Vidět tyto dva mimořádné herce spolupracovat je skutečný zážitek. Neotřelý snímek Maják byl limitovaně uveden v českých kinech a nyní vychází na DVD od Magic Boxu. K dispozici je i na vybraných VOD službách s českými titulky. Willem Dafoe ve filmu hraje prošedivělého brblajícího staromilce a strážce majáku. Sekunduje mu Robert Pattinson jako vznětlivý nováček, který propadl alkoholovému šílenství. Zanedbaný maják se nachází kdesi na ostrově ve státě Maine, kde se nic nepromíjí a často tam zuří bouře. Černobílý snímek pracuje s nepříjemnými záběry zblízka, a tak jsou tito dva vynikající herci na plátně jako nazí. Maják je výjimečný a téměř hmatatelný snímek. Divák společně s protagonisty skutečně cítí a vnímá téměř všechno.
Maják (foto: A24)
Natáčelo se v dubnu 2018 na v Leif Erikson Park, který leží na vzdáleném cípu Nového Skotska. V reálném životě to pro Dafoea a Pattinsona znamenalo ocitnout se v malé komunitě rybářů a na místě permanentně bičovaném divokými vlnami, což byla pro oba muže naprosto výjimečná zkušenost. Robert Eggers své schopnosti prokázal už při scénáři a režírování filmu Čarodějnice. Tuto hereckou dvojici ke spolupráci přizval společně se svým bratrem Maxem. Pro herce to znamenalo velkou výzvu, co se fyzicky náročných scén týká stejně jako mentální gymnastiky, která si žádala určité momenty šílenství, viny, projevy sexuality a spoustu dalšího. A taky došlo třeba na sex s mořskou pannou, zabíjení ptáků, mořské příšery, masturbaci, prdění a nahotu. V tomto snímku Pattinson a Dafoe skutečně zakusili téměř vše.
Maják (foto: A24)
Co jste si pomysleli, když jste dostali scénář?
RP: Roberta Eggerse jsem potkal možná rok předtím a opravdu moc jsem si přál s ním spolupracovat. Na konci našeho setkání jsem mu naprosto přidrzle řekl, že chci točit jenom skutečně divoké a divné věci. A o tři dny později mi volal, že se svým bratrem pracuje na Majáku, a že jestli tohle není dost divný scénář, tak že už neví. Já si to pak přečetl a říkal si, že má pravdu. Pak jsem si taky pomyslel, že tohle je rozhodně něco, co mě posune. Nikdy jsem nic takového nečetl, a zároveň si taky myslím, že už ani nikdy číst nebudu.
WD: Jediné, co mi musel režisér k filmu říct bylo konec 19. století, Maine a maják. Přečetl jsem si to a rozhodl se, že chci být součástí tohoto světa. A navíc jazyk scénáře byl tak krásný. Z pohledu herce to byla výzva zachovat ten poetický jazyk v jednotlivých scénách a zároveň z toho neudělat bombastickou show, ale nechat to vše vyznít jako přirozený jazyk. A jasně, vždycky je zábavné objevit věci, které vás překvapí anebo díky nim zažijete něco nového. To je jedinečný pocit.
Maják (foto: A24)
Jak jste reagovali, když jste se dozvěděli, že to budete právě vy dva?
RP: Já miluju Willemovy role. Navíc si je velmi dobře vybírá. Ale to, co jsem doopravdy oceňoval a líbilo se mi, byla ta fyzická převaha celou dobu – projevovala se v tom Willemova temnější stránka. A věci díky tomu byly ještě zábavnější. I když hraje takovou příšernou a zlomyslnou postavu, míchá se to v něm všechno. K tomu se obleče do kostýmu, přidá plnovous, umělé zuby a fajfku a to je pak legrace to celé sledovat.
WD: Robertu Eggersovi věřím. Věděl přesně, co chce a co dělá. Měl jsem pocit, jako kdyby to celé bylo skutečné. Něco málo z Robovy práce jsem znal, ale ne podrobně. Třeba Twilight ságu jsem nikdy neviděl. Teď už se nejspíš podívám! Ale věděl jsem, že s ním to bude dobrodružství.
Režisér Eggers vám dal spoustu domácích úkolů, abyste se připravili na roli. Bylo něco z toho naprosto klíčového pro vaše role?
RP: Existuje celý seznam tradičních dřevorubeckých songů, které jsem poslouchal, když jsem cestoval Novým Skotskem a učil se je. Nikdy předtím jsem takovou muziku neposlouchal. Jsou hodně temné. Je v nich ale zároveň i něco kavalírského, co bojuje s brutalitou. A pak temný humor, který všechno propojuje. To všechno souviselo s postavou Ephraima. Líbilo se mi, že je velmi citlivý, ač vykonává takové fyzické zaměstnání. Kolem něj bývaly samé drsné typy, mezi které nezapadl. Jako by tam neměl být.
WD: Rob Eggers je génius, co se přípravy týká. Chtěl, abych se zabýval velkou spoustou věcí. Byly to třeba nahrané dialekty nebo dobové nahrávky zpívajících námořníků. Zkoušeli jsme různé přízvuky, až jsme si vybrali ten západní a hráli si s ním. Chvilku to ve scénáři vypadá jako dialog z animovaných filmů, ale nakonec způsob, jakým je to napsáno, napoví, jak přesně to pojmout. A vy jako herec se pak chcete stát tím správným nosičem příběhu, osvobodit se a cítit se skutečně jako ta vaše postava. Na dialekt jsme měli specialistu Howard Samuelsona. Při natáčení seděl v rohu a když jsme utekli ze správného přízvuku, tak nás zase šoupnul zpátky.
Oba dva jste si nechali narůst pořádné vousy…
WD: Díky, byl jsem na svůj plnovous hrdý.
RP: Můj knír byl opravdu můj, ale je to jiné, než když se jenom oblečete do kostýmu. Připadal jsem si s ním jako kretén. Myslím, že jsem vypadal spíš jako barista.
Po dobu natáčení jste žili v malém městečku v Novém Skotsku. Pomohla vám tahle izolace v přípravě na vaše role?
RP: Ano. Vyhovuje mi, když mě nic nerozptyluje. A taky je to opravdu hezké, když máte opravdu pěkný dialekt. Musím říct, že mi velkou radost dělalo celý den se procházet a zkoušet si, jak bych mohl říct určité věci ze scénáře. (smích) Takové věci se nedají dělat v nějaké obydlené oblasti.
WD: Co se izolace týká mám to asi takhle – kterýkoliv film, který se točí na nějakém osamoceném místě znamená, že přátele najdete v těch, kteří tvoří tým. Ale to, co děláte, když zrovna netočíte, může dýchat poměrně velkou osamělostí. Nechci tvrdit, že jsem na samotu zvyklý, ale ano, už jsem si ji párkrát vyzkoušel. Je v tom určité dobrodružství, které mám rád. A tak proto, když se podíváte na moji filmografii, zjistíte, že dávám přednost snímků, které mají nějaké zajímavé lokace než studiovým filmům. Člověk se při takovém cestování může hodně věcí naučit a pak je aplikovat i u sebe.
Maják (foto: A24)
Jak jste vy dva pracovali na tom, abyste dokázali před kamerou zahrát záporné postavy. Liší se to, jak jste ke svým rolím přistupovali?
RP: Myslím, že všechno to začíná a končí naprostou důvěrou. Zkoušek jsme ve výsledku měli poměrně málo. Režisér a Willem jsou ve zkoušení opravdu skvělí. Myslím, že vzájemně si důvěřovali mnohem víc, než jsem já ve výsledku věřil sám sobě. Já osobně to mám ale jinak. Já potřebuju kameru – adrenalin a všechno to okolo. Víte, nemyslím si, že by bylo třeba budovat úplně záporný vztah mezi námi dvěma. Myslím, že mnohem náročnější je, když si s vaším hereckým kolegou nerozumíte mimo kameru. V opačném případě se pak na roli pracuje mnohem snáze.
WD: Robert byl skvělý parťák. Na rolích jsme pracovali velmi odlišně, taky jsme každý v jiném stádiu své kariéry. Je tak mladý, že by mohl být můj syn. V podstatě jsme se ale mimo kameru neměli čas stýkat. Většinou jsme se potkali až těsně před danou scénou. Víc jsme se mohli poznat až po natáčení, když přišel čas na rozhovory s novináři.
Ve snímku je několik obtížných scén, a to pro vás pro oba. Pomáhalo vám něco, abyste je zvládly?
RP: Máte asi na mysli scénu, ve které kritizuji jeho prdění a podobně. Ve scénáři to bylo tak krásně napsáno. Nechtěl jsem z toho udělat nic teatrálního. Když máte něco tak vysoce intenzivního a docela dlouhého zvládnout, chce to uhodit ve správný moment. A taky jsem jedním z těch lidí, kteří když něco pokazí, tak se cítí velice nesví v daném prostředí. Myslím, že ten den, kdy jsme tuhle scénu natáčeli, se všichni trochu báli toho, jak to dopadne. V takový moment bylo potřeba si tu mou řeč představit jako surfaře, který naskočí na vlnu a jede. Jinak to celé vybublá na půli cesty a já bych se pak cítil jako imitace, podvod. Při hraní se ze sebe snažím dostat vždycky to nejlepší.
Willeme, dojde i na scénu, ve které jste pohřbíván do země, což znamená, že se vám dostala hlína do očí do pusy…
WD: To bylo příšerné. Skutečně bych se bez toho obešel. Při tom musíte říkat text. Ale protože se to děje reálně, výsledek nemůže být špatný, nic nehrajete. Ty nejtěžší věci jsou právě ty, které se zdají nejjednodušší. Rozhodně nic takového nemusím dělat každý den. Na druhou stranu to bylo ale taky vzrušující právě tou obtížností, a každopádně to beru jako zkušenost. V tomhle snímku nebylo nic těžké, protože byl náročný kompletně.
Maják (foto: A24)
Roberte, vy máte ve snímku nezapomenutelnou a temně vtipnou scénu, když freneticky k smrti ubijete racka. Působí to neskutečně realisticky…
RP: Byla to gumová psí hračka ve tvaru kuřete s peřím na povrchu. Kdybyste to viděli ve skutečnosti, nejspíš byste nevěřili vlastním očím. Ta hračka byla naplněná umělou krví. Nejprve jsem ji praštil jednou a ona trochu zakvičela, a tak jsem přidal. Umělá krev stříkala všude. A v duchu jsem si říkal, že to musí vypadat zvenku asi dost narušeně. (smích) I štáb na to hleděl trochu překvapeně.
[pullquote align=“full“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Recenze filmu zde[/pullquote]
Robert Pattinson, Willem Dafoe a Robert Eggers
Festivalové recenze a reakce publika na snímek byly skvělé. Proč něco takového podivného a specifického dokáže tolik promlouvat k divákům?
RP: Řekl bych, že je to dost experimentální film. Netušíte, kam se ten příběh bude ubírat. A k tomu ty dialogy… Je to neskutečně zvláštní film. Reakcemi na něj jsem velmi překvapen. Je to hardcore a snímek pro skutečného fanouška. A mně se to líbí.
WD: Je v tom něco, čemu rozumí každý. Považuju to za komplexní snímek, se kterým se mnoho lidí dokáže ztotožnit. Příběh je jednoduchý a celé se to ubírá nakonec k tomu, jak přežít a jak se vzájemně snést. Pro mě osobně je v tom i trocha černé komedie, což je možná šokující. Zaryje se vám to celé pod kůži. Lidi jsou vlastně docela směšní, když se dostanou do potíží.
-red-
foto/video: A24, Aerofilms © 2020
Soutěž o DVD s filmem Maják
[contact-form][contact-field label=’Jméno‘ type=’name‘ required=’1’/][contact-field label=’E-mail‘ type=’email‘ required=’1’/][contact-field label=’Mají Pattinson a Dafoe Oscara?‘ type=’radio‘ required=’1′ options=’Pouze Pattinson,Pouze Dafoe,Oba,Ani jeden’/][/contact-form]
