Pro britského režiséra Ruperta Goolda je životopisný film Judy zásadním odrazovým můstkem v jeho režijní kariéře. Oscarový výkon Renée Zellweger považuje Goold za velký comeback ostřílené herečky a pro režii životopisného filmu o Judy Garland pro něj byly důležité i vlastní zkušenosti s divadelní režií. Víc prozrazuje v našem rozhovoru.
Režisér Rupert Goold s herečkou Renée Zellweger
Judy není první film o Judy Garland. Její příběh však pojímá poněkud netypicky. Proč jste ho chtěl vyprávět? Co vás přesvědčilo?
Náš příběh nepojednává o celém jejím životě, ale ukazuje vybrané momenty z jeho začátku a samotného konce. Líbil se mi vztah mezi těmito obdobími. To, co ji ovlivnilo během jejího dětství se pak projevilo později, když byla už dospělou ženou. Ty souvstažnoti a provázanost jejích zážitků a jejich přesah do dospělosti mě přesvědčily.
Jste původně divadelní režisér, nyní působíte jako umělecký šéf Almeida Theatre. Jak se vám zkušenosti z divadla hodily při natáčení Judy?
Využil jsem je při hudebních číslech. A také dobře znám ten pocit, který máte, když jste v zákulisí a mimo jeviště s ostatními umělci. Tuším, co se jim v tu chvíli odehrává v hlavě. Možná právě vědomí toho, že mám tyhle okamžiky prožité, pro mě bylo důležité, ačkoli se to ve filmu na první pohled nepromítne. A taky jsem si vzpomněl na operu. Konkrétně na tu atmosféru, která zavládne v sále, když někdo začne zpívat operní árii. Je to jako sledovat někoho lézt po skalní stěně. Spadne? Dostane se na vrchol? Prožil jsem několikrát takový ten pocit, kdy celé publikum zadrží dech a čeká, co bude dál. Zachytit něco takového ve filmu se mi líbilo.
Myslím, že to je ve filmu znát.
Děkuji.
Jak se vám spolupracovalo s Renée Zellweger?
Bylo to skvělé. Věděl jsem, že bude pracovat opravdu tvrdě, vnímat mě… a zároveň přicházet s vlastními výbornými nápady. Je opravdu mimořádná herečka. Ale myslíte, že jsem tušil, že podá takový výkon? Samozřejmě že ne. Začínáte natáčet s tím, že si držíte palce a doufáte v to nejlepší. Věděl jsem, že je skvělá herečka, zbožňoval jsem ji v Návratu do Cold Mountain nebo v Chicagu, kde jsem zjistil, jak skvěle zpívá. V současné době z Renée vyzařuje zralost. Možná je to i tím, že několik let nepřijímala žádné role. A Judy je pro ni takový comeback. Z Renée bylo cítit nadšení a taková chuť hrát, jaká je typická pro mladé začínající herce, ovšem s tím, že má za sebou už spoustu zkušeností a rolí. To byla dobrá kombinace.
Četla jsem, že si Renée nastudovala o životě Judy Garland opravdu hodně. Jak probíhala vaše společná příprava?
Skvělá věc na roce 1969, kdy se film odehrává, je, že je možné dohledat spoustu televizních rozhovorů, videí z jejího soukromého archivu nebo zvukových záznamů, které Judy natočila. Existuje opravdu hodně materiálů. Pro hudební čísla bylo potřeba mnoho pěveckých zkoušek a cvičení, spolupracovali s námi dva hlasoví pedagogové. Připravovali jsme se tak, že jsme s Renée o té roli a o Judy Garland hodně mluvili. O tom, co chceme ve filmu ukázat. To bylo asi nejužitečnější.
A dokážu si představit, že důležitá byla pak i spolupráce s vašimi maskéry a kostyméry… Odvedli skvělou práci.
Ano, samozřejmě. Jistě!
Co byla největší výzva pro make-up a kostýmy?
To je dobrá otázka… První kamerové testy jsme dělali s využitím prostetických masek, víte co myslím: umělá tvář. A všichni jsme cítili, i když René říkala, že je to pro ni v pořádku, že to brání jejímu výkonu. Tak jsme se toho vzdali. Největší výzva byly asi tedy zuby. Renée má hollywoodský úsměv, ale Judy Garland měla v té době svůj chrup v dost hrozném stavu. Tak jsme nechali takové zuby vyrobit, Renée se do nich úplně zamilovala, ale já s producentem jsme si říkali, že to už je prostě moc! Nechali jsme vyrobit tedy asi tři či čtyři varianty zubů, než jsme našli ty pravé.
Prozraďte, jakým způsobem jste přistoupili k výběru písní, které ve filmu zazní?
Judy Garland jich nahrála tolik… A spoustu skvělých se do filmu nevešlo. Snažili jsme se o to, aby písňové texty odpovídaly situacím, které se ve scénáři odehrávají. A také hrálo roli to, jestli ty písně v sobě mají určité drama. Kdejaká balada nebo hezká písnička by byly mnohem méně působivé než ty dramatické skladby. Tak jsme si na to dávali pozor. By Myself sice není jedna z jejích nejslavnějších písní, ale je zřejmě nejdramatičtější. Proto byla skvělá jako ústřední píseň našeho filmu.
A má poslední otázka. Co je pro vás osobně nejsilnější moment filmu?
Mám rád ty překvapivé momenty. Když se do Judy pustí publikum a na ní jsou vidět ty velké a silné emoce. A ona pak volá dětem a říká jim, že by měly zůstat u svého otce a nebýt s ní. Myslím, že to Renée zahrála skvostně. Tak asi tato scéna.
Vladana Drvotová, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop, Totalfilm Media © 2019, 2020
