Málokterý film se v poslední době setkává s takovým negativním ohlasem jako filmové zpracování slavného muzikálu Cats (Kočky). Režisér Královy řeči Tom Hooper si dal těžký úkol – filmově adaptovat příběh, založený na příběhu jedné noci. Muzikál Andrewa Lloyda Webera měl divadelní premiéru v roce 1981 a na počátku své divadelní cesty sklidil vesměs rozporuplné a odmítavé reakce. Nakonec se ale stal hitem. Už teď je jasné, že filmová adaptace vadí mnohým kritikům a divákům především kvůli vizuální stránce. Jedni ji označují za nedokonalou, druzí za příliš dokonalou. Někteří mluví doslova o hororovém efektu vizuální stránky filmových koček. Hudební složka filmu, která dostala facelift vesměs kritizována naopak není. Kde je tedy problém?
Cats (foto: CinemArt)
Jak jsme se nedávno přesvědčili u úspěšné české komedie Vlastníci, zápletka nemusí být značně košatá, aby film fungoval a diváka bavil. Jestli u Vlastníků, kteří se odehrávají v jedné místnosti, šlo v podstatě jen o domovní schůzi a postupně vrstvené komediální gagy, u Cats je výchozí situace pro film a dramatizaci mnohem složitější. I v divadelním pojetí jde vlastně jen o to, aby si kočky ze svého středu vybraly nového vůdce smečky. Každá z postav se tu originálním způsobem prezentuje písní i choreografií.
Filmová verze má hvězdné obsazení. Krom Judi Dench a Iana McKellena je tu zpěvačka Taylor Swift, Rebel Wilson, Jennifer Hudson, James Corden, Jason Derulo a další. Cats nemají rozhodně nízký rozpočet. Kromě hvězdných honorářů spolkly nejvyšší částku vizuální efekty. A ty jsou, jak už bylo řečeno, trnem v oku většině dosavadních kritiků. Lze ale brát vážně výčitky typu: „kočky jsou až moc živé, až děsivě živé“ / „tvůrci si nedokázali vybrat, zda jde o lidi nebo kočky, symbióza obojího působí děsivě“ / „chce se mi zvracet, když vidím ty jejich nechutné fousky“?
Faktem je, že studio si s vizuální podobou koček hrálo poměrně dlouhou dobu a na základě prvních screen testů probíhaly dodatečné změny.
To na čem se většina kritiků ale shodne, je určitý pocit děsu, které digitální kočky vyvolávají. A na sociálních sítích se nejčastěji mluví o lidských pohlavních znacích (přiznaná ňadra například). Na druhou stranu se dost psalo o tom, že v případě pánských přirození se naopak hodně „umazávalo“.
To minimálně vypovídá o tom, že celkové vizuální pojetí nebylo úplně ukotvené. Sám Tom Hooper potvrdil, že reakce na první teaser byly pro studio cenné pro dodatečné úpravy. Krom vizuálu mnozí upozorňují i na špatné proporce okolního prostředí (výpravy), kdy jsou některé věci neúměrně velké proti postavám.
Studio ale prostřednictvím tvůrců komentuje tyto výtky nepochopením diváků. Sice to oficiálně nikde nepadlo, ale zdá se, že prvotní záměr byl udělat z plátna takové velké jeviště a nechat filmu přiznaný divadelní původ. Jinak by film musel být podstatně výpravnější co se týče lokací, a musel by dostat nějaký košatější děj a zřejmě i další nové písně.
Cats (foto: CinemArt)
Pokládáme si tedy otázku: jsou Cats bizarní, nepochopené nebo vyloženě špatné? Film je dle ohlasů příliš věrný své divadelní předloze, lyrice a působí jako velká scénická show. A poslední otázka? Je to špatně? Možná. Ale kdo chodí na muzikály? Diváci, kteří si užívají hudbu, zpěv, tanec a bohatou výpravu. To všechno Cats pravděpodobně mají.
Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2020
