Řeknete nám něco k tomu?
U každého projektu balancujete s obvoláním osvědčených známých z předchozích spoluprací. V případě hlavního kameramana Hoyte Van Hoytema jde už o náš třetí společný projekt, díky čemuž jsme naši spolupráci mohli zajímavě posunout na vzrušující novou úroveň. Se scénografem Nathanem Crowleym také pracuji mnoho let a ke každému projektu přistupuje se svěžím přístupem a snahou objevit nové možnosti, nikdy neusne na vavřínech, což mi potvrdil i u Tenetu. Vzrušující byla úplně první práce se skladatelem Ludwigem Göranssonem. Hned od prvního setkání ještě před natáčením jsem s ním cítil silné tvůrčí spojení. Na hudbě k filmu pracoval velice dlouho a spolu s jeho prací se můj film i vyvíjel. Byla to vzrušující spolupráce, a to spojení hudby a filmu je velmi těsné, kontrolované a něčím jedinečné. Vztah mezi hudbou a vyprávěním příběhu je podle mě v tomto případě dost neobvyklé. Diváci se mají na co těšit.
připravil Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm.cz/Vertical Entertainment © 2020