Je skutečnou radostí psát recenzi na film, který se vám líbí. A v případě Ondříčkova VE STÍNU jde o mnohem víc, než jen o můj osobní pocit.
Čas: období před měnovou reformou v roce 1953. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje banální krádež v klenotnictví. Z banality se ale časem vyklube politická kauza, ovlivňovaná zákulisními intrikami tajné policie.
Z nařízení STB tak případ přebírá německý vyšetřovatel major Zenke (Sebastian Koch). Pod jeho vedením se ale vyšetřování ubírá zvláštním směrem. Ten se naprosto liší od Haklových instinktů. Se svým šéfem se Hakl domluví, že může pokračovat v pátrání na vlastní pěst a o výsledcích ho bude průběžně informovat.
Postupem času se ale kolem Hakla začíná stahovat smyčka estébácké mašinerie. Kapitán se už necítí bezpečně a uvědomuje si že ohrožuje sebe a především vlastní rodinu. Jak se tedy rozhodne? Bude pro něj znamenat víc jeho vlastní rodina nebo důkazy, které vedou ke skutečnému odhalení pravdy?
Před novinářskou projekcí se nesla zvěst, že se jedná o mimořádnou filmovou událost celé sezóny. Tu navíc přiživili kolegové, kteří viděli první novinářskou verzi filmu, která se od té finální lišila.
Před počátkem natáčení se v rukou tvůrců objevilo na 17 verzí scénářů, které psali Marek Epstein s Davidem Ondříčkem, kterým ve finále pomáhal i Ivan Trojan. Ovlivňoval i tak celkové vyznění své postavy.
S producentem Kryštofem Muchou sháněl režisér finance čtyři roky. Natáčení bylo i několikrát odloženo, což ohrozilo i účast zahraniční hvězdy Sebastiana Kocha (Životy těch druhých). Před třičtvrtě rokem navíc režisér zasedl opět ve střižně a celý film na přání izraelského koproducenta Ehuda Bleiberga přestříhal, aby usnadnil mezinárodní start snímku. Jak tvrdí režisér, filmu to rozhodně prospělo. Ke konečné verzi přispěl dokoce významný filmař a přítel Ondříčkova otce Ivan Passer.
Měnila se částečně i hudba, kterou spolutvořil kmenový Ondříčkův autor Jan P. Muchow, se kterým se režisér setkal už při práci na své prvotině Šeptej a Michal Novinski.
Film Ve stínu vznikl v česko-slovensko-polsko-izraelské koprodukci a stál 71 milionů korun.
Nejvýznamnějším vkladem polské strany kromě peněz je známý kameraman Adam Sikora, který se dle vlastních slov inspiroval Hitchcockem a filmy padesátých let, které jsou podle něj úžasně fotogenické. Sám vyzdvihuje i práci kostýmní výtvarnice Jarmily Konečné, která mu pomohla obraz dotvořit jako fungující celek.
Když je řeč o celku, co k němu říci? Film je v českém prostředí, ale troufám si tvrdit že i mezinárodním naprosto jedinečný. Jednak zachycuje období před měnovou reformou, která je pro české diváky neprobádaným územím, historické souvislosti podává náznakovou formou, která nenudí a není násilná.
Nečekají nás žádná sáhodlouhá vysvětlování dobových reálií a postav, prostě vplujeme do Prahy té doby jako po másle. Má na tom zásluhu především scénář a dokonale promyšlená a pojatá kamera, včetně postprodukčních prací.
aktualizace 2. března 2013 | 21:52
Ve stínu získal 9 Českých lvů, včetně sošky za nejlepší film
Získal ceny i za kameru, výtvarné řešení, zvuk, hudbu a střih, Lva získal také Ivan Trojan za hlavní mužský herecký výkon. Marek Epstein má lva za scénář spolu s režisérem Davidem Ondříčkem.
Nejenže se Ondříčkovi podařilo vytvořit FILM s velkým „F“, ale dokázal se svým štábem snímku dodat patřičnou patinu, stigma té doby, která z filmu dýchá a plátnem naprosto prostupuje.
Ivan Trojan propůjčil své postavě bezkonkurenční charisma. Ve chvíli, kdy se na plátně objevuje se Sebastianem Kochem, sledujeme herecké mistrovství dvou srovnatelných veličin, které spojit na stříbrném plátně byl takřka geniální tah.
Angažmá Soni Norisové jako Haklovy manželky je také trefou do černého. Působí tak přirozeně a čistě, že se nechce věřit, že byla obsazena až na poslední chvíli. Celý casting je vůbec silnou devizou celého projektu a zapadá tak do fungujícího strojku celého filmu. Ať už vzpomenu Simonu Babčákovou, Davida Švehlíka, Marka Taclíka nebo výborného Haklova nadřízeného v podání Jiřího Štěpničky.
Kamera Adama Sikory je v kontextu českého filmu nadpozemská. Záběry jsou promyšlené, velkofilmově rozmáchlé, či naopak intimní a popisné ve scénách, kde je toho zapotřebí. Styl Noire filmu dokonale prospívá a pomáhá mu. Není tak prvoplánově efektový jako třeba NORMAL, jež by mohl divákům v souvislostech vytanout na mysl.
David Ondříček vytvořil čistokrevnou detektivku, splňující požadavky žánru a dokázal něco, co po revoluci ještě nikdo. Natočit detektivku, thriller a osobní drama, které přiková diváka k sedadlu a nenechá ho vydechnout do závěrečných titulků.
Děkuji jemu i celému jeho štábu za v pravém slova smyslu hluboký zážitek.
-AC- (totalfilm.cz)
Foto: Falcon © 2012