Mimořádně silný zážitek se tvůrcům daří probudit v divácích skutečného příběhu rodiny, přeživší ničivou vlnu tsunami. Jistě máte v živé paměti katastrofální ničivou vlnu, která zasáhla o Vánocích roku 2004 jihovýchodní Asii.
Manželé Henry (Ewan McGregor) a Maria (Naomi Watts) se společně se svými třemi syny rozhodli strávit Vánoce v poklidném Thajsku, v tropickém ráji. Rodinná idyla, ale rychle končí. Obrovská masa vody se valí na hotelový komplex a smete vše co jí stojí v cestě, včetně Henryho rodiny. Všichni členové rodiny sice přežijí, ale najít jeden druhého je v takové pekle téměř nemožné.
V epicentru jedné z největších katastrof novodobé historie se ocitne spolu s dalšími desítkami tisíc lidí rodina, která na základě této otřesné zkušenosti posílí své povědomí o skutečných životních hodnotách.
Filmy natočené podle skutečné události bývají většinou povrchní a lavírují po hraně romantických slátanin či sladkobolných dojáků. Divák se má osudem postav, takřka vždy velmi těžko uvěřitelným, dojmout až k slzám.
Vzhledem k metodě rychlého šoku, skvělým trikům, a které nám „útok“ tsunami naservírují v tom nejvelkolepějším stylu a především dobrému scénáři a přesným hercům nemáme šanci se nudit či být k něčemu „dotlačováni“.
Po rozdělení rodiny je drtivá část první poloviny filmu věnována Marii a jejímu nejstaršímu synovi, kteří se ve změti vody, odpadů a mrtvol dokázali najít a jsou zase spolu. Maria zápasí s těžkým zraněním a počínající otravou.
Fakt, že její manžel s dvěma mladšími syny zemřel, bere jako hotovou věc. Manžel, kterého i s dětmi objevíme až v druhé polovině snímku se však zdráhá uvěřit tomu, že by o část rodiny přišel, a tak se na vlastní pěst pouští do pátrání po manželce a synovi.
Televize a internet nám v době skutečné katastrofy v indickém oceánu předložili neskutečné množství obrazových materiálů, které skutečně braly dech. Ale dokud se fatální událost netýká nás samých, jen těžko si dokážeme představit všechny její dopady.
Výborně napsaný scénář s odloučením, hledáním a shledáním je poměrně předvídatelný. Ale v režii španěla Juana Antonia Bayona ani na chvíli neztrácí tempo, scény na sebe lehce navazují, mají atmosféru a dojímají. Přirozeně, bez vypočítavosti a podprahových triků. Perfektně odvedená kamera, střih i hudba. Digitální triky – extratřída.
Ale vhled do psychologie lidí zatížených takovým šokem je na tomto filmu asi nejcennější. Sám jsem si během jeho sledování uvědomil s jakou samozřejmostí přijímáme denně katastrofické zprávy podobného typu v médiích. S mávnutím ruky, vatou v uších. Je to daleko, netýká se nás to. Nic nás nerozdělí staví minimálně jednu otázku. Jak bychom podobnou situaci zvládli my sami?
-AC-, Totalfilm.cz
Foto/video: Bontonfilm © 2013, YouTube kanál Totalfilm.cz