Febiofest je v druhé polovině. Dnes byl na festivalu představen film Ismaelovy přízraky. Film nabízí příběh mladého režiséra, kterého pronásleduje minulost. V nepředvídatelném thrilleru se snoubí milostné i špionážní drama. Na festival dorazil kromě režiséra snímku Arnauda Desplechina také herec Hippolyte Girardot, který ve snímku ztvárnil jednu z rolí. Povídali jsme si s ním ale především o jeho herecké kariéře.
Hippolyte Girardot – rozhovor
Vy jste si změnil jméno? Já teď vlastně nemluvím s Hippolytem Girardotem, ale s Frédéricem Girardotem…Proč ?
Bylo mi třináct nebo čtrnáct. Měli jsme takovou skupinu kamarádů stejného věku a rozhodli jsme se, že se nově pojmenujeme. A tak se taky stalo, vlastně jsme se nově pokřtili. Něco jako Indiáni, kteří si dávají jména až mnohem později v životě. Protože jméno se vybírá až tehdy, když už se trochu ví, jaký ten člověk je. A každý den o prázdinách jsme si dali nějaké jméno a nosili ho až do věčera, abychom se potom společně rozhodli, jestli je to to pravé jméno. A tak jsem si jednou vybral Hippolyte z nějaké hodně staré knihy a nakonec to jméno nosil asi tři dny. Líbilo se mi a sedělo mi, takže jsem si ho nechal, a oznámil to i své rodině.
Ta to akceptovala?
Ano naprosto…
A v občance máte co?
Mám tam obě křestní jména…
Hippolyte Girardot
Vaše filmová práce – to je teda pěkně dlouhý seznam! Na tiskovce jsme se dozvěděli, že je to nějakých sto dvacet postav, které jste ztvárnil!
Ano! Já sám jsme z toho byl pěkně překvapený, když jsem to slyšel…(smích)
Mám nápad…Pojďme to udělat tak, že já vám řeknu název filmu, ve kterém jste si zahrál, a vy mi k tomu řeknete vždycky to první, co vás napadne ve spojitosti s tím.
Prima…Jen si nejsem jistý, jestli si vzpomenu na všechno! (smích)
Tak první snímek je Křestní jméno Carmen z roku 1983 Jeana – Luca Godarda.
Ano!…Byl jsem mladý a mohl pracovat s někým, koho jsem opravdu moc obdivoval. To co si ohledně Godarda pamatuji, že byl nesmírně milý a velmi hezky se choval k hercům. Byl to ale taky stydlín, který ale velice dobře věděl, co chce točit.Jeho způsob práce byl velice jednoduchý, ale naprosto dokonalý.
Modigliani (Hippolyte Girardot vpravo)
Modigliani, film z roku 2004, kde hraje hlavní roli Andy García.
To byla docela bláznivá zkušenost. Film, který se točil ve východní Evropě. Malý rozpočet, ale skvělé obsazení. A Mick Davis, režisér, který film natočil, byl opravdový šílenec. Na Andyho, který hrál Modiglianiho mám výborné vzpomínky. Byl to takový bonviván na úrovni, který se vlastně nakonec pro tu roli moc nehodil, ale byla radost ho pozorovat při práci… Modigliani nebyl ve skutečnosti nic víc než naprostý zloděj a celý život byl chudý. Naprostý protiklad Andyho. On ale dokázal Modiglianiho zahrát jako ikonu, za kterou je jako malíř považován. A řekněme si to upřímně, celý ten film nebyl nic moc. Já jsem ale tehdy potřeboval peníze, takže to bylo, jak to bylo.
A další snímek je Paříži, miluji tě z roku 2006…
Jasně… Juliette Binoche a japonský režisér Nobuhiro Suwa. To byl nádherný Suwaův sen. To bylo poprvé, kdy jsme se na plátně potkali se Juliette. Byl to pro mě zážitek pracovat s tak skvělou herečkou. Protože, abyste rozuměla, herečky před kamerou nepotřebují tolik soupeřit o to, kdo je lepší. Je to jiné než s herci.
Vánoční příběh – Hippolyte Girardot
A co mi povíte k Vánočnímu Příběhu, který natočil Arnaud Desplechin v roce 2008?
Ten zbožňuju! (úplně se zasní) To bylo už potřetí, co jsem spolupracoval s Arnaudem. Na natáčení v jeho režii jsem se moc těšil. Stejně tak na to, že jsem mohl na place stát opět s Mathieu Almaricem, které ho mám moc rád a je to můj dobrý přítel. Mně se líbilo, že jsme mohli být zase spolu. Trochu starší s trochu zralejším pohledem na život. A myslím, že to vnímali i diváci. V tom snímku jsme se měli s Mathieu měli poprat já ho měl kopnout. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale co mi zbývalo. Scénář byl scénář… Já ho jako svého přítele chtěl spíš chránit, ne do něj kopat. A představte si, že když jsem se pak na ty scény ve filmu díval, vůbec jsem se nepoznával.
Zvláštní pocit asi…
Ano, zvláštní. Ale nakonec se mi to líbilo.
To jste se poprvé s Mathieu poprali před kamerami…A teď vám to Mathieu v Ismaelových přízracích mohl zase před kamerou vrátit, že?
Ano, ale je jisté, že ve skutečnosti by to udělat nechtěl, jak sám na tiskovce řekl… Jenom o tom možná někdy v noci sní. (smích)
A poslední snímek, o kterém bych chtěla, abyste mi něco řekl, je Z prezidentské kuchyně z roku 2012, který natočil Christian Vincent.
No jooo! Ten snímek s Catherine Frot…
Ano, ten. Před pár měsíci jsem s ní dělala rozhovor k jejímu poslednímu filmu Polibek od Beatrice.
Catherine Frot je Rolls-Royce mezi francouzskými herečkami. Je ostrá a naprosto soustředěná na roli. Sice jsem se s ní před kamerou tolik v tomhle snímku nepotkal, ale užili jsme se navzájem v jiném filmu… Ale co se mi na tomhle filmu líbilo, natáčeli jsme přímo v Ellysejském paláci. A víte co bylo to nejlepší? Jídlo! To bylo neskutečné!!!
A můžu se ještě zeptat na vaši dceru, která je taky herečka? Ane Girardot. Miluju její úsměv. Gratuluju k takové krásné bytosti. Zahrála si ve snímku Víno nás spojuje, že?
Ano. Je to tak. A děkuju za kompliment. Ona chtěla být vždycky strašně moc herečka. A abyste věděla, její matka herečka není. Hodně jsme vždycky koukali na filmy a ona se taky chodila dívat na táčení. Asi to pro ni byla úplně přirozená cesta. Já jsem ale nebyl otec, který by z toho byl nadšený. Vím, jak to v branži chodí. Řekl jsem jí, že musí nejprve dostudovat, a pak může hrát. Když studovala, tak v hlavě neměla nic než touhu hrát. Takže tak to bylo…
Díky moc za rozhovor…
Velmi rádo se stalo!
Film Ismaelovy přízraky vejde do českých kin tento čtvrtek 22. března.
připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Totalfilm, archiv, Film Europe © 2018
