Najít lásku je snadné, ovšem udržet si ji je mnohem náročnější úkol. Své o tom ví i Victor (Daniel Auteuil) a Marianne (Fanny Ardant), z jejichž manželství se po dekádách soužití jednoduše vytratila jiskra. Je možné vzkřísit dávno zapomenuté okouzlení, ba co více, dá se počáteční milostné vzplanutí znovu prožít přesně tak, jak k tomu došlo před dlouhými lety? Právě touto otázkou se zabývá komedie Tenkrát podruhé, která zahájila letošní ročník Festivalu francouzského filmu a nyní vstupuje do českých kin.
Originální název La Belle Époque je sice francouzské označení secese, v doslovném překladu ovšem značí krásnou éru. Tou je pro každého pochopitelně jiné období, což si dobře uvědomuje agentura Time Travellers, která je schopna za pomoci kulis, kostýmů a herců věrně replikovat jakýkoliv historický okamžik. Zatímco většina zákazníků má zájem o setkání s Ludvíkem XVI. či Hitlerem, Victor se chce vrátit zpět ve svém vlastním životě a to do dne, kdy potkal svou ženu Marienne. S Victorem se tak ocitáme ve studiem vytvořené kopii kavárny, kde se tito dva poprvé viděli, a to přesně 16. května 1974.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Chytrý scénář[/pullquote]Tenkrát podruhé stojí především na chytrém scénáři, který místy připomene Charlieho Kaufmana a jeho revizi počátků vztahu Joela a Clementine ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Příběh setkání Victora a Marienne je zcela přirozeně implementován do hlavního filmového rámce, který se odehrává v současnosti. Není tak žádným způsobem uměle naroubován, přesto se nelze ubránit dojmu, že místy působí lehce odtažitě. Je to důsledkem prostého faktu, že film nezobrazuje pouze výslednou podobu scén z doby setkání Victora a Marianne, ale stejnou měrou se zabývá i jejich vytvářením. Snímek pak lze chápat i jako komentář vzniku filmového, a také divadelního, světa.
Daniel Auteil pojal postavu Victora jako typického stárnoucího muže, který již rezignoval na veškerou romantiku se svou ženou Marianne. Ta ve snaze najít láskyplnou náruč musí utíkat ke svému milenci a ve svém volném čase i do virtuální reality. V podání Fanny Ardant je Marianne i na omezeném prostoru postavou překypující životem s typicky francouzským šarmem.
Oproti zmiňovanému Věčnému svitu neposkvrněné mysli Tenkrát podruhé nepřistupuje k ústřednímu tématu s tak unikátní originalitou a i finální rozhřešení má menší emociální dopad. Přesto jako sebevědomá a sebereflexivní hříčka o prvotních stádiích zamilovanosti rozesměje a potěší.
-
75%
-
80%
-
75%
-
70%
-
75%
Tenkrát podruhé (2019)
Tenkrát podruhé si hraje s časem a kulisami, a snaží se reprodukovat mladickou zamilovanost na tvářích stárnoucích protagonistů. Díky svému originálnímu námětu a zdařilému scénáři se v rámci romantických filmů a komedií nepochybně řadí nad průměr, i když ve srovnání s vrcholnými díly žánru lehce pokulhává.
foto/video: Aerofilms © 2019