Úspěšný cyklus minisérií Detektivové od Nejsvětější trojice podle knih Michala Sýkory patří k nejoblíbenějším sériím České televize. Zejména díky postavě komisařky Výrové ve výtečném podání Kláry Melíškové. Režisérem čtvrtého případu Vodník je Viktor Tauš. Ten má na kontě už Modré stíny a na rozdíl od svého kolegy Jana Hřebejka (Případ pro Exorcistu, Pět mrtvých psů) přistupuje k sérii se zajímavými režijními nápady i akcentem na výrazný vizuál.
Komisařka Výrová tentokrát otevírá 30 let starý případ. Na venkově tehdy došlo k hrůzné události. Matka zřejmě pod vlivem laktační psychózy zavraždila brutálním způsobem svoje vlastní dítě. Ve vězeňské cele pak spáchala sebevraždu. Kriminalisté to tenkrát vyhodnotili jako přiznání k činu. Výrová se k případu dostává po návštěvě jedné ze svědkyň tehdejších událostí.
Jedním z členů tehdejšího vyšetřovacího týmu byl shodou okolností i Výrové bývalý šéf Viktor Vitouš (Miroslav Krobot). Výrová se za ním vydá na vejminek, aby od něj zjistila podrobnosti tehdejší šílené události na olomouckém předměstí. Na vlastní pěst se pak pouští ve volném čase do opětovného vyšetřování vraždy malého kojence…
Krom výrazných a dobře napsaných hlavních postav (podezřelých) hraje v tomto příběhu prim právě komisařka Výrová. Klára Melíšková je v podstatě na obrazovce pořád, maximálně se po jejím boku na pár minut objevuje její bývalý šéf Vitouš. Komisařka si opětovným výslechem tehdejších svědků pomalu skládá obraz tehdejších událostí a stále více je přesvědčená, že pachatelem nebyla matka dítěte.
Základem vizuality Vodníka je přesvětlení obrazu a akcent na detailní snímání. Tauš evidentně skládá jednotlivé záběry do velmi promyšlených konceptů a nálad. Samozřejmě vychází z momentálního děje. Styl snímání i výsledné postprodukce podporuje i výtečná výprava. Olomouc i jeho vesnické předměstí tady opět funguje výtečně. Střídání moderních prostředí i staveb s flashbacky do minulosti a často i velmi vtíravá kamera nabízejí režisérovi dostatek prostředků pro funkční střídání několika žánrů. Zapomenout nemůžu ani na práci se zvukem. Hudba tu není stěžejní, velmi často je slyšet neidentifikovatelné zvláštní hučení. To dodává atmosféře ještě o krapet víc naléhavosti a nepříjemnosti.
Vodník začíná jako klasická krimi, kdy má osamělý vyšetřovatel sžíravé nutkání něčemu přijít na kloub. V tomto případě do toho ještě navíc vstupuje erbenovská legenda, na kterou vyšetřovatele nasměruje tehdejší svědkyně události. Nakonec se z detektivky místy stává temné psychologické drama, které je ve finále říznuto hutnou hororovou atmosférou.
Tauš s příběhem pracuje opět velmi střídmě a přestože opět natočil vizuálně velmi silný tvar, neexhibuje. Slouží scénáři Petra Jarchovského a navíc umožňuje svým hercům vytvořit zajímavé kreace. Kromě Melíškové tady velmi zajímavý a silný výkon podává především Václav Neužil a Miroslav Hanuš.
[pullquote align=“full“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]První díl minisérie Vodník vysílá ČT1 v neděli 31. března.[/pullquote]
-
80%
-
70%
-
70%
-
80%
-
80%
-
80%
-
75%
Vodník (2019)
Vodník patří atmosférou i rozuzlením k nejlepším částem dosavadních adaptací Sýkorových knih. Není to jen klasická detektivka, v divákovi zanechá i silný emocionální dozvuk.
foto/video: Česká televize © 2019