Na sklonku prázdnin putuje do kin režisérský debut scenáristy Petra Kolečka nazvaný výstižně Přes prsty. Autor, jehož síla tkví v jeho práci s dialogy a schopností dostat se tak díky tomu pod povrch jakéhokoliv prostředí, nezklame ani touto letní drsně romantickou komedií, jak hlásá oficiální podtitul filmu. Nečekejte ale vyhajpované a tolik agresivní hlášky jako třeba v Mostu, ani to není film, který by měl ambice příliš cynicky rozebírat něčí mikrosvět.
Do hlavních rolí obsadil režisér Petru Hřebíčkovou a Denisu Nesvačilovou, které hrají partnerky v beach volejbalu, co mají „našlápnuto“ k účasti na Mistrovství Evropy. Ale život není jenom hřiště s pískem, balón, síť a rýžový chlebíček, a tak se holky potýkají i se svými soukromými životy. Zdá se, že Linda (Petra Hřebíčková) se na partnerské soužití zatím moc necítí a ráda na všechno zapomíná ve společnosti několika panáků večer na baru. Naopak mladší Pavla (Denisa Nesvačilová) je tak zamilovaná, že přes své „růžové brýle“ dlouho nevidí Hynkovy (Vojtěch Dyk) permanentní interakce s kteroukoliv „brazilskou somatotypkou“ a chystá se mu vyhovět i v jeho plánu se skvěle nastartovanou kariérou v zahraničí.
Do cesty se ale dvěma zmíněným třicátnicím připlete zralý muž a správce areálu Ruda Jíra, kterého si zahrál Jiří Langmajer. Šarmantně a s nadhledem se mezi nimi proplétá a vzhledem k tomu, že už od života přes prsty dostal a zároveň si z toho něco i „vzal“, zdá se, že už teď ke všemu přistupuje s určitou rozvahou, řekněme i s jiným typem prožitku. Nicméně osobní radost mu bezpochyby dělají všechny jeho „dobré skutky“, které páchá s oběmi zmíněnými sportovkyněmi. Troufám si tvrdit, že jeho role bude především pro ženskou část publika tou nejopěvovanější z celého snímku. A bude to zcela zasloužené opěvování, jeho hraní tu působí nadmíru lehce a přirozeně, snad až na kostrbatou scénu v restauraci (s carpacciem). Od chvíle, kdy se na plátně objeví, je děj méně či více okatou přetahovanou o jeho náklonnost mezi Lindou a Pavlou a divák může začít uvažovat o tom, zda přátelství mezi dvěma ženami skutečně existuje – což my, holky, mimochodem už ale dávno dobře víme… Pak je tu ještě linka, česko-slovenské nevraživosti, kterou ve filmu zastupují dvojčata Kettnerova (reálně Radka Pavlovčinová a Kristína Greppelová), se kterými česká dvojice sportovkyň soutěží, a jejichž skutečný původ vyjde najevo až v samotném závěru příběhu.
Zábavnou roli má ve filmu Vojtěch Dyk v roli už zmíněného plážového tílkaře Hynka, který ve snímku projde zásadní osobnostní změnou, a já už dnes díky němu vím, že albánský národ své bohatství ukrývá například v moudrých příslovích. V menších rolích se pak objevili Jakub Prachař, Marek Taclík, Zdena Hadrbolcová nebo Jan Komínek jako mladší Ruda Jíra.
Ději pomáhají klasicky kolečkovsky vystavěné dialogy, ve kterých nechybí cit pro načasování, neobvyklé a trefné příměry, humor a určitá dávka drzosti, které diváka příjemně baví. Značnou zásluhu na výsledku má kameraman Petr Bednář, který byl při natáčení Kolečkovi silným partnerem a dovedl z daného prostředí i podmínek obrazově maximum. Kolečko si jako hudební doprovod snímku vybral slavný hit kapely Burma Jones, jehož motiv se několikrát opakuje a o romantickou atmosféru se mimo jiné postaral také mladý talentovaný muzikant a skladatel Marcel Procházka. Výtku mám v několika momentech filmu k částečně snížené kvalitě zvuku, díky níž podle mě několik slovních vtipů nemělo možnost vyznít tak, jak zřejmě autor mínil (Linda diktuje řidiči taxíku adresu).
Petra Hřebíčková i Jiří Langmajer jsou v této komedii tahouny a jejich společné hraní je hezkou partnerskou podívanou. A kdyby se náhodou pánská část publika občas nudila, holky v dresech připravené přijmout podání či smeč, by je mohly příjemně rozptýlit. To ale zmiňuji schválně až nakonec jako takovou pánskou přidanou hodnotu a rozhodně ne jako nosnou linku tohoto fungujícího filmu.
Přes prsty (2019) Kolečkovo Přes prsty má rozhodně lépe definované postavy než většina českých snímků podobného ražení a ani děj filmu na mě nepůsobí nevěrohodně. Divák se určitě nebude cítit ošizený nebo zmatený z toho, co na plátně vidí. Naopak – věřím, že bude odcházet osvěžen a příjemně pobaven.
foto/video: CinemArt, Totalfilm © 2019