Snímek íránského režiséra Asghara Farhadiho Všichni to vědí loni zahajoval festival v Cannes. Před lety se svým čtvrtým celovečerním filmem Rozchod Nadera a Simin (2012) udělal režisér doslova díru do světa, když za něj získal ceny snad ze všech důležitých světových filmových festivalů a samozřejmě Oscara za Nejlepší zahraniční film. O pět let později podobný úspěch zopakoval i se snímkem Klient (2017). V nejnovějším filmu ale držitel dvou Oscarů své oblíbené téma rodiny, vztahů a nevyslovených pravd přenesl na evropskou půdu.
Psychologické drama s pokusem o zápletku, v němž si hlavní role zahráli španělské herecké hvězdy, situoval režisér tentokrát na španělský venkov. Do hlavních rolí obsadil herecké hvězdy Penélope Cruz, Javiera Bardema a RicardaDarína, který si ve filmu zahrál manžela Cruz.
Snímek začíná nenápadně dlouhým představením rodinných členů a přátel, kteří se sjíždějí na svatbu do příjemného městečka. Přijíždí i Laura (Penélope Cruz), jedna ze sester nevěsty se svými dvěma dětmi, ale bez manžela (Ricardo Darín). Ten zůstal doma za oceánem. Laura se tu potkává s bývalou láskou Pacem (Javier Bardem), který hospodaří na někdejších rodinných vinicích. Radostná rodinná slavnost se ale v noci zvrtne v rodinnou tragédii, která si žádá nesmírnou sílu a opatrnost od Laury. Důvěra se od té chvíle stává nedocenitelnou komoditou. Zvláštnímu drobnohledu je ve snímku od jistého momentu podroben manžel Laury Alejandro, který trochu slepě lpí na své víře. To, co má ale všechny hlavní postavy spojovat, je realita, která neustále přináší spoustu proměnných poskládaných z dávno minulých událostí, které prosakují do přítomnosti. Navíc na venkově se všichni znají, a tak jsou jejich vztahy právě teď ještě o něco křehčí.
Byla jsem jako divák zvědavá, nakolik se Farhadimu podaří do příběhu otisknout jihoevropskou povahu, a musím říct, že se to povedlo naprosto přirozeně bez jakýchkoliv pochybností ze stran obecenstva. Problémem je spíš rytmus příběhu a trochu i scénář. Režisér pracuje se stejným tempem, na které je divák zvyklý z jeho dvou předchozích snímků, což nějak víc funguje ve spojení s arabským světem. V případě Všichni to vědí to není nejšťastnější volba.
Za zmínku stojí ještě skutečnost, že kameramanem je José Luis Alcaine, který dnes jako osmdesátiletý pán velice často spolupracoval a stále spolupracuje se španělským režisérským esem Pedrem Amodóvarem.
Už ve středu můžete na film vyrazit do kina i v rámci přehlídky španělské kinematografie La Película, který se koná v Praze, Brně, Hradci Králové a Ostravě. Festival letos vzdá hold režisérce Pilar Miró. Diváci uvidí její adaptaci komedie španělského dramatika Lopeho de Vegy Zahradníkův pes nebo snímek s tématem občanské války Tvé jméno mi zamořilo sny. Zajímavostí je sekce nového peruánského filmu. Za všechny uvádíme tip na snímek Wiñaypacha, který je prvním filmem natočeným v ajmarském jazyce. Jeho děj se odehrává v horách a má blízko k etnografické studii v meditativním tempu.
-
65%
-
70%
-
75%
-
65%
Všichni to vědí (2018)
Nechci o ději prozrazovat víc. Snad jen ujištění, že na plátně diváka čeká setkání s velmi komplexními postavami, o kterých nelze smýšlet jednoznačně. V tom tkví půvab režisérova všeobecného umu diváka zaujmout a nechat lidskost promlouvat skrz kvalitní herecké výkony zejména v případě Penélope Cruz.
foto/video: Aerofilms © 2019