Legendární český režisér Otakar Vávra zemřel včera večer. Vávrova životní partnerka, režisérka Jitka Němcová před dvěma týdny sdělila, že operace v nemocnici na Homolce dopadla dobře. Podotkla nicméně, že „náročný zákrok v tak vysokém věku je vždy rizikový“.
Jeho dlouhý život se mu stal inspirací k autobiografii Podivný život režiséra. „Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,“ tvrdil ve svých pamětech. „Člověk se přece po porážce vždycky zvedá a nikdy neztrácí naději. Umělec musí mít nezlomnou víru v člověka,“ napsal v závěru své knihy. V své knize Paměti aneb moje filmové stoletíse nevhodně rozepisoval o svých filmových kolezích. Mimo jiné prozradil, že děda Saši Rašilova bral kokain. Nebo např. říká, že: „S Adinou jsme byli strašní kamarádi. Takoví kamarádi, že jsme si jednou řekli, jaká je to hanba, že jsme spolu ještě nespali, když se tak dlouho známe. Ona mi zvolňovala rytmus milování. Byl jsem zbrklej a ona mi to upravovala,“ vzpomínal na vášnivé chvilky s Adinou Mandlovou.
Svatební foto Vávra - Němcová
Vávra byl od mládí levicově smýšlející a po roce 1948 udělal velkou kariéru. Byl komunistickým režimem protežován (v letech 1947 – 1951 a 1954 – 1956 uměleckým šéfem tvůrčí skupiny ve Filmovém studiu Barrandov, 1951 – 1954 členem jeho kolektivního vedení). Díky tomu, že mohl točit za všech režimů 20. století, byl jedním z nejkontroverznějších režisérů. Byl oslavován a uctíván za své hodnotné filmy a velmi plodnou kariéru, ale také zatracován a urážen (neblaze se mj. podepsal na znemožnění premiérového uvedení sugestivní DALEKÉ CESTY Alfréda Radoka) pro svoji výsadu tvořit vždy ve všech režimech. Vávrův historický a zakladatelský význam pro český film je však neotřesitelný. Rád hrál golf a z prvního manželství má syna Jiřího. Jeho druhou manželkou je režisérka Jitka Němcová (*1950). Jako první český režisér se v únoru 2011 dožil sta let.
(náhledové foto: (c) Česká televize)
Ukázka z jednoho z nejlepších filmů Otakara Vávry. Drama Šťastnou cestu o osudech prodavaček jednoho obchodního domu.
