Adaptace úspěšné divadelní hry není v českém filmu ničím výjimečným. Namátkou vzpomeňme Krále Ubu, Příběhy obyčejného šílenství nebo nepříliš zdařilé Perfect Days. Málokdy se to ale podaří s takovou lehkostí, jako právě nyní Janu Hřebejkovi. Ten zastoupil divadelního kolegu Daniela Špinara a pro filmové plátno adaptoval jednu z nejoblíbenějších her pražského A Studia Rubín.
Tři ženy. Svědkyně ženicha unáší nevěstu do zapadlého hokejového baru. Tady se setkávají s barmankou, která holkám i sama sobě připravuje speciální koktejl Zakázané uvolnění. Ten je možná uvolňující víc než by bylo zdrávo a tak společenské konvence otupují a na povrch naopak vystupují hrany, které je potřeba mezi zdánlivě nekonfliktními kamarádkami obrousit.
Barmanka je k tomu dobrý prostředník, ale zřejmě sama netuší, jak moc se do celého sporu nechá zatáhnout. Při čekání na ženicha a svědka na povrch vyplouvají fakta, která jsou pro všechny strany šokující, děvčata si vjedou do vlasů a začíná dramatická komediální jízda, která neustává až do úplného konce. Nejedno překvapení střídají výbuchy smíchu, padnutí kolem krku a opětovný nečekaný boj. A ženich se svědkem pořád ne a ne přijet…
Převádět úspěšnou divadelní hru, postavenou na třech herečkách může představovat velký problém. Jak dostat na plátno látku, která výborně funguje na divadelních prknech, tak aby nevznikl nesourodý slepenec zbytečných exteriérů a evidentně dopsaných scén? Přesně takhle. Kolečko svůj divadelní scénář adaptoval i do filmové podoby. S Hřebejkem se dohodli na tom, že připíše postavy ženicha a svědka, o kterých se v divadelní verzi jen mluví. Pro film věc přirozená. Bylo by přeci jen zvláštní, kdyby se celý film odehrál na jednom místě, v hokejovém baru.
Hřebejk převzal kompletní obsazení z divadelní verze. Barmanku hraje Jana Stryková, čerstvou novomanželku Zuzana Stavná a ženichovu svědkyni Hana Vagnerová. Herečkám jejich charaktery padnou jako ulité, ostatně nespočet divadelních repríz je určitě zárukou dostatečné vybroušenosti ženských hereckých výkonů v tomto snímku. Ondřej Sokol jako novomanžel s Igorem Orozovičem, („družičák“, který permanentně popírá, že je gay), jsou už jen dokonalou třešničkou na tomhle skvěle fungujícím komediálním stroji.
Kolečko dokázal nejen na divadle, ale i v televizi (Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Marta a Věra), že je mistrem dobře napsaných a vypointovaných dialogů. Na malém prostoru umí vdechnout svým hrdinům jednoznačnost a divákovi nabídnout dokonale prokreslenou postavu. S dobře napsaným scénářem se pak musí režisérovi pracovat skvěle. Hřebejk se v Zakázaném uvolnění nesnaží nějak výrazně exhibovat, do Kolečkova textu nevnáší zmatek či potřebu něco výrazně měnit či ovlivňovat.
Je evidentní, že má divadelní představení rád a rozhodl se posloužit celku. Za to mu patří velký dík i uznání. Narozdíl například od Perfect Days Alice Nellis nepůsobí Kolečkovy dialogy nijak šroubovaně. Režisér je úsporný. Nedochází k žádné exhibici s kamerou, dílo si zachovává svůj divadelní feeling. Přesto výsledek působí filmově a nikoliv televizně či nedejbože jako divadelní záznam.
Zakázané uvolnění je určitě jednou z nejlepších divadelních adaptací poslední doby. Tvůrci nezklamou skalní fanoušky divadelní inscenace. Naopak znalci představení určitě ocení nové postavy. Nijak totiž neruší výsledný dojem, pouze dávají příběhu další rozměr. Pro diváka, který divadelní verzi nezná, je tahle komedie příjemným a osvěžujícím zpestřením počínajícího léta.
[usr 8]
Martin Staněk, totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm, 2media © 2014