Pavel Abrahám a Tomáš Bojar po svém úspěšném prvním filmu přicházejí tak trochu s formanovským pojetím dokumentu o fotbalových fanoušcích na ostře sledovaném derby Sparta-Slavia.
Dle tvůrců jde hlavně o náhled na to, jak zcela odlišní lidé reprezentující celé společenské spektrum prožívají stejnou věc – jedno fotbalové utkání.
Natáčení trvalo pochopitelně jen jeden den (hrálo se 11. dubna 2011), aktéry snímalo 22 kamer s dvaadvaceti štáby, přípravy trvaly dva roky a konečný střih zabral půl roku.
Na začátku je třeba říci, že aktéři dokumentu o natáčení věděli, už proto, že zvuk snímaly mikroporty.
Proto je třeba zamyslet se nad tím, jaké míry autenticity se autorům podařilo dosáhnout. Ale vzhledem k tomu, že kamery zabíraly fanoušky z dálky, tak se dá předpokládat, že po chvíli na přítomnost štábů aktéři filmu zapomněli.
Myslím si to i proto, že si nedokážu představit u některých postav, že si plně uvědomují dopad svých projevů. Ale vzhledem k tomu, že na novinářské projekci byla jedna z aktérek, která se duchaplně ve filmu příliš nechovala a dobře se při pohledu na sebe bavila, je asi zbytečné se nad tím zamýšlet.
Abrahám s Bojarem si své hrdiny vybírali poctivě na stadionu několik měsíců před natáčením. Pozitivní na celém filmu je absence jakéhokoliv hodnocení. Střihem ale tvůrci občas dosáhnou lehké manipulace a vtipných momentů. Rozhodně je celý snímek sestříhán smysluplně a promyšleně.
Setkáme se tu s několika „srdcaři“, kteří hodnotí hru a je jim všechno jasné. Dámy z VIP sekce, kteří oslňují své kamarádky tím, že měli doma po svém boku vždycky jen „první ligu“, setkáme se s dvěma kluky ze sparťanského dorostu, kteří když se na plátně objeví tak spolehlivě pobaví celé kino. Uvidíte otce od rodin, sázkaře, ochranku a pořadatele, slávistický kotel, který málem celý shoří, zákulisí televizních komentátorů a cizince, kteří zrovna obdivem k českému fotbalu neoplývají.
Zkrátka studijní materiál pro sociology a psychology jak dělaný. Ale především je DVA NULA výborná zábava, kterou ocení i člověk, který fotbalu nerozumí nebo mu příliš neholduje. Samotnou hru totiž na plátně neuvidíte ani na okamžik. A navíc ve chvíli kdy hlášku „Kdo neskáče není Sparťan“ křičí dva vozíčkáři si řeknete, že na tom fotbalu asi něco bude.
Co musím tvůrcům vytknout jsou někdy příliš dlouhé nesmyslné statické záběry (tedy alespoň bez smyslu pro mne) a fakt, že ne všechno co se objevilo v traileru uvidí diváci ve filmu (Vetchý/Kohák). Přesto si tento dokument plný skutečného života zaslouží vysoké hodnocení. Film podpořila v rámci svých středoevropských aktivit i HBO.
Martin Staněk, totalfilm.cz
Foto/Video: Asociace Českých Filmových klubů © 2012