Recenze: Proxima – Eva Green bojuje s odloučením před vesmírnou výpravou

Ve francouzském snímku Proxima prochází astronautka Sarah náročným tréninkem na roční pobyt na oběžné dráze. Spíše než efekty napěchované sci-fi raději očekávejte rodinné morální drama, jemuž panuje famózní Eva Green.

Proxima (foto: Aerofilms)

Sarah (Eva Green) vyplnila celý svůj život vesmírem; má dceru, již pojmenovala Stella („hvězda“), a kočku, které říká Lajka. Každou noc před spaním spolu se svou dcerou odpočítává od desíti do jedné, načež si dají dvě pusy na dobrou noc symbolizující separaci prvního a druhého stupně jako při startu rakety.

[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Odloučení a blízkost[/pullquote]Separace je tu klíčové slovo. Celý život Sarah směřoval k této vesmírné výpravě a nyní, když nadešel čas, je potřeba, aby se odloučila od své dcery. V protipólu k separaci tu pak stojí titulní Proxima, což je sice název vesmírné mise, ovšem slovo samotné je ženským rodem pro latinský výraz proximus, který se dá přeložit jako blízký nebo nedaleký. Separace a proximita, neboli odloučení a blízkost, tu vytvářejí ústřední konflikt. Sarah si totiž přestává být jistá, zdali svou dceru zvládne opustit.

Proxima (foto: Aerofilms)

[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Vesmíru málo[/pullquote]Je důležité přistupovat k tomuto snímku s vědomím, že se nejedná o žádný sci-fi opus. Najdeme tu sice záběry simulující prostředí vesmíru, ty ovšem nehrají prim ani počtem, ani zpracováním, a místy lze na nich znát nízký rozpočet. Celý film se odehrává na Zemi jako výcvik na roční pobyt ve vesmíru. Možná právě důsledkem toho je Proxima pevně ukotvena v realitě.

Proxima (foto: Aerofilms)

[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Morální dilema[/pullquote]Jediné, co Sarah odrazuje od odletu, je její dcera, která ji na Zemi drží stejnou silou jako gravitace. Morální dilema zda zůstat s dcerou nebo se věnovat svému poslání je postaveno do ostrého kontrastu s mužskými kolegy. Ty sice také tíží blížící se odloučení od rodiny, nicméně jejich odlet je vnímán jaksi přirozeně a bez morálních pochybností. Tímto střetem dvojího vnímání sociální pozice muže a ženy získává snímek feministický ráz, který je bez nejmenších pochyb dobře míněný, chvílemi je ale až příliš prvoplánově zrealizovaný.

Odloučení otce od dětí bylo k vidění v několika sci-fi blockbusterech, jako například Armageddon či Interstellar, nicméně filmů o matkách ve vesmíru jsme zatím tolik neviděli. Loňský rok přinesl dvě excelentní sci-fi, High Life a Ad Astra, které se zabývaly rodičovskou vazbou, přičemž Proxima působí jako protějšek druhého jmenovaného. Zatímco v Proxima se matka snaží potlačit své emoce a odletět od své dcery, v Ad Astra syn podlehne svým citům a vydává se do hlubin vesmíru za svým otcem. V obou případech je rodičovské pouto hnací silou. Více se můžete dočíst v naší pochvalné recenzi Ad Astra.

Eva Green a Zélie Boulant jsou v rolích matky a dcery alfou i omegou celého snímku. Vždy vynikající Eva Green tu podává jeden z nejsilnějších výkonů své kariéry. I kdyby se film odehrával beze slov, z jejího obličeje by byla zcela jasně čitelná rozpolcenost, která prostupuje její postavou. Sarah a Stella jsou vlastně separací a proximitou v jednom. Jako dvě vesmírná tělesa, která spolu koexistují, ale nyní se každé musí vydat na svou oběžnou dráhu. Minimálně v tomto emočním ohledu Proxima funguje výborně.

Pavel Bárta, Totalfilm.cz

Proxima
Drama
Francie / Německo, 2019, 108 min
Premiéra: 30. 7. 2020 Aerofilms
Režie: Alice Winocour
Scénář: Alice Winocour
Kamera: Georges Lechaptois
Hudba: Rjúiči Sakamoto
Hrají: Eva Green, Matt Dillon, Lars Eidinger, Alexej Fatějev, Sandra Hüller, Nancy Tate, Jan Oliver Schroeder, Zélie Boulant