Kvarteto. Druhý film úspěšného divadelního režiséra a herce Miroslava Krobota nabízí podobné téma – vztahové a osobní peripetie. Z vesnice se tentokrát spolu se scenáristou Lubomírem Smékalem přesouvají oba tvůrci do města. Čtveřici hudebníků doplňuje ještě kamarádka a psychoterapeutka.
Tři roky po debutu posílá Krobot do kin příběh pětatřicátníků, kteří to v životě ještě nemají úplně ukotvené. Simona (Bára Poláková) žije se sucharským Robertem (Lukáš Melník). Z nudy ji vytrhuje jejich spoluhráč z Kvarteta Tomáš (Jaroslav Plesl). Kvarteto hudebníků doplňuje ještě samotářský „Funes“, který je vlastně docela spokojený. Pak je tu ještě kamarádka „Batrflaj“ (Pavlína Štorková) a psychoterapeutka Syla (Lenka Krobotová), se kterými se občas potkávají v legendární hospodě Ponorka. Události na koncertech, večírcích a oslavách tak trochu formují jejich další životní směřování.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Sylva: Štěstí je často citovaný, ale těžko uchopitelný jev…[/pullquote]Miroslav Krobot každopádně svým dalším počinem dokládá, že ví co dělá. U Kvarteta se fakticky jen potvrzuje extrémně silný režijní a scenáristický rukopis. Autorský tandem s Lubomírem Smékalem výslednému tvaru vyloženě svědčí. V předchozím filmu tvůrci malovali silnou vesnickou beznaděj. Ve městě ale postavy hledají především štěstí. A snaží se k němu dospět různými cestami.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Vyžaduje diváckou účast[/pullquote]V Kvartetu se opakuje režisérova záliba v dlouhých a pečlivě komponovaných záběrech. Krobot dokáže velmi dobře navodit atmosféru. Dialogy a jednotlivé scény nejsou ani trochu uspěchané a dovolují divákovi nasát dokonale dané místo a situaci. To je filmařská a autorská vlastnost, kterou už vídáme v naší produkci bohužel velmi ojediněle.
Hereckým výkonům prospívají dobře napsané dialogy. Navíc je tu čistota jednotlivých charakterů. Prostě víme, s kým máme tu čest. A víme to překvapivě rychle. Kvarteto vyžaduje velmi silnou diváckou účast, možná i nějakou životní zkušenost. Ne náhodou je spoluautor scénáře Lubomír Smékal původní profesí psycholog.
Je neuvěřitelné, jak dobře se dá rozehrát plnohodnotný příběh na pozadí velmi uzavřené či doslova sevřené úzké skupiny lidí, ve které se na první pohled zdánlivě nic neděje. Celkovému naplněnému dojmu pomáhají především absurdně vedené dialogy. Mnohdy totiž ani sami nevíme, zda jsou některé věci míněny skutečně vážně.
Film se natáčel přímo v Olomouci a to, jakým způsobem je toto krásné město kompozičně do jednotlivých scén začleněno, zaslouží obdiv. Záběry jsou efektní a pro místní bude pocit ze sledování filmu opravdovou poctou místu.
Důležitější než reklama městu, a to opakuji podruhé: je spíš velmi citlivá a promyšlená kompozice obrazu a hudby na scéně. Kvarteto funguje. Řemeslně, autorsky, dokonalým načasováním dialogů, neuspěchaností a výborně vedenými herci.
PS: Za zmínku stojí krom hlavních postav i výkon Jiřího Schmitzera. Opět dokázal vytvořit na malé ploše velmi zapamatovatelnou a hláškující figuru.
Kvarteto (2017) Kvarteto působí poněkud subtilnějším dojmem než Díra u Hanušovic. Může být tak příjemnou alternativou i pro ty diváky, pro něž Krobotův debut přes své nesporné kvality znamenal poněkud silnou kávu. Osobně pro mne představuje mnohem hlubší a zajímavější látku než Krobotův debut. Asi i proto, že se mne osobně víc dotýká.
foto/video: Falcon © 2017