Máme moc věcí, ve kterých vidíme štěstí, a na tom stavíme své světy. Německá komedie Bez věcí nad věcí je dílem herce, scenáristy a režiséra Floriana Davida Fitze, který si v něm zároveň „střihnul“ jednu z hlavních rolí. Mnichovský rodák se tak v roli režiséra ocitl potřetí. Předtím režíroval film nazvaný Nejkrásnější den, jež byl v českých kinech uveden před třemi lety. V něm si zahrál společně s dalším německým talentovaným fešákem Matthiasem Schweighöferem (Kursk, 2018). A protože jim to očividně dohromady svědčilo, jsou zpět „bok po boku“ i v této komedii o konzumerismu.
Příběh vypráví o dvou berlínských třicátnících, kamarádech od dětství, kteří vlastní startupovou firmu a vyvíjí aplikace. Při oslavách úspěšného businessu se nechají slyšet, že by se obešli bez všeho, co vlastní a spoléhají se na to, že si jejich sázku nikdo další den pamatovat nebude. Ale pamatuje… A tak se Paul a Toni probudí nazí s klíčem na krku, každý ve svém prázdném loftovém bytě. Jedinou útěchou jim je, že každý den ze svého majetku dostanou jednu věc zpátky. To vše má trvat sto dnů. Znamená to konec jejich konzumního života a nekonečně spoustu času k přemýšlení o životě, přátelství, ekologii a spoustě dalších velkých témat. Gagové vtípky, které jsou divákovi posléze dávkovány tu rychleji či pomaleji, někdy baví víc, někdy jim trochu chybí originalita. Kam ale Fitz míří, zůstává celkem jasné.
Pak se na scéně trochu tajemně a nepochopitelně objeví Lucy (Miriam Stein), do které se Toni zakouká, což je trochu zbytečná odbočka příběhu. Ve výsledku je Lucy vlastně jenom další figurkou lapenou v materiálním světem, i když svou minulostí právě teď stojí na opačném konci společenské hierarchie. Kdyby od ní býval Fitz upustil, mohl by se lépe soustředit na to, aby se druhá polovina filmu nestala jenom kupou klišé, která na několikáté vyvrcholí závěrečnou dost otřepanou „nahatou“ scénou uprostřed pole. A za mě dojem nezachránilo ani vypracované hercovo tělo.
Originální námět, řeknete si nejspíš stejně jako já a jste zvědaví, jak se s tématem tvůrce popasoval. Pokud ale čekáte, že provedení bude nějak zásadně originální a nepustí se do všech obvyklých klišé, pak se nedočkáte. A je to opravdu škoda. Speciálně v závěru snímku je divákovi naservírováno to, co už viděl stokrát tou nejméně nápaditou formou. Rozmělní tím celkem příjemně ubíhající první polovinu příběhu, kde je zpestřením každodenního osobního „boje“ Paula (Florian David Fitz) a Toniho (Matthias Schweighöfer) taky svérázná babička (Katharina Thalbach).
Dovolím si ještě jednu poznámku – nechápu, proč se německé filmy v české distribuci stále ještě ve většině případů dabují. Nejsou to zbytečně vyhozené peníze? Divák by neměl být tak líný číst titulky, když je to samé schopen dělat u amerických filmů. Navíc původní zvuk je pro autentický zážitek v kině nenahraditelný u jakéhokoliv snímku.
-
65%
-
67%
-
75%
-
70%
-
65%
Bez věcí nad věcí (2019)
Bez věcí nad věcí odpovídá nejspíš vyššímu německému filmovému standardu, ale pro mě je kvalitativně spíš středoproudým dílem, které jako komedie uprostřed léta neurazí, ale taky neuhrane. Ale třeba svůj úkol u vás diváků splní a vy se díky ní zamyslíte nad tím, kolik nepotřebných věcí jste si za poslední měsíc koupili, že jste dlouho nenavštívili vlastní babičku nebo to, že když někoho znáte dlouho, z vás ještě nedělá „best friends“.
foto/video: Bioscop © 2019