Nová francouzsko-americká komedie vznikla jako volně zpracovaný příběh podle knižní předlohy s názvem ještě o něco delším, který zní Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY. Ta se stala světovým bestsellerem. Už samotný název snímku zní tak neuvěřitelně, že se jeden trochu bojí, co ho vlastně na plátně čeká. Navíc pokud jste jako já knihu nečetli.
Patchworkově a zároveň živě působí příběh o hlavním indickém hrdinovi Ajim (Dhanush). Ten se svou matkou vyrůstá v Bombaji. Živí se jako pouliční kouzelník, nepřestává snít a stále vymýšlí, co podniknout proto, aby zbohatl a mohl svou matku vzít do Paříže. Nakonec se tam vydá, což je ale jenom začátek jeho neuvěřitelného a do absurdního humoru laděného příběhu. Mimo jiné tam stihne také potkat Marii (Erin Moriarty), do které se okamžitě zamiluje. Později po dalších téměř neuvěřitelných náhodách potká svou další dobrodějku Nelly (Bérénice Bejo). Jeho cesta ale pokračuje dokonce až do Afriky.
Pokud hodláte věnovat čas snímku s tímhle extradlouhým názvem, pak bezesporu přijde moment, kdy se mu při jeho sledování buď poddáte a celý absurdní příběh začnete vnímat jako dárek a nebo vás hodí do naštvaného módu, kdy budete v sále chtít křičet, „že tohle je snad už trochu moc, ne!?“ Mně se přes můj původní podezíravý přístup k filmu povedlo transformovat do skupiny těch šťastnějších a nechala jsem se unést všemi těmi náhodami, které se hlavnímu hrdinovi stihnou stát. Když se uvolníte a tenhle náhled si dovolíte, užijete si v kině docela příjemnou hodinku a půl.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Feel-good film[/pullquote]Tohle je feel-good film, hodně barev, hodně zvuku. Všechny vaše smysly budou stále zbystřené. Filmu se ale nedá odepřít snaha o multikulturalismus a občas i o nějakou docela hezkou myšlenku o tom, jak se dá k vlastnímu životu přistupovat. Je to snímek pro ty, kteří se nebojí snít a snění považují za jeden ze svých hnacích motorů.
Všechno bych ve „Fakírovi“ tak nějak snesla až na naprosto nesmyslnou muzikálovou scénu po první půlhodince na britské policejní stanici, což považuji i v rámci takového filmu za úlet. O další půlhodinu později následuje ještě jeden takový „taneční záchvat“, který připomíná záběry z bollywoodského bijáku. Ale naopak za nejlepší nápad snímku považuji dialogy Marie a Aji v Ikea.
Tenhle film, chce po americku zaujmout úplně vším. Příběh je napěchovaný fantazií a chce být hodně humorný. To se mu někdy vede a jde to úplně samo, ale stejně tak se najdou i momenty, kdy pokus zůstane jen pokusem.
-
55%
-
50%
-
70%
-
55%
-
60%
Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni (2018)
Přistoupím-li na absurdnost celého příběhu a přimhouřím-li oko nad přesladkým závěrem a budu se tvářit, že v létě je dovoleno skoro všechno, pak to není špatný film. Ono je v něm nakonec docela šikovně schované poselství o tom, jak přistupovat k vlastnímu životu a jak se taky nenechat ničím rozházet.
foto/video: Bioscop © 2018