Zlatou palmou v Cannes byl letos oceněn snímek Zloději. Natočil ho japonský režisér, scénárista, producent a střihač Hirokazu Kore´eda, který svou kariéru započal jako asistent režie dokumentárních filmů pro televizi. Následně natočil sám několik dokumentů a od té doby také mnoho celovečerních filmů, z nichž byly mnohé k vidění i u nás. Jeho průnik do dění v evropské kinematografii začal jeho snímkem Maboroši no hikari (1995), který se promítal na festivalu v Benátkách. Od té doby jsou jeho filmy pravidelně představovány evropským i tuzemským divákům. V roce 2013 za svůj snímek Jaký otec, takový syn získal v Cannes Cenu poroty. I v ní se zaobíral tématem rodiny a jeho Zloději se v určitých ohledech dají považovat za jeho nepřiznané pokračování.
Zloději (foto: Film Europe)
Kore´edovi je blízký humanismus se schopností detailně pozorovat méně či více nevšední vztahy a přátelství. Příběh Zlodějů je příběhem lidskosti a vřelosti těch, které nám režisér předkládá jako třígenerační rodinu – otec, matka, syn, starší dcera, syn a babička. Pro Evropana je to zároveň i zážitek z kulturního hlediska, když sleduje především starší dceru, která do rodinné kasy přispívá natřásáním prsou před polopropustným zrcadlem k jednom ze sexshopů. Matka pracuje v prádelně, otec jako námezdní dělník. Společně se synem si chodí přilepšovat krádežemi jídla a drobných věcí do obchodů. Je to malý obřad, který má svá pravidla. Když se jednoho mrazivého večera společně vrací do bytu na periferii Tokya, naleznou na balkoně nedalekého bytu malé děvčátko, které si tam osamoceně hraje a z bytu je slyšet hádka rodičů. Vezmou ji s sebou domů, nekrmí ji. Matka rodiny ale není příliš nadšená z dalšího hladového krku, který jim do chudoby přibyde. Když ale na těle čtyřleté holčičky najde modřiny a šrámy rozhodne, že holčička zůstane s nimi. Všichni se s roztomilým děvčátkem postupně sžívají a jejich schopnost bezpodmínečné lásky je s ní začíná víc a víc propojovat.
Postupně sledujeme rodinu v nejrůznějších každodenních situacích, vše plyne v klidném tempu s laskavostí a radostí, ale občas i zvláštním koloritem vycházejícím z osobností postav. Znát je to speciálně v případě babičky. Jemný příběh je výtečně emočně vybalancovaný a divákovi pomalu rozkrývá tajemství rodiny, které ho donutí ho přemýšlet o její podstatě.
Koncept příběhu je založen na rozkladu, ne na jeho postupném propojení. Rodinnou mozaiku režisér sám rozbíjí a divákovi ukazuje, že ne všechno je tak, jak na první pohled vypadá. Snímek se zamýšlí nad tím,co vlastně dělá z rodiny rodinu. Na čem je princip založený, co jsou její styčné body. Divák je doveden k přehodnocování toho, co si stereotypně většina představuje pod pojmem rodina. Kor´eda ho ale navádí přes svoje postavy k otevřenějšímu uvažování.
Zloději (foto: Film Europe)
Přesto, že se postupně dozvídáme, jak to v téhle rodině funguje, zdá se, alespoň z mé osobní zkušenosti, že to nijak neovlivní náhled na ni. Divákovi na nich záleží i dál i přesto, že v určitý okamžik snímek docela potemní. Bezpodmínečná láska a empatie, která funguje mezi jednotlivými členy má prostě sílu a dovede sálat i skrz plátno. Za klíč k pochopení celého snímku, pokládám následující větu, která v něm zazní: „Občas je lepší, když si můžeme vybrat svou vlastní rodinu.“
Zloději (2018) Zloději jsou japonská perla plná jemné lidskosti, kterou si určitě nenechejte ujít. Režisér Hirokazu Kore´eda v něm nepotřebuje velká gesta, stačí mu minimalismus, soucit a pokora proto, aby zasáhl hluboce divácká srdce.
foto/video: Film Europe © 2018
Manbiki kazoku
万引き家族
Drama / Krimi
Japonsko, 2018, 121 min
Premiéra: 11. 10. 2018 Film Europe
Režie: Hirokazu Kore’eda
Scénář: Hirokazu Kore’eda
Kamera: Rjúto Kondó
Hudba: Haruomi Hosono
Hrají: Lily Franky, Kirin Kiki, Jyo Kairi, Miyu Sasaki, Sósuke Ikemacu, Moemi Katajama, Sakura Andó, Maju Macuoka, Kengo Kóra, Akira Emoto, Čizuru Ikewaki, Jóko Moriguči, Naoto Ogata, Júki Jamada
