Zajímavý pohled na to, jak to bylo v Německu po Goethovi a jak toho má romantismus s romantikou společného asi tolik co žehlení prádla. Jessica Hausner originálně ukazuje dost možná pravou tvář ještě nedávné historie. A to odvážným způsobem. Z diváckého hlediska však její poselství pokulhává tak výrazně, že je otázkou, kolik lidí ho vlastně zvládne sledovat až do konce.
Je těžké vytýkat filmu hodinu a půl dlouhou nudu, když ji má vlastně znázorňovat. Rakouská režisérka se rozhodla, že devatenácté století bylo zkrátka devatenácté století a podle toho bude její film vypadat. Šlechta (nejen) v Německu byla tehdy konvencemi sešněrovaná jak ve svěrací kazajce a lidé pod nánosem masky lhostejnosti toužili po opravdových pocitech. Bujarost večírků spočívala v diskuzi na téma sociálních reforem nebo finanční situace Pruska. Nikdo se nesmál a nikdo nezvedl hlas. Všechno pravidelně vrcholilo tím, že si celá společnost tiše seděla a poslouchala, jak jeden z osazenstva hraje na pianino či fouká na flétničku.
Ústřední dvojici Lásky šílené představují Henriette a Heinrich. Mladá, ale upjatá manželka nižšího šlechtice a o nic starší básník s neutišitelnou touhou zemřít, který je nastupující generací po J. W. Goethem. Román slavného německého autora Utrpení mladého Werthera kdysi v podstatě předznamenal éru romantismu a tragický osud jeho hrdiny v Německu hromadně zvednul vlnu sebevražd. V Lásce šílené jde Heinrich v jeho stopách s takovou vervou, že v podstatě jen hledá někoho, s kým by se mohl zastřelit. Po pocitech toužící Henriette znamená poměrně snadný terč.
Tohle se Hausnerová snaží neotřele podat lidem ve 21. století. Do tvorby scén promítá svůj nadhled. A styl, kterého se zarputile drží, způsobuje, že i sebevražedné sklony nebo nádorové onemocnění působí v jejím podání vtipně (svým trpkým způsobem). Místy velmi povedené záběry statické kamery centrují všechno důležité na prostředek. Kdo viděl Kubrickova Barryho Lyndona, nejspíš si vzpomene.
Co ale z diváckého hlediska docela zamrzí, je totální podřízenost dobové skutečnosti. Svět se tenkrát nudil, takže pokud to má divák pochopit, musí se nudit taky. Podstatné je, kdo to vydrží. Co by mělo dělat film filmem, je jeho poutavost – proto chodí lidé do kina nebo si pustí televizi.
-
80%
-
75%
-
30%
-
75%
Láska šílená (2014)
Po zhlédnutí Lásky šílené si sice můžete kriticky uvědomit: „Tak takhle to chodilo.“ Ale dost možná se před nějakým prozřením taky uzýváte nudou. Film čistě pro artová kina.
User Review
( votes)foto/video: Film Europe © 2014, 2015