Divoké historky. Šest příběhů pojatých s notnou dávkou černého humoru. Krom veskrze pozitivních ohlasů z festivalu v Karlových Varech, kde byl film uveden, láká také na slavná jména – produkce snímku se totiž ujal španělský režisér Pedro Almodóvar a titulní role obsadili známí argentinští herci.
Bylo by zbytečné prozrazovat zápletky jednotlivých povídek, všechny se ale točí kolem jediného – každému někdy rupnou nervy. A to mnoha způsoby, v rozličných situacích, vždy ale pořádně a s velkými následky. Ať už malé nedorozumění vede “jen” ke zkažené svatbě nebo rovnou ke smrti, konsekvence z toho vyplývající nejsou příjemné nikdy. A přitom to tak zpočátku nepůsobí – příběhy začínají klidně, něčím naprosto obyčejným. Pak ale přichází nečekaný zvrat a rozjíždí se kolotoč nepředvídatelných událostí, agrese i absurdit.
Každý z příběhů má jinou strukturu a samozřejmě i jiné chyby, bez rozdílu se ale o všech dá říci, že jsou velmi podařené. Scénáristicky vymyšlené takřka do detailů, alespoň natolik, jak je na tak malé ploše vůbec možné. První z povídek je velmi krátká, celá se odehraje ještě před úvodními titulky, závěrečná má zase prostoru nejvíce.
Právě u poslední z povídek by možná stálo za zvážení její zkrácení, alespoň z mého pohledu byla oproti ostatním natahovaná a místy zdlouhavá – vlastně ale těžko říci, jestli je opravdu nejdelší, nebo zda šlo jen o pocit. I u ní je ale atmosféra velmi dobře vybudovaná a divák se nenudí. To je koneckonců asi jedna z velkých předností celého snímku – opravdu zaujme a nenechává prostor pro nudu. Vše odsýpá jak má, každý příběh je jiný a přináší odlišný divácký zážitek.
Zatímco první tři povídky jsou spíše zábavné, další tři více nutí k přemýšlení. Ať už se pokoušejí o určitou sociální kritiku vyšších vrstev, moderních technologií či poukazují na byrokratické nesmysly, mají v sobě určitý přesah a nespokojují se pouze s humornými absurditami. Nelze ale tvrdit, že by film byl díky tomuto nevyrovnaný, kontinuálně baví a každá z povídek má něco do sebe.
Vizuální ztvárnění snímku je perfektní. Kamera Javiera Julia na sebe nepoutá pozornost, přesto je ale zajímavá a snímku dodává na atraktivitě. Film svými barvami připomíná jiné španělské či jihoamerické snímky – je šťavnatý a promyšlený. A jednotlivé kompozice záběrů nejsou náhodné a vždy situaci ještě přidávají něco navíc.
Snímek Divoké historky má opravdu odpovídající název. Je divoký a nespoutaný, správně ukřičený a přesto místy intimní i komorní a kloubí v sobě vše dobré z černé komedie. Po odchodu z kina nenutí příliš přemýšlet, dojem ale zanechává – pobavený a přesto lehce mrazivý. Určitě stojí za vidění, obzvláště pokud vám čas od času rupnou nervy a bojíte se, co se stane.
[usr 8]
Alžběta Kovandová, totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2014