Žánrový rozptyl třiatřicetiletého oscarového režiséra Damiena Chazella nezná žádná omezení, což právě dokazuje svým nejnovějším snímkem První člověk. Ten byl ve světové premiéře prezentován jako zahajovací snímek letošního benátského festivalu a zaznamenal zaslouženě velice pozitivní reakce.
První člověk (foto: CinemArt)
Už jeho Chazellův Whiplash (2014) dával tušit, že jde o velmi talentovaného debutanta. Pak přišel La La Land (2016) a s ním šest Oscarů, což bylo sice podle mého až příliš mnoho sošek, ale teď je tu Chazelle s příběhem amerického pilota, astronauta Neila Armstronga, který s určitou dávkou patriotismu vrcholí momentem, kdy v červenci roku 1969 poprvé lidská noha spočinula na povrchu Měsíce díky letu Apollo 11.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Žádné standardní životopisné drama[/pullquote]Nečekejte ale rozhodně žádné standardní životopisné drama. První muž je po vizuální a zvukové stránce epický zážitek, který se vyplatí vidět na opravdu velkém plátně. Chazelle v příběhu pracuje s mnoha nevyřčenými emocemi a sugestivními momenty, zejména ocitneme-li se v kokpitu kosmické lodi. Snímek vznikl na motivy knihy Jamese R. Hansena První muž: Život Neila A. Armstronga a cílevědomě chce divákům připomenout, co znamenalo před padesáti lety, kdy Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) byl se svým výzkumem a vesmírným programem v plenkách. Disponoval ale odhodlanými lidmi, kteří byli schopni obětovat svoje soukromí a dostát slovům, která ve svém projevu pronesl prezident USA J. F. Kennedy. Za vším stojí také určitou měrou soupeřivost mezi Američany a Sověty, kteří se jako dva giganti „přetahovali“ o dobytí vesmírného prostoru.
První člověk (foto: CinemArt)
Samotný snímek začíná roztřesenými záběry na těžce dýchajícího zkušebného pilota v Mohavské poušti v roce 1961. Než nás pak ale scénář znovu pustí k Armstrongovi-astronautovi, musí si divák společně s Armstrongem-manželem/otcem odžít ztrátu nemocné dvouleté dcerky Karen. Tím se Chazelle snaží rozbít jeho ikonickou krustu, která se na něj za téměř padesát let od jeho prvního kroku na Měsíci stihla nabalit, když při svém prvním kroku vyřkl památnou větu o malém kroku pro člověka, ale velkém skoku pro lidstvo. Mluvíme-li ale přímo o kvalitách Armstronga, které se Chazelle snaží ve snímku definovat, pak je to určitě soustředěnost, pragmatičnost a schopnost rychle a dobře reagovat pod tlakem.
Režisér celkově pro svůj film volí optiku rodiny. Do hlavní role obsadil opět Ryana Goslinga, který je tentokrát nucen umírnit zásadně svoji „rozjuchanost“ a zahrát seriózního a cílevědomého otce od rodiny, který trpí ztrátou své maličké dcerky. Je to jiná herecká poloha Goslinga, a osobně jsem z ní měla trochu strach. Mile mě ale překvapil. Přesto, že sám sebe musel zřejmě trochu potlačovat, výsledek rozhodně neurazí.
Armstrongovu ženu Janet hraje anglická herečka Claire Foy, jež má působit jako extrémně silná žena, která se musí vyrovnat s tím, že se její poklidný život změní v naprostý vabank prošpikovaný strachem. Ona ale svého muže podporuje a stará se o rodinu čítající dva chlapce, jak nejlépe umí. Nějak si ale nejsem jista tím, že by na plátně s Goslingem fungovali dostatečně přesvědčivě jako partneři.
Snímek nezapomíná ani na selhání Apolla 1, ke kterému došlo v lednu 1967, kdy už posádka tří Armstrongových kolegů čekala usazená v raketoplánu na dokončení posledních bezpečnostních kontrol před vzletem. Tehdy díky prodřeným kabelům a vysokému procentu čistého kyslíku kabina explodovala a celá posádka přišla o život.
Dojde-li na vesmírné scény v Prvním člověku, pak se nedá nevzpomenout si na Interstellar. Je tu cítit podobná chemie, a to bohužel i díky některým vykradeným hudebním motivům. Ale účinek je stoprocentní. Garance husí kůže v určitých momentech zaručena! Chazellovi se daří zprostředkovat pocit, že divák sám je součástí mise a gradovat velmi pomalu napětí. To se jenom potvrzuje ve chvílích, kdy po hlučných a divoce roztřesených záběrech letu Apolla do kosmu v široširém vzduchoprázdnu zmizí zvuk a nastane absolutní ticho. Kontrast, který má hypnotizující účinek.
První člověk (foto: CinemArt)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Skvělá technická stránka[/pullquote]Smekám technické stránce snímku. Je to precizní práce. Není vidět nic, co by působilo špatně a přitom je zcela jasné, že se díváme na techniku starou půl století. Celé vesmírné inženýrství je teprve na začátku, přístroje jsou nedokonalé, samotné stroje drží pohromadě mnohdy i trochu díky dobré vůli. Chazelle mohl ale eliminovat některé další příběhy postav, které se v jeho snímku objevily, a tím zkrátit stopáž, protože délka snímku je opravdu extrémní.
Snímek taky nezapomíná připomenout protesty, které úspěšnému letu na měsíc předcházely. Američané kritizovali, že peníze daňových poplatníků jsou užívány pro NASA namísto řešení sociálních problémů Spojených států.
První člověk (foto: CinemArt)
Při samotném dosednutí lunárního modulu na povrch Měsíce Chazelle použil autentické záběry stejně jako při Armstrongově sestupu po žebříku. To všechno tehdy v přímém přenosu sledovala pětina obyvatelstva světa, což bylo absolutně rekordní množství diváků. Po Armstrongovi a jeho památné větě, sestoupil na povrch měsíce i pilot modulu Michael Collins. Třetí člen posádky Edwin „Buzz“ Aldrin stále kroužil po oběžné dráze a čekal na návrat modulu.
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2018
First Man
Drama / Životopisný / Historický
USA, 2018, 141 min
Premiéra: 11. 10. 2018 CinemArt
Režie: Damien Chazelle
Předloha: James R. Hansen (kniha)
Scénář: Josh Singer
Kamera: Linus Sandgren
Hudba: Justin Hurwitz
Hrají: Ryan Gosling, Claire Foy, Kyle Chandler, Corey Stoll, Lukas Haas, Jason Clarke, Christopher Abbott, Patrick Fugit, Shea Whigham, Pablo Schreiber, Brian D’Arcy James, Cory Michael Smith, J.D. Evermore, Ciarán Hinds, Ethan Embry, Kris Swanberg, William Gregory Lee, Steve Coulter, Brady Smith, Olivia Hamilton, James R. Hansen, Philip Boyd, Mark Kelly, Anna Chazelle
