Třiačtyřicetiletý anglický rodák Edgar Wright původně pracoval jako televizní režisér. Dnes si ale po mnoha rozličných zkušenostech pomalu a jistě prošlapává cestičku mezi ve nejžádanější režiséry současnosti. A právě i jeho nejnovější počin Baby Driver ho vystřeluje směrem vzhůru. Kromě režírování píše scénáře, produkuje a má za sebou i několik filmových rolí. Scenáristicky se podílel také na Spielbergově zpracování Tintinových dobrodružstvích a na marvelovském Ant-Manovi. Teď si podle svých slov díky snímku Baby Driver splnil sen, scénáristicky a režijně v něm propojil své dvě velké životní vášně – rychlé honičky v autech a hudbu.
Příběh vypráví o mladičkém řidiči Babym (Ansel Elgort), jehož úkolem je vždy dostat bandu bankovních zlodějů co nejrychleji z místa činu. Tenhle mladík miluje muziku a sluchátka z uší nesundává. Jednak proto, že bez hudby nedokáže být a druhak proto, že trpí permanentním pískáním v uších. Je velmi bystrý, rychlý, krásně nevinný a možná i sympaticky naivní, čehož umně využívá boss Doc (Kevin Spacey). Tahle akurátní persóna dokáže být velmi nebezpečná ve chvíli, kdy by snad mělo dojít k jakémukoliv nedorozumění s někým ze skupiny zločinců (Jon Hamm, Eiza González, Jamie Foxx). Pracuje s těmi nejlepšími v oboru, a tak je jasné, že třenice velkých eg jsou stále naspadnutí. Babyho život se posouvá do jiného levelu ve chvíli, kdy potká Deboru (Lily James), děvče svého srdce. Už to vypadá, že by snad mohl začít žít normální život, jenže Doc ví dobře, jaký je Baby poklad a nehodlá ho ztratit. Otázkou je, jak moc to zamává s Babym.
Příběh by to mohl být poměrně banální nebýt toho, co tomu celému dává šťávu. Je to bezesporu velmi dobrý herecký výkon v hlavní roli. Ansel Elgort (Hvězdy nám nepřály) je parádní trefa do černého. Mladý „učesaný“ rebel s výrazem anděla. Má v sobě šťávu a vzhledem k tomu, že je nesmírně pohybově a hudebně nadaný, nemohl si režisér vybrat líp. Radost mi dělal i Kevin Spacey, který prostě umí. Role nekompromisního šéfa podsvětí s kamennou tváří, je pro něj přirozenost. Vůbec vás budou bavit pozérské scény zločinců, které dávají tušit režisérovu zalíbení ve filmech tak třicet, čtyřicet let zpátky.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Rytmus a švih po celou dobu[/pullquote]Bez mála dvouhodinový film si užijete. Je svižný, chytrý, vtipný a celý založený na výtečném soundtracku, který byl na světě dřív než samotný film. Celý děj se mu podřizuje, pulsuje a vyvíjí se v jeho rytmu. A songy, kterých je přes třicet, vás rozparádí jedna báseň. Jasně vás do stylu filmu uvede už prvních pár záběrů filmu (podívejt se na prvních 6 minut níže, ve videu).
Rytmus je to, na čem zde závisí každý pohyb, výstřel nebo šílená honička v autech a pro vaše oči a uši to bude organicky propojená radost. Nemluvě o samotném velmi příjemném výběru nadupaných oldschoolových skladeb, které potěší nejednoho hudebního fandu.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Výtečný výsledek bez triků[/pullquote]Wright si pohlídal i kameru. Kameraman Bill Pope se tu blýsknul. Přesně choreograficky rozplánované scény ukazují úžasnou hravost tvůrců. Ve snímku se neobjeví žádné triky. Když už mluvíme o honičkách v autech, všechno se točilo v reálu a Wrightovi to přidává další body za dobře odvedenou práci. Snad jen těch posledních deset minut filmu mohlo vypadat trochu jinak…
[pullquote align=“full“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Speciální playlist extra videí k filmu najdete zde[/pullquote] Baby Driver (2017) Vyražte do kina na tuhle parádu. Je to podívaná, která vás nebude svým provedením nudit ani minutu. Přináší dobře zvládnuté filmové řemeslo s nápadem a ve svižném tempu s povedeným hereckým obsazením.
foto/video: Falcon © 2017