Světová premiéra filmu Budiž světlo režiséra Marka Škopa proběhla letos v červenci na festivalu v Karlových Varech, kde si film získal přízeň diváků a zaujal i kritiku. Tento čtvrtek 10. října vejde film do českých kin. S Markem Škopem, uznávaným dokumentaristou, který na sebe upozornil celovečerním hraným debutem Eva Nová s Emílií Vašáryovou, jsme si povídali na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti.
Marko Škop
Ovlivňují vás při výběru námětu a posléze režii nějakým způsobem vaše dlouholeté zkušenosti s dokumentem?
Určitě. Všechno souvisí se vším. Tím, že jsem vystudovaný dokumentarista, možná kladu větší důraz na rešerše a sběr materiálu ještě před tím, než začnu psát scénář. Snažím se čerpat podněty z reality. To znamená, že když zaslechnu nějaký zajímavý dialog nebo určitou repliku související s tím, na čem právě dělám, rád je použiji. Ale především se rád setkávám s lidmi, kteří jsou možnými předobrazy postav ve vznikajícím scénáři. A na základě toho pak modeluji dramatický příběh i jednotlivé charaktery.
Má tedy Eva Nová takový reálný předobraz? Co vás inspirovalo k jejímu příběhu?
Tam těch předobrazů bylo více. Ale takovým počátečním podnětem bylo mé setkání s francouzskou herečkou Annie Girardot. Jako student jsem pracoval ve festivalovém deníku Art Film Festu a měl jsem možnost s ní dělat rozhovor. Bylo to v momentě, kdy zřejmě procházela nějakou svou těžší životní fází. Setkali jsme se brzy dopoledne v restauraci a ona si u číšníka objednala panáka. Vypadalo to, že má za sebou náročnou noc. Když jí ho odmítl nalít, a já si osobně myslím, že ho někdo upozornil, že tak brzy ráno by to nebylo dobré, skoro se sesypala. Jakmile jsem ale zapnul diktafon, tak se před mýma očima najednou změnila ze zmoklého vrabčáka na skutečnou lavinu energie. V podstatě odehrála samu sebe, udělala z toho takové divadélko. Byl to nezapomenutelný, fascinující zážitek. Potom jsem si dělal různé rešerše. Navštívil jsem také několikrát protialkoholickou léčebnu, kde jsem se potkával se staršími ženami. Mnohé z toho, co mi povídaly, se promítlo do konkrétních situací ve filmu.
Četla jsem, že Emília Vašáryová dlouho odmítala nabídky na role, čím jste ji přesvědčil, aby zrovna tu vaši přijala?
Snad nebudu indiskrétní, když prozradím, že to tehdy souviselo s její osobní situací. Emílie o tom sama v různých rozhovorech mluvila. Role odmítala v období, kdy ji a nás všechny opustil její manžel, kostýmní výtvarník Milan Čorba. Ztráta blízkého člověka je vždycky traumatizující zážitek. Nakonec jí snad právě i naše spolupráce pomohla do života vlít trochu radosti. Na chvíli mohla zapomenout na své starosti a také díky našemu štábu mohla pocítit novou energii.
Její úloha ve filmu je dost náročná, připravovali jste se společně na tu roli?
Velmi. A dost intenzivně. Hodně jsme o její postavě mluvili, potom jsme dělali herecké zkoušky. Procházeli jsme spolu scénář a všechny důležité scény. Také s ostatními herci jsme se na natáčení snažili připravit co nejlépe. A o to lehčí to pak bylo na place. Byli jsme dobře připravení a mohli jsme ladit tu „předkamerovou“ realitu v opravdu jemných detailech. Byla to velká radost. A pro mě samozřejmě obrovská zkušenost, spolupracovat s takovou vynikající a zkušenou herečkou. Byl to můj první hraný film a zároveň velmi pěkná škola.
Filmem Budiž světlo jste se dotkl tématu fašizující společnosti. Čím si získalo vaši pozornost?
Když jsem začal psát námět, v jeho centru bylo téma rodiny a problematika výchovy dětí. Chtěl jsem udělat film o několika generacích. Hlavní hrdina si sám prošel drsnou a chladnou výchovou ze strany svého otce, sám se ale směrem ke svým dětem snaží o jiný přístup. A dělá při tom chyby. V době, kdy jsem na námětu začal pracovat, se v médiích objevovaly zmínky o mládežnických polovojenských skupinách. Zaujalo mě to jako společenský fenomén. Říkal jsem si, že to stojí za autorský komentář. Žijeme v době, kdy je naše společnost polarizovaná. A myslím si, že s to neděje jen na Slovensku, ale v celé Evropě. Na různých stranách jsou napjaté energie a důsledkem toho dochází ke vzniku takových skupin. Chtěl jsem se k tomu vyjádřit a ve filmu to zobrazit.
Říkáte, že téma rodiny pro vás bylo velmi důležité. Na co jste během psaní scénáře přišel, jak vlastně vnímáte její postavení v dnešní společnosti?
O tom se na Slovensku už pár let hodně diskutuje. Myslím si, že v masovém měřítku si lidé procházejí právě tou chladnou výchovou ze strany rodičů, jako hlavní hrdina ve filmu Budiž světlo. Jsou rodiče, kteří svým dětem neumí říct, že je mají rádi. Neumí jim předat pocity bezpečí a lásky, které každá lidská bytost potřebuje pociťovat nejvíc. A v dětském věku je tím spíš důležité pociťovat až takovou univerzální celistvost se svou matkou, otcem a rodinou. Je to pouze můj osobní názor a můžu se samozřejmě mýlit, ale připadá mi, že jsem z té generace, která se tuto chladnou výchovu snaží změnit. Rozdíl v tom, jak byli vychováváni moji rodiče, prarodiče a generace před nimi je totiž podle mě velmi minimální. Naše generace se snaží ten diskurz posunout někam jinam. A samozřejmě, že při tom dělá chyby.
Věřím, že pokud se nám to podaří změnit, tak rozdíl, jakým způsobem bude moje dcera vychovávat děti, bude mnohem znatelnější. Tohle téma mě hodně zajímá a do filmu se to samozřejmě promítlo.
Ve filmu Eva Nová i v Budiž světlo přitom jeden z rodičů pravidelně odjíždí z domova pracovat do zahraničí. Je to na Slovensku hodně obvyklé?
Ano, ekonomická migrace je na Slovensku živá už mnoho let. Především v příhraničních regionech je pracovních příležitostí méně, a výdělky jsou nižší než v hlavním městě. Když člověk pracuje v zahraničí, tak se to často děje proto, aby lépe zabezpečil svoje děti, jelikož tam vydělá víc. Ať už je to práce pečovatelek v Rakousku, jako v Evě Nové, nebo na stavbě v Německu jako v Budiž světlo, tak ten rodič doma určitě chybí.
Na festivalu ve Varech byl film přijat s nadšením. Setkal jste se s nějakou reakcí, která by vás vyloženě překvapila?
Mně samotného až překvapilo, jaká ta reakce v Karlových Varech byla. (Film si vysloužil několikaminutový potlesk ve stoje, pozn. red.) Očekával jsem, že po zhlédnutí filmu se lidé spíš zahloubají do sebe. To koneckonců bylo mým cílem, aby si diváci zapřemýšleli nad tím, co viděli. Ale také o tom, co se děje a co se může stát. Zkrátka ten filmový příběh trochu konfrontovali se svým vlastním životem. Reakce ve Velkém sále tedy potom byla o to větším překvapením. Zdá se, že ten film zasahuje. To je pro mě jako autora velké zadostiučinění, když se podaří to, že váš film publikum osloví.
Hlavní roli skvěle ztvárňuje Milan Ondrík, kterého jste obsadil již v Evě Nové. Byl vaše první volba pro roli Milana, vzhledem k tomu, že i postava se jmenuje jako on?
Jednoznačně. Už při spolupráci na Evě Nové jsem byl velmi šťastný, že jsem s ním mohl spolupracovat. Když jsem psal scénář k Budiž světlo, byl jsem už rozhodnutý, už jsem tam měl dosazeného Milana. Pro každého tvůrce je obrovská radost spolupracovat s někým, kdo má široký záběr. Milan ho má. Jsem rád, že v Budiž světlo má i humornou polohu. Nebo spíš polohu člověka, který se snaží být humorný (smích). Myslím, že není jednoduché něco takového ztvárnit. Zároveň tam měl velmi náročné scény, například potyčka, kdy otci rupnou nervy a po svém synovi vystartuje. Samozřejmě jsme na place litovali představitele Adama, Františka Beleše, který dostával facky… Ale stejně těžké to muselo být i pro Milana – celé to vnitřně prožít, zpracovat a zahrát. On je velký bojovník, nikdy nic nevzdává. Když je potřeba scénu natočit ještě jednou, tak do toho hned jde. A vždycky naplno. Budu se opakovat, ale je to skutečně velká radost s takovým člověkem pracovat.
Budiž světlo – diskuze s diváky na LFŠ
Jakým způsobem vlastně pracujete s herci?
Vzhledem k tomu, že jsem nestudoval divadelní ani filmovou režii, pracuji s herci dost intuitivně. Vytvořil jsem si k tomu takovou vlastní teorii. Pokládám za hodně důležité, aby herci své postavě rozuměli co nejvíce. Je to vždy proces hledání. Když máme herecké zkoušky, tak se jim snažím co nejvíce popsat jejich postavu a její vývoj ve filmu. A společně také hledáme takzvanou teplotu scény.
A co přesně teplotou scény myslíte? Na co konkrétně se herci mají zaměřit?
Myslím tím to, jaká energie by tam mezi protagonisty měla probíhat, jak by na sebe měli reagovat. Velmi důležitá je pro mě pauza. Moment, kdy je dobré se na repliku svého kolegy odmlčet. Pauza pomůže vytvořit napětí a sdělit nějaký další význam. Když si tedy na herecké zkoušce nastavíme teplotu scény a pak o tom herci ještě přemýšlejí a zpracovávají si to, tak jsou na natáčení už o hodně připravenější. Pak už můžeme jen ladit drobnosti a každý se snažit o maximum ze své strany. Samozřejmě jsou lepší a horší dny. I já mám někdy den, kdy nejsem tak soustředěný. Ale ta příprava je důležitá.
Budiž světlo (foto: AČFK)
Jak k této přípravě přistupovali velmi mladí a dětští představitelé?
Samotné natáčení pro ně bylo v první řadě velký lidský zážitek. Ve filmu hráli poprvé a poprvé se ocitli i na jeho natáčení. Snažil jsem se jim vždy dát nějaký příklad ze života, který sami mohli už předtím prožít. Filmem prostupuje také téma šikany, tak jsem se jich třeba zeptal, jestli ji někdy ve škole zažili. Jestli někomu někdy ubližovali nebo někdo ublížil jim. Všichni dobře víme, jak k sobě děti mohou být někdy kruté…Takže když si to připomněli to, co jim bylo už známé, bylo pro ně lehčí si představit, co v té scéně budou ztvárňovat. A pak už šlo o dolaďování. Když jsem cítil, že něco vyznívá falešně, tak jako dobrý trik se ukázalo poradit: „Zkus to říct tiše.“ Když totiž slova pronesete potichu, máte hned možnost interpretovat je více způsoby. Děti toho v tom filmu nemají tolik, ale jsou strašně důležité.. Kladl jsem důraz na to, abychom se všichni sladili.
Máte s filmem Budiž světlo nějaké zahraniční ambice?
Naším zahraničním sales agentem je francouzská společnost Loco Films. Do dnešního dne, tedy necelý měsíc po Karlových Varech, máme pozvání na 20 zahraničních filmových festivalů. Samotného mě to překvapilo a teď se budu opakovat, ale mám opravdu radost.
Budiž světlo (foto: AČFK)
S jakým cílem jste v roce 2006 zakládal vaší produkční společnost Artileria a myslíte, že se vám ho daří plnit?
Před těmi zhruba třinácti lety, když jsme naši firmu zakládali, ani se mi nesnilo o tom, že budeme mít takový katalog. To teď myslím z producentského hlediska. Z lidského hlediska mě moc těší, že jsem potkal velké množství úžasných lidí, jako je kameraman Jan Meliš a střihač a producent František Krähenbiel, kteří do celého toho fungování i do tvořivého procesu vnáší hrozně moc. Bez nich by naše filmy nebyly takové, jaké jsou. A velmi rád bych ještě zmínil jedno jméno, a to slovenské scenáristky a režisérky Zuzany Liové, která byla dramaturgyní Evy Nové i filmu Budiž světlo. Zuzana mi vždy nastaví sice nekompromisní, ale velmi dobré zrcadlo. A to je v momentech, kdy ztrácím odstup, strašně důležité. Je to kvalitní člověk s obrovským talentem, který umí trefit citlivá místa a najít prostor pro vylepšení textu tak, aby to bylo co nejlepší.
Máte teď nějaké producentské plány?
Rozhodl jsem se před nějakým časem, že od producentství chci na chvíli vycouvat. Jsem otevřený třeba zajímavým minoritním koprodukcím. Ten největší smysl mi teď dává vlastní tvorba. Takže pracuji na dalším autorském filmu.
Budiž světlo – Herec Milan Ondrík (vlevo) získal Cenu za nejlepší mužský herecký výkon na 54. MFF Karlovy Vary
Bude to tedy snímek Istota, který je na stránkách vaší produkční společnosti uveden, že se právě připravuje?
To je zatím pracovní název. Jsme ve fázi vývoje. Zatím se věnuji rešerším. To je možná to mé dokumentaristické pozadí, jak jsme se bavili na začátku našeho rozhovoru. Hodně čtu a začínám se potkávat s lidmi, kteří by mohli být mou další inspirací.
Můžete nám o svém novém námětu prozradit více?
Právě, že ještě ne.
Existuje tedy ještě nějaké další téma, kterému byste se v budoucnu vyloženě rád věnoval?
Přemýšlím o více tématech. Dokud se ale mé úvahy nepřetaví do něčeho konkrétního, tak vám to sice rád řeknu interně, ale veřejně bych o tom zatím ještě nerad mluvil.
To chápu. Přeji, ať se vám dobře tvoří. A děkuji vám za rozhovor.
Vladana Drvotová, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm.cz, AČFK, Film Servis Festival Karlovy Vary © 2019
