Určitý dluh české dokumentární tvorby vůči představiteli Osvobozeného divadla Jiřímu Voskovcovi, který na začátku 50. let emigroval do Spojených států se rozhodli svým filmem splatit režisérka Libuše Rudinská s Michalem Janouškem v koprodukci s ČT.
Můj otec George Voskovec (c) Rudinska film 2011
Dokumentární film přibližuje osobní život a uměleckou kariéru Jiřího Voskovce od jeho příchodu do Spojených států v roce 1950 až po jeho úmrtí v roce 1981.
Film je vyprávěn z pohledu jeho mladší dcery Gigi, která po letech zjišťuje kdo byl její otec Jiří-George Voskovec.
Linkou celého filmu je úvaha o americkém snu a rozdílu mezi Evropou a Amerikou. Ptáme se jaký je úděl emigranta v Americe a jakou šanci má uspět český umělec za velikou louží? Vezmeme-li v úvahu jazykovou bariéru – nikdy se nezbavil výrazného slovanského akcentu, uvážíme-li Voskovcův věk- 45 let, kdy přišel do USA aby začal úplně znovu, zatímco za sebou nechal kariéru, přetrženou válkou a ukončenou částečně z vlastního rozhodnutí.
Můj otec George Voskovec (c) Rudinska film 2011
Obrazovou osou dokumentárního filmu jsou ukázky z divadelních představení a filmových záznamů, ve kterých se Voskovec jako herec objevil.
Nemalá ukázka Voskovcovy filmové kariéry je doplněna originálními a někdy i překvapivými a úsměvnými ukázkami z některých děl.
Vše je doprovázeno bohatým obrazovým archivem z Voskovcovy pozůstalosti a archivu Gigi Voskovec-Gotfried a z archivu Howarda Gotlieba v Bostonu.
Film přijde do kin 13. října 2011.
Jiří Voskovec
Jiří Voskovec studoval na gymnáziu v Praze poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921 – 1924. Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř: trojicí klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardním divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň „Mal du Paye“
V roce 1926 spolu s Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue, podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka.
Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA. Voskovec se vrátil do Československa v roce 1946. Po dvou letech, kdy se snažili s J. Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé. Žil krátce ve Francii, aby se později v roce 1950 vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl tehdy v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření ze sympatií ke komunismu. Voskovec se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. Ve stejné době byl J.Werich ředitelem divadla ABC.
Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem setkal několikrát. Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.
Ačkoli Voskovec žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel. V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např. roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina. Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 4. července 1981 na infarkt.
