V dokumentární soutěži letos ve Varech zastupuje Česko novinka Víta Klusáka Svět podle Daliborka. Dva roky vznikal film o lakýrníkovi z Prostějova, kterému táhne na čtyřicítku a přesto stále bydlí se svou matkou. Ta ho stále opečovává a vůbec neřeší synův obdiv k nacistické ideologii. Stylizovaný dokument nabízí pravdivou a ledově mrazivou tragikomedii, která na úplném konci vrcholí naprosto neočekávaným způsobem. Film má na festivalu světovou premiéru dnes večer.
S režisérem Vítem Klusákem jsme o filmu natočili rozhovor. Na našem kanále ho najdete už během dnešního večera. V následujícím textu najdete výběr z režisérových odpovědí.
Jak jste Dalibora K. našel?
To bylo hodně bizarní. Na YouTube jsem náhodou našel video muže, který se tam oháněl obuškem, jež mu ten den přišel z nějakého e-shopu. Zároveň tam divákům vysvětloval, že když už někdo zmlátí anarchistu tak to musí udělat opatrně a s mírou. Říkal jsem si, že je to herec, který dokáže napodobit prostějovské nářečí a rozhodl se parodovat nácka. Nakonec jsem zjistil, že je to ale reálný člověk, který má na svém kanále 280 videí. Našel jsem tam videa, kde se polévá kečupem a předstírá že umírá, jako „podřezává“ vlastní matku nebo tančí valčík se svým kolegou v lakovně. I třeba video, kde ozmanuje že kandiduje na prezidenta a zakládá stranu SS. Vyrazil jsem za ním do Prostějova a přes mnohé peripetie jsme se nakonec dohodli na natáčení.
Marianna Stránská a Vít Klusák (foto: Totalfilm)
Je Svět podle Daliborka autentickým dokumentem?
Svět podle Daliborka je autentický v tom, že všechny postavy jsou autentické, jejich vztahy jsou autentické, vystupují samy za sebe, říkají své názory, nikdo jim nic nevkládal do úst, vystupují ve svém oblečení, ve svém bytě a všechny situace vycházely z toho, co tyhle postavy skutečně zažívají. Takže když Dalibor ve filmu natáčí, jak podřezává matce krk v kuchyni, je to rekonstrukce videa, které jsem našel na jeho YouTube kanálu, kde Dalibor vstoupí do kuchyně a šudlá jí krk kuchyňským nožem.
Jak dlouho a jak film vznikal?
Ten film se natáčel 45 dní, ale celé dva roky. Probíhalo to tak, že jsme s kolegyní Mariannou dorazili pár dní před natáčením, vedli jsme rozhovory se všemi aktéry a podle toho, co zrovna „žili“ jsme chystali bodový scenář.
Ten dokument popisuje ten terén toho, co se zrovna děje. Postavy jsme nijak nenaváděli, i když se nás na to novináři ptali. Je tam pouze to, co skutečně vycházelo z těch samotných aktérů.
Vít Klusák
Má film šanci přispět ke změně k lepšímu?
My se tím filmem pokoušíme demytizovat naše národní náckovství. Ukázat, že nenávist se rodí z rozbušné směsi strachu a frustrace. Že jsou to vlastně zapomenutí, zašlapaní, vystrašení lidé, kteří potřebují víc pomoct, než zavřít do vězení. Možná to bude znít bláznivě, ale já jsem k tomu svému náckovi záměrně přistoupil citlivě, přátelsky, zvědavě, se snahou ze všech sil pochopit, jak se někdo může v roce 2016 odkazovat k Hitlerovi a jeho praktikám. A mám takovou naivní vizi: Každý bychom měli zkusit vyléčit jednoho svého „nácka” ve svém bezprostředním okolí. Rozšířit mu obzory, seznámit ho s přáteli cizinci, dát mu ochutnat nějakou exotickou kuchyni, vzít ho do divadla…
-red-
foto/video: Totalfilm/Bontonfilm
