Natočit film o tak vážném tématu s takovou lehkostí a humorem, jako se to povedlo Miloši Radovičovi, srbskému scénáristovi a režisérovi, se nevidí tak často. Jeho Deník strojvůdce (Dnevnik masinovodje) byl letos k vidění na Febiofestu a zaslouženě si užil nejen divácké pozornosti, když se jeho čtyři promítání na festivalu vyprodala během dvou dnů. Nyní vstoupil film oficiálně i do českých kin.
Deník strojvůdce (foto Zillion Films)
Snímek už získal několik ocenění na různých filmových festivalech – mezi nimi je i několik cen diváků, kterých si dle slov Lazara Ristovskiho, váží tvůrci nejvíce. Ristovski kromě toho, že ve snímku hraje hlavní postavu, je též jeho producentem. Scénář filmu našel inspiraci v dokumentu Marka Glušace. Ten natočil zpovědi vlakových strojvedoucích a vůbec celé fungování v jejich pracovním prostředí. Režisér Radovič pak Ristovskimu napsal roli filmového Ilji přímo „na tělo“.
[pullquote align=“full“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]čtěte také: Rozhovor s Lazarem Ristovskim[/pullquote]
Ilija Todorovič (Lazar Ristovski) je strojvedoucí. Stejně jako už byl jeho táta i děda. Celý život řídí vlak a taky se snaží necítit provinile, i když cítí lítost. Ptáte se za co a proč? No přece za všichny ty zabité, kteří se záměrně nebo náhodou připletli pod kola jeho lokomotivy. O čem přesně píšu, se pak dozvíte hned z první Ilijovy pracovní historky, kterou musí převyprávět drážnímu psychologovi. Ilijův život je samotářský. Bydlí hned vedle svých přátel, se kterými je provázán tak silnými, děsivými a absurdními zážitky z minulosti, že je přímo k neuvěření, že společně dokážou fungovat. Jako strojvůdce zažívá věci, se kterými je těžké se vyrovnat. Pomyslnou schránku s názvem „emoce a city“ už v sobě kdysi dávno pohřbil a citově se neangažuje. Stejně tak, jak už to znal od svého otce, a proto je setkání malého Simy s Ilijou velká věc. Stejně tak jako jejich následné soužití, které nás dovede až do Simovy dospělosti (Petar Korac). To je doba, kdy je Simova touha řídit vlak extra silná. Mocně ji ale ještě převyšuje jeho následná potřeba projít „zasvěcovacím rituálem“ všech čerstvých strojvedoucích.
Deník strojvůdce (foto: Zillion Films)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Černý humor i citlivost[/pullquote]Námět a zpracování není to jediné, co z tohoto filmu dělá skvělý zážitek. Příběhu svým herectvím kraluje právě Lazar Ristovski. Jeho filmová měkkosrdcatost je schovaná pod slupkou tvrdého a přísného muže. I Petar Korać se stává nezapomenutelný třeba při scénách nedobrovolného řízení vlaku.
Příběh nekalkuluje s líbivostí. Naopak – přináší svůj nelehký námět s otevřeností. Využívá představivosti a nechává prostor. Soustředí se na své téma a popisuje životy se všemi absurditami. Výborně zvládnutá je kamera. Krásné dekorace, povedená hudba, dobře vypointovaný příběh dělají z téhle srbsko-chorvatské černé komedie snímek, který si budete dlouho pamatovat.
-
Režie - 85%85%
-
Scénář - 85%85%
-
Kamera - 80%80%
-
Herci - 90%90%
-
Výprava - 70%70%
-
Hudba - 70%70%
Deník strojvůdce
Černý humor je v tomhle filmu na extra vysoké úrovni, ale stejně tak v něm pořád zůstává i určitá míra citlivosti v rámci závažnosti tématu. To je um, který ve své ryzosti dokáže nabídnout jen balkánská kinematografie. Praštěnost a absurdita tu není tolik vygradovaná jako třeba u Emira Kusturici, ale srdečnost projevu všech postav a atmosféra celého příběhu vás nenechají na pochybách o svých nesporných kvalitách.
foto/video: Zillion Films, Mirius FD © 2017
Režie: Milos Radovic
Dnevnik masinovodje
Komedie
Srbsko / Chorvatsko, 2016, 85 min
Premiéra: 30. 3. 2017 Mirius FD
Scénář: Milos Radovic
Kamera: Dušan Joksimović
Hudba: Mate Matisic, Simun Matisic
Hrají: Lazar Ristovski, Mirjana Karanović, Mladen Nelevic, Nina Jankovic, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Zirovic, Bojan Dimitrijevic, Aleksandar Gligorić, Petar Korać, Haris Burina
