Adaptace románu Barbary Nesvadbové Pohádkář má v zádech Vladimíra Michálka a Marka Epsteina. A hned na prvních řádcích lze prozradit, že dopadla dobře. Příběh Marka Freuberta (Jiří Macháček), který žije dvojím životem (představuje se také jako Kamil) a citově se zmítá mezi dvěma ženami (Eva Herzigová, Anna Geislerová) slibuje romantické drama s detektivní zápletkou. Mára má velké dluhy. Ale také dvě ženy, dvě děti a spoustu energie na oba vášnivé vztahy. Na začátku filmu je v řece nalezeno tělo, které má velmi ojedinělou krevní skupinu. Tutéž, kterou má i před časem zmizelý Mára. Detektiv kriminálky kapitán Rott (Matěj Hádek) při rozplétání identity mrtvého muže naráží na složitý propletenec vztahů možné oběti a postupně se stává jeho součástí…
Film je vlastně jedním velkým flashbackem, příběh hlavního hrdiny a jeho žen promlouvá ústy vyslýchaných milenek a zároveň tu paralelně sledujeme i život detektiva Rotta. Romantika je tu jen okrajovým produktem. Spíš je to sled nálad a vhledu do duší hlavní čtyřky. Nutno uznat, že Michálek tohle umí. Dokáže na plátně v jednu chvíli vytvořit příjemnou i depresivní atmosféru. Ostatně Pohádkář na tomhle mixu pocitů i žánru staví. Drama, romantika, smutná komedie a detektivka.
Úsměvů je tu pomálu. To ale vůbec nevadí. Osobně jsem vděčný každému českému titulu, který se snaží být alespoň trochu originální a nehraje na známou strunu „laskavý český film“. Pohádkář čerpá z Nesvadbové knihy, ale Epstein s Michálkem do něj detektivní vložku přidali. Filmu to rozhodně prospělo. Látku to více zatemňuje, dotváří to „příjemnou depku“, která z plátna chvílemi velmi výrazně dýchá.
Romantika v pravém slova smyslu tu vlastně ani není. Spíš vášeň a touha, která ne vždy vede ke světlým koncům.
Jiří Macháček jako schizofrenní jedinec uspěl na celé čáře. Osobně mne velmi překvapil. Nepamatuju si, že bych ho v poslední době viděl v roli, která střídá tolik zajímavých poloh. Od komediální, dramatické až k výrazu smutného a téměř zlomeného muže. Anna Geislerová je sázkou na jistotu a o svých kvalitách nemusí nikoho přesvědčovat (aktuálně září také v seriálu HBO Až po uši). Ale ruku na srdce, všichni jsou především zvědaví jaká je ta Herzigová? – Jednoduše dobrá. Herectví legendární topmodelky je pevné v kramflecích, sama působí oduševněle a sebejistě. Ve vypjaté hádce v koupelně z ní dokonce jde přímo strach. Potlačovaná hysterie v celé své kráse. Dotlačena okamžikem projevit, co v sobě dlouho dusí. Musím říct, že jsem dlouho v českém filmu na takto malém prostoru neviděl vypjatější scénu. Přesněji řečeno, takhle skvěle odvedenou.
Matěje Hádka si Michálek vyzkoušel už v předchozím společném projektu Posel. Všestrannému sympaťákovi role kapitána Rotta velmi sedí. Jeho policajt je trochu unavený pětatřicátník s vlastními rodinnými problémy. Má ale to štěstí, že se musí soustředit na něco (někoho) jiného. Zmínit se musím i o Márově dceři v podání Anny Linhartové. Chvílemi odrzlá studentka se světlými momenty mi připomíná ranou Geislerovou v tom nejlepším smyslu slova.
Technicky je novinka na vynikající úrovni. Kamera Martina Štrby (Hořící keř, Babí léto, Vendeta, Je třeba zabít Sekala) je jako vždy skvělá. Jeho práce patří léta k tomu nejlepšímu, co český film umí obrazově a atmosféricky nabídnout.
Scénář nemá žádné výrazné slabiny, až na šílené momenty s product placementem, o kterém se zmíním nakonec. Epstein i Michálek v každém případě zajistili, aby se neopakoval průšvih jménem Bestiář (autorka předlohy také Nesvadbová). Jeho převedení do filmové podoby se naopak nepovedlo vůbec.
A když už jsme u toho nepovedeného: není toho příliš. Ale bohužel to stojí za to. Rozumím tomu, že se každý počin musí z něčeho zaplatit. Product placement je běžnou součástí filmů. Ale musí se to umět. Nežehráme tu poprvé na způsob, jakým k němu přistupují čeští tvůrci. Dosud nejhorší případy s filmy Láska je láska nebo Líbáš jako ďábel jsme už popsali. Hlavním partnerem Pohádkáře je Mastercard. Ve filmu se kreditkou či mobilní aplikací platí (pípá) minimálně pětkrát. Na nákupech i v restauracích. Vždy to dokonale rozbíjí nebo degraduje nastalou či uplynulou scénu. Když už – stačilo to dvakrát. Hustit to ale do platícího diváka tolikrát, to už je trochu moc. Naštěstí není Pohádkář prošpikován dalšími produkty a na tohle se lze připravit a případně se tomu i hořce zasmát. Partner filmu by se měl příště zamyslet nad tím, jestli to pro jeho produkt není spíš služba medvědí…
Ale zpátky k filmu samotnému. Pohádkář je rozhodně v té lepší polovině letošních českých počinů. Bez zbytečných klišé, poměrně svěží, ne úplně pozitivní a leckdo z nás se v něm může i najít.
-
80%
-
75%
-
70%
-
90%
-
60%
Pár slov nakonec
Pohádkář by si možná zasloužil o něco vyšší známku, ale trestám jej za vlastní degradaci násilným product placementem. Vladimír Michálek režijně uspěl, ozdobou filmu je kamera i herecké výkony. Další české novinky v řadě se bát nemusíte.
foto/video: Falcon © 2014