Hororová novinka Ve spárech ďábla odehrávající se v prostředí nemocniční márnice těží především z atmosféry prostoru, ve kterém se celý film odehrává. Megan Reedová (Shay Mitchell) právě nastupuje do márnice, kde má na starosti přebírání a dokumentaci mrtvol. Služby si bere pouze v noci. Na stůl se jí dostane deformovaná mrtvola mladé ženy, která zemřela při exorcismu. Megan pomalu zjišťuje, že s mrtvolou není něco v pořádku…
Kde jste se poprvé báli? S největší pravděpodobností to bylo v ranném dětsví při objevování míst, které neznáte. A na tuhle strunu hrají i autoři nového hororu Ve spárech ďábla. Film otevírá opravdu drsnou vymítací scénou, která nám představí dívku, jejíž mrtvola ještě o pár měsíců sehraje svou roli.
Megan má navíc psychické problémy z minulosti se kterými se velmi těžce vyrovnává. Tahle práce (ačkoliv to zní absurdně) ji má uvést do klidu a pohody. Když se ale ukazuje, že se v podzemí začínají dít děsivé věci, Megan pochopitelně málokdo věří. Dokonce i její nejlepší kamarádka, která pracuje v nemocnici o pár pater výše má pochybnosti, jestli tyhle „vidiny“ nezpůsobily spíš psychofarmaka, které Megan užívá.
Horor samotný není nijak výjimečný co se týče hororových scén samých. Jak už jsem naznačil prim hraje atmosféra a svým způsobem určitý klid, který je v poslední třetině vystřídán docela děsivě působícím sledem neočekávaných událostí.
Holandský režisér Diederik van Rooijen klade důraz především na vizuál, efektní užití světelného designu. Nemá ani špatné nápady – na mysli mám především i užití jistého minimalismu v podobě mouchy, která je přítomna po docela dlouhou dobu.
Na druhou stranu i stopáž lehce kratší než 90 minut nedokáže horor vytáhnout o moc výš než lehce nad vyšší průměr.
Ve spárech ďábla (2018) Lehce nadprůměrný horor, který víc než na laciné lekačky sází na dobrou atmosféru.
foto/video: Falcon © 2018