Ryan Gosling je Julian. Prodejce drog a trenér mladíků zápasících Thaibox. Jeho bratr se jednoho dne vydá do nevěstince a bez důvodu zabije jednu z prostitutek. Začíná krvavá pomsta. Otec zavražděné dívky bratra za jeho čin brutálně zabije. Na scéně se objeví místní policejní kápo Chang. Samozvaný mstitel a „spravedlivý“. Jeho brutální praktiky v „napravování zločinů“ jsou šokující.
Na pohřeb Julianova bratra přijíždí matka v podání Kristin Scott Thomasové. Její neuvážené kroky však rozběhnou děsivou mašinérii. Julian i jeho matka jsou v ohrožení. Pomsta střídá pomstu a na obzoru jsou krvavá jatka.
Málokdy se stane, že by si recenzent nevěděl rady. V případě novinky Nicolase Windinga Refna je hodnocení velmi složité.
Osobně (dlouhodobě) velmi oceňuji herectví Ryana Goslinga. Obdivuji způsob režírování Refna. Dokonalost formy i obsahu Drive byla mimořádná. Však si za svůj brilantní um odnesl Zlatou palmu z Cannes.
Jen bůh odpouští je vlastně film velmi podobný. Svou formou, rozvláčnou kamerou i netradiční hudbou, která mnohdy boří zažité filmové manýry.
Novinka tandemu Refn – Gosling je problematická. Nedá se říct, že by film neměl příběh. Má. Zvláštní ale je, že tu zcela chybí vývoj postav. Režisér a scénárista nás vrhají přímo do situace, jsou tu jasně dané charaktery bez historie či backgroundu. Postupem času se vše začíná zvolna odhalovat.
Matka obou bratrů je ordinérní a místy vulgární dáma, která má ráda vše ve svých rukách. Je evidentní, že má na své potomky velký vliv. Dokonce takový, že se Julian (sice s protesty, ale přesto) žene navzdory zdravému rozumu do záhuby.
I thajský brutální policajt Chang má svůj příběh. Přestože tu a tam probleskne určitý klad jeho pohnutek, pozitivní hrdina to není ani náhodou.
Snad je to účel scénáře. Julian by dle všech atributů měl být „zlo samo“. Ale není. Vlastně působí jako křehký, rozervaný muž pod kuratelou své matky. Ostatně je zde pár momentů, které napovídají, že primárním původcem zla je spíše matka. Místy má „kmotrovské“manýry. Náznak incestních choutek také vypovídá o mnohém.
Jen bůh odpouští nabízí mix neidentifikovatelných povah, které tu a tam upouštějí páru. Naproti tomu nabízí přehlídku vyslovených archetypů. Herecký výkon Thomasové rozhodně staví tuto herečku do nového světla. V roli Julianovy matky je sebevědomá a na malém prostoru překypuje charismatem postavy. Gosling si jako vždy vystačí s málem. Možná právě proto má tolik fanoušků.
Jeho odlišnost od hollywoodského mainstreemu je zjevná. Vithayeho Pansringarma (Chang) si můžete pamatovat z Pařby v Bangkoku. Thajský herec budí respekt od pohledu a je jasné, proč mu Refn svěřil tuhle zásadní úlohu.
Nicolas Winding Refn je filmovým malířem. Kamera je snová, spousty detailů, které jsou mnohdy jasné, jindy si pohrávají s jinotajem.
Trénuje divákovu paměť. Pokud budete dávat pozor, leccos vám v průběhu osvětlí. Režisér je rozverný. Někdy to ovšem hraničí s pózou až drzostí. Záleží na vás, zda na jeho hru chcete přistoupit. Bangkok ukazuje ve tmě, všude červená světla, lampiony a průhledné stěny hrající si se světlem.
Hudba Cliffa Martineze je skvělá, originální a zanechala ve mně nesmazatelnou stopu. Stejně jako celý film. Buď budete z Refnovy novinky jako fanoušek Drive odcházet nadšení nebo budete nevěřícně kroutit hlavou. Pokud jste Drive neviděli – platí totéž.
Jen bůh odpouští vybočuje z řady stejně tak jako jeho tvůrci.
V záplavě hollywoodských bijáků je pro mne tento evropský film vítaným osvěžením. Plátno jsem sledoval s ostřížím soustředěním a tuhle krvavou, brutální a emočně vypjatou filmovou báseň jsem si hodně užil.
Na druhou stranu si uvědomuju, že se jedná spíše o artové dílo, které možná právě VY neoceníte. Ale co když právě VY ano?
-AC-, totalfilm.cz
Foto/Video: Hollywood Classic Entertainment