Dánský provokatér Nicolas Winding Refn zatím ještě nepřekonal snímek Drive, který mnozí z nás, včetně mne, vzýváme jako vizuální, hudební i scénáristickou orgii, již překoná málokdo a máloco. Další Refnův snímek s Ryanem Goslingem Jen bůh odpouští byl už notně provokativnější. Neon Demon jde ještě dál. Ale stále to je ten známý Refn s výtečnou kamerou a originální hudbou Cliffa Martineze.
Neon Demon (foto: Film Europe)
Jestli se dalo o Drive říct, že kombinoval libé pocity s násilím a výsledkem byl v podstatě feel good film (no to je asi silné slovo), tak o Jen bůh odpouští se dal říct pouze opak. Neon Demon kombinuje aspekty obou předchozích snímků.Máme tu Jesse (Elle Fanning), která přichází do Los Angeles, aby zkusila štěstí ve světě modelingu. Cestička se jí umetá úplně sama a její kolegyně to nesou dost nelibě. Včetně faktu, že Jesse je krásná přirozeně, bez plastických úprav. Postupem času si svou cenu začíná uvědomovat a zároveň si pod sebou podkopává židli. A kdyby jenom židli…
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Smysl pro detail[/pullquote]Co je na snímcích Nicolase Windinga Refna fascinující je kamera, smysl pro detail i jemnocit pro vedení herců. Musím říct, že jsem si v souvislosti s tím nedávno vzpomněl na svou radost z nového počinu Toma Forda (Noční zvířata). Když si vzpomenete na jeho Singl Mana, ten film má podobné aspekty. I když by mu nikdo asi nevyčítal určitou vyprázdněnost, jako Refnovým počinům. Ale zpět k Neon Demonovi.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Soundtrack je opět dokonalý[/pullquote]Film rámuje neskutečně úžasný (opět!) soundtrack Cliffa Martineze. Je dostatečně moderní, hluboký, tísnivý a vlastně mám pocit, že Refnovi dost pomáhá zastínit nedostatečnost a klišovitost jeho příběhu.
Kamera je nosná a velkorysá. Scény skvěle komponované, všechno má evidentně svůj smysl, přestože mnohým z nás to smysl na první dobrou nedává. Přiznám se, že jsem film viděl třikrát a postupně objevoval drobná spojení, jinotaje a podobně. Takže ano. Není to jen režisérova onanie a většina scén není natočena na efekt, jak jsem se dočetl v prvních recenzích z Cannes. Ty recenze prostě pravdivé nejsou. Tečka.
Neon Demon si nese označení fashion horor. A horor to je. Jsou tu určité scény, které někomu udělat dobře nemusí. Ale jako celek film před milovníkem dobré filmařiny či festivalových chuťovek obstojí. Ostatně, potom co předvedla před pár dny režisérka Julia Ducournau v Torontu s kanibalistickým filmem Grave už nás nic nepřekvapí. A oproti syrovosti ukrajinského Kmenu, nebo právě nejnovějšího počinu festivalové Francouzky obdivující Davida Cronenberga je Neon Demon procházkou růžovou zahradou.
-
Režie - 75%75%
-
Scénář - 50%50%
-
Herci - 75%75%
-
Hudba - 90%90%
-
Kamera - 80%80%
Neon Demon (Francie, Dánsko, USA, 2016)
Nicolas Winding Refn je v každém případě úchyl. Sám to o sobě tvrdí. Leccos ze svých představ dokáže tak trochu masturbačně přenést na filmové plátno. Ale jak! Fascinujícím způsobem. Takže odpouštím nános zbytečností, které se cestou k výslednému tvaru na film nalepily. Refn je zajímavý, progresivní tvůrce. Jeho filmy mohou být lepší nebo horší. Ale nikdy nejsou stejné. A to je také zásadní. Nenudí.
foto/video: Forum Film, Wild Bunch, Gaumont © 2016
Režie: Nicolas Winding Refn
The Neon Demon
Thriller / Horor / Mysteriózní
Francie / Dánsko / USA, 2016, 117 min
Premiéra: 22. září 2016 Film Europe
Scénář: Nicolas Winding Refn, Mary Laws, Polly Stenham
Kamera: Natasha Braier
Hudba: Cliff Martinez
Hrají: Elle Fanning, Jena Malone, Keanu Reeves, Christina Hendricks, Abbey Lee, Bella Heathcote, Karl Glusman, Desmond Harrington, Alessandro Nivola, Charles Baker, Jamie Clayton, Lucas Di Medio, Cody Renee Cameron, Rebecca Kiser
