David Novotný hraje v nové komedii Miloslava Šmídmajera Případ mrtvého nebožtíka podle svých vlastních slov „zažrance.“ Major Prubner je člověk, který miluje svoji práci. Miluje vyšetřování vražd, a čím je to zamotanější, tím víc mu to chutná. Nová parodie na všemožné kriminálky i jejich obecně známá klišé je v kinech ode dneška. Podívejte se na medailonek postavy na videu. Pod videem je rozhovor s Davidem Novotným o filmu.
Do jakého žánru byste tento film zařadil?
Je to určitě příběh s komediálními prvky, ale já bych se nebránil ani výrazu parodie, protože my vlastně upozorňujeme na ty „nejklišovitější“ situace z kriminálek, kterých je všude plno. Z toho vlastně vzniká vtip…
Koho ve filmu hrajete?
Majora Prubnera. Je to člověk, který miluje svoji práci, je to zažranec. Miluje vyšetřování vražd, a čím je to zamotanější, tím víc mu to chutná. Pracuje výborně pod tlakem, a protože se vražda stane hned na začátku, tak je ve svém živlu.
V týmu má další tři kolegy, jak se s nimi snáší?
Je s nima v pohodě. Kdykoliv přijde někdo nový, tak se okamžitě přizpůsobí. Je dost pružný. Všechno bere tak, jak to přichází, a s nikým a ničím si nedělá starosti. On opravdu naplňuje heslo „pomáhat a chránit“, i když není policajt, ale kriminalista. Tenhle slogan mu visí nad postelí a každé ráno si ho připomíná.
Vy jste si už v několika kriminálních seriálech zahrál, zúročil jste v tomto filmu nějaké předchozí zkušenosti?
Možná zacházení se zbraní nebo třeba vymýšlení toho, kdo má kam jít první. Ale to jsou takové maličkosti. Snažil jsem se spíš naladit na stejnou vlnu s kolegy a panem režisérem a taky na to, co bychom chtěli, aby z toho potom na plátně bylo. Je fakt, že jsme vymýšleli absurdní situace, ale zároveň jsme chtěli, aby v tom zůstala nějaká logika a nebylo to úplně vykloubené.
Baví vás takhle pracovat na roli?
To přemýšlení byla zábavička. Nicméně druhá podoba toho všeho je, že jsme byli daleko od domovů a že vždycky, když se blížil den volna, tak se člověk těšil domů a neměl vždycky hlavu úplně nastavenou pro vymýšlení. Takže doufám, že lidi nebudou sedět v kině a říkat si, jo, to je určitě z toho dne, kdy už se těšili na volno. Doufám, že se ale ta radost a to, že jsme se tím my čtyři nějakým způsobem kochali a že jsme pro sebe navzájem byli vtipní, dostane i na plátno.
Režisér Šmídmajer byl tedy vašim nápadům před kamerou nakloněný?
Ano, ale když už mu to přišlo moc, tak nás utnul. Když se mu to líbilo, tak to vzal, nebo jsme to společně poupravili. Bylo důležité se sladit. O tom jsem ale mluvil od chvíle, kdy jsem nabídku na roli Prubnera dostal. Říkal jsem, že se pouští do těžké práce. Dělat parodii nebo crazy komedii, kdy by vlastně každá scéna v sobě měla mít náběh na vtip nebo nějakou anekdotu a u každého obrazu by se pak v kině měl někdo zasmát, to je fakt hodně těžké. Herci musejí jít spolu a hledat humor společně, aby si jeden neutíral nos židlí a druhý ze sebe nedělal inteligenta. Myslím ale, že za nás čtyři můžu říct, že tohle ladění proběhlo, a zbytek už záleží na Mildovi a střihačově cítění.
Jak to máte vy sám s kriminálkami. Koukáte na ně?
Moc vlastně ne… Koukal jsem jen na ty, co jsem natočil. Vyzkoušel jsem si v nich obě strany barikády. Byl jsem syčák i kriminalista. Myslím, že kdybych to počítal, tak kriminalistů mám za sebou asi o něco víc.
A co zahraniční kriminálky, ty vás nebaví?
Jo, ty sleduju víc než naše. Třeba severský Most a všechny jeho čtyři série jsem měl zkouknuté rychle. Pak True Detective, u nás Temný případ, to je taky dobrota. Jsou to takové hezké věci… Pro mě je vždycky důležité, jak ti lidi dobře hrají, nemusí to být úplně umělecké. A to tyhle seriály naprosto splňují… Určitě ale budu za chvíli vzteklej, že jsem si nevzpomněl na něco ještě mňamkovatějšího, ale tohle je myslím dobrý vzorek.
Případ mrtvého nebožtíka využívá klišé kriminálního žánru, a tak se děj, který divák zná už z milionu žánrových snímků z policejního prostředí, stal podhoubím pro slovní humor a do absurdna gradující situace. Na scéně se objevuje major Prubner (David Novotný), jeho nová kolegyně Skálová (Hana Vagnerová) a detektivové Rorýs (Martin Pechlát) s Dymákem (Lukáš Příkazský). Jejich úkol od náčelníka kriminálky Drátka (Miroslav Táborský) je jasný – vyšetřit vraždu Starablažkové. Postupně kriminalisté vypátrají, že úspěšně vydírala, a proto se jí někdo zbavil. Ale mnoho stop nemají. Jen to, že jde o pomstu. Majoru Prubnerovi šlape navíc na paty jeho nadřízený plukovník Drátek, který mu dá na zjištění vraha jen týden – tedy sedm dní! Detektivní rámec je však základem pro vtipné scény a zdařilé herecké výkony.
-red-
foto/video: Bio Illusion, Falcon © 2020