Na české poměry nezvykle originálně pojatý animovaný snímek TvMiniUni: Zloděj otázek míří do kin. Celovečerní film vznikl poté, co na ČT: D pět let s velkým úspěchem u malých diváků běžel seriál TvMiniUni, který Jirků (stejně jako film) také režíroval, (scénáře psal ale Martin Kolář). V televizním pořadu děti pokládaly nejrůznější otázky plyšovým loutkám pana ředitele Vrány a praještěra Voráčka. Odpovědi na otázky přicházely ve formě písniček a krátkých gagů, které zpívaly známé osobnosti české hudební a filmové scény, a na scéně jim pomáhaly další mupeti jako králík Fleggy, Valentinka, Bóďa nebo robot Franta Štajn.
Osmdesátiminutový celovečerní příběh vychází ze stejného formátu jako televizní pořad. Tentokrát je ale v příběhu vše naruby – děti by se měly ptát, ale neptají. Hlavním dětským hrdinou je Péťa (Sebastian Pöthe), jehož rodiče (Barbora Poláková a Jiří Havelka) se hádají, nemají na něj čas a jeho dotazy ve spěchu odbývají. A teď ještě ke všemu tatínek odjíždí na měsíc pryč a maminka věčně chvátá do práce. A tak je tu ne zrovna příjemná a sympatická hlídací paní Konvičková (Pavel Liška), která na chlapečka dohlíží.
Děj pak přeskakuje do pořadu TvMiniUni, kde plyšáci Vrána a Voráček mají opět odpovídat na další dětské zvídavé otázky, ale mnohé z nich Vránovi nevyhovují, a nakonec otázky dokonce dojdou. Navíc zmizí i lapač otázek, který se pak objeví v Péťově zhmotněném projektu „Velká herna“.
Péťa tam jako „bad guy“ sedí za stolem řídícího pultu a spojencem mu je paní Konvičková. Zmanipulovaným dětem jsou z hlavy vysávány jejich dotazy a k tomu je tu kupa plyšáků, které „hlídací teta“ likviduje ve svém děsivém drtiči. Do děje je vloženo i několik písniček a gagů jako třeba ten s bobkujícím králíkem Fleggym (vykřikujícím stále dokola muc, muc), který je milionkrát vědátorským robotem teleportován do záhonu mrkví naštvaného zahradníka (Miroslav Krobot).
Do pořadu TvMiniUni začínají volat zděšení rodiče, jejichž děti se už na nic neptají, neodmlouvají a chovají se tak, jak by si zřejmě představovali. Ti jsou z toho ale naopak celí nesví a zoufalí. Objevují se taky mupeti Valentýnka a Bóďa, kteří utíkají z domova a děj se začíná ještě víc komplikovat. Vše ale po velkém zmatku dobře končí, děti jsou zase zvídavé a neposedné a Péťa má svou rodinu opět pohromadě.
I přesto, že se autoři projektu nechali slyšet, že jejich cílem při tvorbě filmu nebylo nic víc než smích a zábava dětí a rodičů, jako rodič – divák jsem se několikrát v překombinovaném ději ztratila a možná některé části děje ani nepochopila. Třeba už jsem na TvMiniUni: Zloděj otázek moc stará… Bára Poláková v jedné scéně filmu říká, že TvMiniUni je roztěkaný pořad pro roztěkané děti. A já dodávám, že stejně roztěkaně na mě působil několikrát i děj filmu.
Pochválit ale musím nápad skloubit na scéně mluvící plyšové loutky (lehce neurotického vzhledu díky designu výrazných stehů), živé herce a animované pozadí. Podobný styl zná dětský divák z amerického televizního pořadu „Sezame, otevři se“, kde se tvůrci zřejmě inspirovali. Barevné a ulítlé scény nejspíš dokážou přitáhnout dětského diváka, zvláště po předchozím úspěchu dětského pořadu.
-
60%
-
50%
-
65%
-
55%
TvMiniUni: Zloděj otázek (2019)
Nejdůležitějším poselstvím filmu je pochopitelně závěr filmu, který cílí především na rodiče. Chce jim připomenout důležitost společně a vědomě stráveného času s potomky. A to se mi zdá z pozice rodiče jako docela dobrá pointa.
foto/video: Bontonfilm © 2019