Dnes večer má v Praze slavnostní premiéru dlouho očekávaný film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. Do široké distribuce vstupuje pak ve čtvrtek. Film natočil podle vlastního námětu i scénáře, jeho hlavní inspirací je stať Mnichovský komplex historika Jana Tesaře. Příběh vypráví o dodnes kontroverzním Mnichově 1938 formou pro Zelenku typickou – ve filmu se realita prolíná s fikcí a na základě pevně daných historických skutečností vznikají nové souvislosti.S Petrem Zelenkou jsme si povídali o filmu, genezi scénáře i o tom, jak složité bylo sehnat mluvícího papouška.
Petr Zelenka na place filmu Ztraceni v Mnichově
Váš film mj. tematizuje i národnostní stereotypy a „naši“ povahu. O Češích také říká, že jsou často ukřivdění bolestíni, co vinu za svoje problémy shazují na jiné. Že se rádi stylizují do role oběti. Opravdu se tak rádi litujeme?
Citujete postavu francouzského velvyslance v první části filmu? Ano, ta postava si to myslí. A také říká, že Češi jsou smějící se bestie, lachende Bestien. Ale jestli tohle všechno říká i samotný film, o tom pochybuji. Nebo snad já? Proč si to myslíte? Náš film říká, že nakonec se vždy najde pár lidí, nebo třeba jen jeden, pro které je pravda důležitější než lživý mýtus.
Tomáš Bambušek v roli režiséra zjišťuje, že i Mnichovská dohoda vlastně nebyla úplně stoprocentní zradou na Češích.
To není pravda. Tomáš Bambušek zjišťuje, že Československo z mnichovské dohody vytěžilo obrovské výhody a že v tomto případě vláda zradila lid, který si ale nic jiného nezasloužil.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Generalizace bych se dopustil nerad[/pullquote]Vybíral jste i mezi jinými dějinnými událostmi, které by ilustrovaly, co svým filmem chcete říct?
Nerozumím otázce.
Nejsou národnostní, povahové i jakékoliv jiné stereotypy tak trochu ošemetné? Nebo je pro vás generalizace zkratkou?
Generalizace bych se dopustil nerad. Na to jsem si dával skutečně pozor. Z vašich otázek vidím, že názory postav ochotně zaměňujete za názory tvůrce. Pozor, jde o dvě různé věci. Především evropský film je často postaven na kontrastu světa postavy a díla jako celku. Toto je případ Mnichova. A jestli se s někým ztotožnit, pak tedy s hlavním hrdinou – Bambuškem, či hercem Myšičkou.
Od vašeho posledního celovečeráku, Karamazových, uplynulo 7 let. Můžete popsat genezi vzniku Ztracených v Mnichově? Kdy třeba přišel námět?
Námět jsem napsal někdy v lednu 2009. Scénář procházel různými fázemi, jednotlivé verze se od sebe dost lišily. Jedna z verzí se také jmenovala 1938 a 1/2. Nejtěžší bylo najít producenta, to mi zabralo těch dlouhých zhruba šest let. Během té doby také vzniknul scénář, který mi leží v šuplíku.
Martin Myšička na place filmu Ztraceni v Mnichově
Měl jste v hlavě od začátku pro vás do jisté míry typickou formu mystifikace, „filmu ve filmu“ a mísení realit?
Ano. I když původně mělo jít ještě o větší počet nezávislých mikropříběhů, jakýchsi „bonusů“, útržků rozhovorů atd. Měl to být skutečně pestrý pelmel. V posledních několika letech se text velice ukáznil až do této výsledné podoby, která je stále ovšem velice pestrá.
Jaké vůbec bylo točit natáčení filmu? Nestávalo se někdy, že se štáby prostě promíchaly?
Díky skvělému pomocňákovi a skvělé skriptce se to nestávalo. Ale moc nechybělo.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Papoušek ve filmu nemluví[/pullquote]Bylo složité sehnat správného papouška? Procházel nějakými hlasovými testy?
Papoušek ve filmu nemluví. Je postsynchronovaný francouzským hercem Marcialem di Fonzo Bo. To byl od začátku náš záměr. Váši otázku vyřídím zvukové postprodukci jako kompliment.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Jsem podobný jako ten režisér ve filmu[/pullquote]Mají katastrofy, které ve filmu postihnou štáb Tomáše Bambuška, nějaký reálný předobraz? Stalo se i vám, že se vám pokazilo natáčení?
Spíš jsem podobný jako ten režisér ve filmu: vždycky na začátku chci udělat jednoduchý film a nakonec skončím u strašně složitého příběhu, který se odvíjí v mnoha rovinách a dotýká se mnoha témat a vystupuje v něm spousta postav. Vždycky si v tu chvíli vzpomenu na Roberta Altmana, jak se asi cítil on, když režíroval svoje velkofilmy.
Máte rád dokument Ztracen v La Mancha o zpackaném natáčení velkofilmu Terryho Gilliama?
Tento dokument je pro mne zásadní. Je neuvěřitelný tím, jak neprofesionálně se štáb chová. Ale kdo někdy zažil natáčení Terryho, tak pochopí, že to skutečně může být pravda. Moje žena u něho v jednom snímku měla asi deset natáčecích dní, ale nenatočili s ní ani metr filmu. Vždy ji ráno šest hodin líčili (latexová maska), pak pár hodin čekala na záběr, který se nestihnul udělat a pak ji dvě hodiny odličovali. Gilliam je prostě neopakovatelný filmař, jak v dobrém tak v špatném slova smyslu.
Petr Zelenka (foto: Totalfilm.cz)
Jaké tvůrce či jaké filmy řadíte mezi své největší inspirace či vlivy?
Už jsem zmínil Altmana. Jistě také Buňuel v 70. a 80. letech, Formanův Taking Off, Oliver Stone, W. Allen… V Mnichově se hlásím i k Americké noci Truffauta.
Sledujete tvorbu nadějné mladé generace českých filmařů? Třeba Tomáše Pavlíčka, Andyho Fehu nebo Jana Těšitele. Co si o jejich tvorbě myslíte?
Tyto lidi zatím neznám. Ale zajímá mne Jan Vejnar nebo Berenika Kohoutová. Těm držím palce.
-red-
foto: Falcon (1, 2), Totalfilm (3)
video: Falcon © 2015
