Oficiální text distributora říká: Pohádka, ve které je všechno tak trochu jinak. Dobro a zlo není až tak úplně jednoznačné (pomiňme, že právě tato věta zcela popírá základní pravidla pohádky…) a stejně jako děj filmu, je i jeho závěr nečekaný a originální. Tolik oficiální text od distributora. Kovář z Podlesí je skutečně nečekaný a možná i originální, ale v tom nejhorším slova smyslu.
Pohádka má natolik neuchopitelný děj, že vám nakonec dojde, že tu žádný není. Ale pokusím se: Toník (Gregor Bauer) si myslí na Bětku (Valérie Šámalová). Jeho jednonohý strýc (Bolek Polívka) je titulním kovářem. Klasické řemeslo ale neprovozuje. V kovárně za něj práci odvádějí ochočený pan Veverka a pan Křeček (oba toho času zvířátka „poháněná“ vydařenou loutkovou animací).
Bětka je vnučkou starosty (Josef Somr), ten samozřejmě nerad vidí, že se holka tahá s chudákem z kovárny. Mladí se rozhodnou utéct. Dorazí do strašidelného mlýna, kde se objeví houbí víly.
Z Bětky bez zjevného důvodu vytřesou duši. Bětčina duše začne digitálně poletovat kolem. Toník musí zajistit její návrat do Bětčina těla. Vydá se za paní Víl. Kovář mezitím míří za pomoci ochočených mluvících zvířátek na kolečkovém křesle hledat svého synovce Toníka. Zkratka: Setkají se, vydají se hledat draka, chtějí ho společně zneškodnit. Další drobné epizodky s rádoby vtipnými místními vesnickými ženami, šlechticem (Milan Markovič), jehož synek (Rostislav Novák ml.) se uchází o starostovu Bětku.
A teď vážně: Kovář z Podlesí je další patlanina, kterou vyplodil režisé (Pavel Göbl), kterému sama podstata tohoto povolání naprosto uniká. To zásadní, co tomuto filmu chybí je právě “režie” a alespoň základy smysluplného scénáře. Film má nespočet zbytečných postav, které samotný děj nikam neposouvají. V ději se na chvíli objeví, nečekaně zmizí, zase se zjeví, ale bez opodstatněných důvodů.
Ale abych nebyl zcela nespravedlivý. Ve filmu je použita poměrně roztomilá klasická loutková animace (mluvící zvířátka) kombinovaná s počítačovou (drak). Moc hezká a povedená je i samotná výprava, kostýmy a “udělátka”, která vyrobil Toník, (sám je ctižádostivý vynálezce). (Naučil také mluvit zmíněnou veverku a křečka).
Je tu ale spousta nesmyslných pitomostí, typu předpotopní laterny magiky, která obraz na zeď v chalupě promítá v HD či nesmyslné a zbytečně zmiňované časové zasazení, kterému vizuál vůbec neodpovídá.
Ale vraťme se ke scénáři: není tu absolutně žádná soudržnost děje. Před vašima očima se odehrává spousta epizodek, které nikam nevedou. Nelogičnosti, které odhalí i menší školák. Nespočet dialogů je napsán toporně, dokonce i zvláštní slovosled mluvících zvířátek není vtipný, protože je napsán špatně. Nejsou tu žádné zásadní hrozby, nedojde k výraznému konfliktu. Dokonce i na draka se vyráží bez zjevného důvodu.
Kovář z Podlesí je zvláštní surrealistická hříčka, která prozrazuje, co se skrývá v hlavě scénáristy a režiséra. Zřejmě má Pavel Göbl svůj vlastní kouzelný svět, do kterého nám dal nahlédnout. Možná jsem přízemní a nenaskočil jsem na lodičku jeho duševní dimenze.
Bohužel si toto dílko bude těžko hledat diváka, který ho ocení. Šílená režie, nesmyslný a školácký scénář, špatný střih. Film, který může maximálně přežít dítě od 4 do 6 let. To, jakým překotným způsobem přeskakuje kamera od jednoho nesmyslu ke druhému, může u malých dětí udržet jistou pozornost. Děti větší a dospělí se budou nudit a trpět.
Perlička na závěr:
Šlechtic se svým synkem se domlouvají na starostu. Ten zatím potajmu poslouchá, pak se nečekaně vrátí do místnosti. Šlechtický synek se nenechá vyvést z míry a prohlásí: “Jsme mysleli, že jste šel kadit…”
Je třeba cokoliv dodávat?
Je. Závěrem snad jen poklona animátorům a trikařům. Ti jediní se spolu s herci snaží seč mohou. Bohužel zbytečně. Také díky nim pohádka nedostala ještě nižší hodnocení.
-AC-, totalfilm.cz
Foto: Bontonfilm, a.s. © 2013