Film režiséra Jacquesa Audiarda, který vznikl na základě stejnojmenného povídkového souboru, sleduje dramatické osudy a útrapy lidského podobenství, na pozadí drsné modernosti současného světa. S ráznou vehementností strhává „slupku“ oné hmatatelné obyčejnosti.
Film, který je „nasáklý“ radikální odvážností, ve kterém není prostor pro slabošská gesta, kde zlomené fyzično i duševno se stávají klíčovým hnacím motorem. Odhaluje vnitřní taje vůle, odhodlanosti, důvěry, nutnosti nepodlehnout a bojovat za každou cenu o své místo pod sluncem.
Probouzí melodramatický ráz plný neúprosného, naturalisticky syrového gejzíru, ve kterém figuruje tragika dneška jako hlavní doména, pro postupné sbližování dvou hlavních hrdinů, Aliho a Stéphanie.
Ali je pro svou vizáž prototypem lehkovážného drsňáka, mužného siláka, namakaného svalovce, který si nepřipouští starosti a nenechá na pokoji žádnou sukni. Jeho lehkomyslnost je občas trnem v oku jeho sestry, která Aliho i jeho syna Sama, přijme pod svá křídla.¨
Odrazový můstek a vyhlídky na lepší život vidí Ali v nové práci. Jako vyhazovač v tanečním klubu. Právě sem osud zavál i Stéphanii. Atraktivní, leč z počátku chladně se tvářící brunetu, s jistou dávkou nepřístupné opovrhovanosti. Ali se v prostorách nočního klubu stává poprvé a nikoliv naposled jejím zachráncem.
Později se dozvídáme podrobnosti o Stéphanii. Je cvičitelkou kosatek v místním vodním světě. Při jednom představení však dojde k neštěstí a Stéphanie při něm přijde o nohy. Atraktivní a sebevědomá žena se rázem ze dne na den ocitá na pokraji psychického zhroucení. Sama v soukolí bolesti, trpkosti a krutých šrámů, se stahuje do sebe, nekomunikuje. Slzy v jejích očích jsou na denním pořádku. Uzavírá se ve svém bytě před okolním světem.
Izoluje se od života venku, od všeho, co měla kdy ráda. Ztratila svůj starý krásný dokonalý život, iluze i smysl žít. Její stav znamená „pád do černočerné tmy,“ do zlého snu, ze kterého není prozření.
Avšak stačí jedno osudové zavolání svému „andělu strážnému“ a Aliho i Stéphanin život se rázem otočí o 180 stupňů. Společné setkávání a sdílení životů toho druhého, jim vlije do žil cosi nepoznaného, vzácně skrytého i jiskřivě přitažlivého, aniž by si to oba uvědomovali.
Co jeden pro druhého skutečně znamenají? Je Stéphanie kamarádka, známá, jedna z mnoha? Je Ali strážce její duše, rytíř – ochránce, příležitostný milenec?
Cesta, kterou si k sobě nacházejí, nevyřčené city, které mezi nimi panují. Je jen otázkou času, kdy dojde k zásadnímu zlomu v jejich vztahu.
Životní „mračna“ jakoby ustupovala v kontrastu slunných dnů v kulisách jihofrancouzského městečka.
Scénář místy klišovitý, však nepůsobí křečovitě ani lacině. Neustále čekáme, jak se bude vše vyvíjet, jakými proměnami postavy projdou, jaké karty jim osud (scenárista) rozdal a jak to s nimi nakonec dopadne.
Tlumená zpomalenost záběrů dramatických scén (zásadních přerodů v ději) z podhledu „nitra“ kamery rýsuje jakousi rytmickou eleganci obrazové složky, za „zvuku“ tiše mělkých tónin.
K opěrným bodům patří scény s oslnivou „výtvarnou“ estetikou – zásadní dějové oblouky, úvodní pasáž – záběr na malé nožky v sandálech, jejichž kroky se neustále pod pulsujícím tepem ulice zrychlují, bitkařské „radovánky“ Aliho v pouličním ringu aj.
Velkým plusem příběhu je přirozené a civilní herectví obou představitelů. Matthias Schoenaerts, který se blýsknul ve filmu Býčí šíje, vdechuje svému testosteronovému Alimu skálopevné charisma, bojovnou zarputilost i citlivou duši. Oscarová „Edith Piaf“ Marion Cottilard své Stéphanii šmrncovní zdrženlivost, přitažlivou zranitelnost i procítěnou hrdost.
Ali, Stéphanie i Sam se ocitají v ohrožení života, ve světě krutých ran. Osud jim sice hází pod nohy jeden klacek za druhým, ale oni bojují, seč jim síly stačí. Rvou se za každou cenu, až na dřeň, do morku kostí. Opora a záchrana od toho druhého je vždy nablízku. Ali nalezl svůj „poklad“, de facto poklady.
Stéphanie svého „prince na bílém koni“ a Sam rodinu. Je jen na našem trojlístku, jak se svými životy naloží. Doufejme, že štěstí se k nim jednou provždy otočí čelem. Přejme jim to.
Andrea Ctiborová, totalfilm.cz
Foto: © Falcon 2013
Video: YouTube kanál Totalfilmu