Jedním z letošních kandidátů na Oscary je i francouzské krimi drama Bídníci režijního debutanta Ladjiho Lyho. Definuje a poukazuje v něm na občanskou bídu dnešní Francie stejně jako tomu je i ve stejnojmenném románu slavného romanopisce Viktora Huga.
Lyho práce reflektuje nedávné nepokoje a současné události novodobé Francie. Vypráví o hněvu, který vyvěrá z permanentního napětí na pařížské předměstí Montfermeil. To bylo místem děje Hugova románu a je jím i v Lyho příběhu. Zapracoval do něj totiž osobní zkušenosti, neboť zmíněná čtvrt je stále jeho domovem.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Autentický film[/pullquote]Snímek téměř dokumentárního charakteru má vlažnější start, který ovšem brzy akceleruje. Události uvnitř předměstí dorostou do nepříjemných rozměrů a příběh začne tepat svou naléhavostí, která se stupňuje s každým dalším obrazem. Pařížské předměstí netrpí rozhodně jenom vlnou nepokojů a permanentní tenzí mezi obyvateli. Zásadním činitelem je tu neprofesionální chování členů policejní složky, která v místě operuje.
Děj snímku stojí na třech policistech. Dva z nich – Chris (Alexis Manenti) a Gwada (Djebril Zonga) jsou v této oblasti už dávno „jako doma“ a podle toho se také chovají. Třetí člen – desátník Ruiz (Damien Bonnard) sem byl právě přeložen a s kolegy zažívá první den v terénu. Je to služba, na kterou se nedá jen tak zapomenout. Zejména Chris totiž razí teorii neotřesitelné pravdy, nadřazenosti a moci, a tak se nikdy nehodlá nikomu z obyvatel omlouvat a připustit si, že by snad udělal jakoukoliv chybu. Tohle Ruizovi stačí k tomu, aby si uvědomil, že se ocitl v předpeklí. K tomu připočítejme jeden dron, který slouží ději i obrazu filmu. Výsledkem toho všeho je hněv, který za dané situace mají zejména mladí obyvatelé potřebu ventilovat, a to po svém.
Autor snímku, který původně pochází z Mali, působí ve Francii jako herec a režisér skupiny Kourtrajmé. Doposud byl známý především díky svým krátkým filmům. I své Bídníky nejprve natočil jako šestnáctiminutový snímek, který diváci mohli před třemi lety vidět i na pražském Festivalu krátkých filmů.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Vynikající scénář[/pullquote]Scenáristicky jsou Bídníci kvalitně vybudovaným snímek, který ani svými trailery neprozradí, jakým směrem se bude příběh skutečně ubírat. Čekat se dá ale příběh nevesele naléhavý a silný, který se nebojí razance a diváka vede k otázkám, které sice už možná leckdy unavují, ale jež nutné si pokládat opakovaně. Následného účinku na sobě se divák v případě Bídníků jenom těžko vyhne, zvláště pokud je závěr filmu akcentovaný tolik trefným citátem z Hugova románu. Bídníci jsou filmem o kolektivní vině, neschopnosti a nevoli vzájemně si rozumět a absenci respektu, ze které nemůže vzejít nic jiného než právě bída.
-
75%
-
80%
-
75%
-
70%
-
70%
Bídníci (2019)
Bídníci jsou filmem o kolektivní vině, neschopnosti a nevoli vzájemně si rozumět a absenci respektu, ze které nemůže vzejít nic jiného než právě bída.
foto/video: Film Europe © 2020