Římský rodák a režisér Matteo Garrone před deseti lety zaujal publikum syrovým vyprávěním o neapolské mafii svým snímkem Gomora, který vyhrál mimo jiné také Velkou cenu v Cannes. Pak natočil natočil další dva filmy, které u nás nebyly uvedeny do distribuce. A až teď je tu konečně se svým Dogmanem. Premiéru měl v Cannes a herec Marcello Fonte tam za ztvárnění hlavní postavy získal ocenění v kategorii Nejlepší herec.
Dogman vypráví o malém, hubeném a dobrosrdečném Italovi, který by neublížil ani mouše a nade vše miluje psy a svoji rozkošnou dcerku, která za ním občas dochází od matky. Provozuje svůj psí salon a proto, aby si přivydělal, dealuje kokain, ale trochu zvláštním způsobem. Zdá se totiž, že musí být k ruce stále jenom jedinému zákazníkovi. Tím je bývalý boxer a surovec Simoncino, který k citlivému Marcellovi chodí kdykoliv, nikdy ale neplatí. Navíc Marcella využívá i pro další nekalosti. Na chudém předměstí, kde se celý děj odehrává, se Simoncina bojí všichni, nikdo si netroufá mu s čímkoli nevyjít vstříc. Trvá to sice dlouho, ale i Marcellovi jednou přeteče pomyslný pohár trpělivosti. Není to klasický příběh o odplatě. Výsledek je překvapením pro Marcella i diváky. A jeho psí přátelé se stanou jedinými svědky.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Malý herec vyčnívá svým herectvím[/pullquote]Marcello Fonte se svými sto šedesáti centimetry ve snímku přesto vyčnívá – svým hraním. V podstatě mu na to stačí velké tmavé oči. Navíc jeho schopnost komunikovat se psi před kamerou, je v několika momentech jako pohlazení po duši. Stejně tak působí i jeho láska k dceři (Alida Baldari Calabria). Simoncina si zahrál Edoardo Pesce, kterého znají spíš festivaloví diváci. Já osobně si ho pamatuji z minulého roku z karlovarského snímku Fortunata a z letošního zlínského festivalu ze snímku Cuori Puri.
Režisér Garrone natáčel ve Villagio Coppola (Kampánie), jenom 27 km od Neapole. Točil tam i svůj už zmiňovaný snímek Gomorra. Tohle už na první pohled ošklivé, špinavé a trochu vybydlené místo má magické světlo, které je pro Dogmana jako dělané a umocní zejména od druhé poloviny filmu jeho atmosféru.
-
75%
-
75%
-
65%
-
80%
Dogma (2018)
Příběh o lidskosti a každodennosti hledá vztahy mezi mentální křehkostí a fyzickou silou ve specifickém tvrdém italském prostředí. Když přistoupíte na jeho pomalejší tempo a permanentní pocit nejistoty, který budete sdílet s hlavním hrdinou Marcellem, odžijete si velmi originální příběh.
foto/video: CinemArt © 2018