Češi staví dálnici do Německa. A pekelně dlouho. Jedni se nemohou dočkat, až bude DéOsmička hotová, usínají s klapkami na uších a s hrůzou pozorují své popraskané domy i jejich klesající cenu na trhu nemovitostí. Druzí chrání přírodu a žalují stát a dálnici u soudu. Třetí se snaží dálnici dostavět a konečně si užít zaslouženého důchodu.
Ivo Bystřičan natočil opravdu zajímavý a nekonvenční film. Zaujme vizuální stránka, která u českých dokumentů nebývá prioritou. Režisér pracuje s leteckými záběry a ukazuje dálnici a její stavbu v krajině jako zajímavý a poutavý objekt. Vizuální stránka filmu je v těchto momentech opravdu velmi působivá. Není ale tím hlavním, co na novém dokumentu zaujme.
Film vznikal od roku 2007 a mapuje nejen stavbu a šestnáct kilometrů dálnice. Především obrací svůj zrak na společnost, kterou budování inkriminované komunikace rozděluje. Mezilidské vztahy a náhled jednotlivých účastníků na problematiku je pochopitelně hlavním hybatelem celého „děje“ filmu. Všichni aktéři hodnotí samu stavbu pouze svým zorným úhlem pohledu.
Ať už jsou to občané, jejichž nemovitosti leží ve vesnicích, kterým měla budovaná dálnice odlehčit nebo ekolog (Miroslav Patrik), který trvá na svých neměnných stanoviscích a jako svou obranu uvádí spravedlivé soudní rozsudky, kterých dosáhl. Pozastavení stavby komplikuje život dotčeným obyvatelům i stavebníkům (Pavel Lány). Na druhou stranu tvůrci upozorňují několikrát na důležitý fakt, že ekologové se ve většině případů, na které poukazovali, nemýlili.
Bystřičan navíc dokazuje, že je skutečným milovníkem sociologie a psychologie. Dokument je okořeněn i několika absurdními momenty. Jeden z nich ukazuje ekologického aktivistu Miroslava Patrika na spanilé jízdě po dotčených vesnicích. Rozhodne se s občany debatovat o dopadu zdržení stavby dálnice a vysvětlit jim pohnutky ekologů. Na očekávanou fyzickou potyčku nakonec nedochází, ale rozhodně k ní nebylo daleko. Na Patrikovou adresu padají velmi ostrá slova a výhružky a je až s podivem, jak silné má občanský aktivista nervy. Stejně tak jeho účast na slavnostním otevření jednoho dobudovaného dálničního úseku působí rozruch, který si Miroslav Patrik evidentně užívá.
Dál nic tedy krom filmařské kvality, nadhledu a ironie nabízí i černý humor. Otázkou je, zda pobaví i občany, kteří by ekologům lidově řečeno nejradši zakroutili krkem.
Zajímavé je, že terčem veškeré nenávisti dotčených chalupářů či majitelů bezcenných nemovitostí není stát ani stavebníci, kteří podle rozsudků soudů stavěli nezákonně. Persona non grata je právě zástupce občanských sdružení Miroslav Patrik, který svými aktivitami stavbu podle nich neúměrně zdržuje.
Bystřičanovi se tak jednoduše daří pokládat i otázky, které stojí nad hlavním problémem filmu. Kolik dotčených aktérů řeší podstatu problému. Kolik z nich dokáže uvažovat nad dodržováním zákonů, zvážit spravedlivě argumenty? Dokázal by to někdo z nás, pokud by byl na jejich místě. Dokážete si představit, že byste chápali aktivitu ekologů, pokud byste si přes den nemohli na zahrádku pověsit čisté prádlo, pozorovali praskliny na domě a na uších pro klid nosili sluchátka pro traktoristy?
O velmi efektní vyvrcholení celého filmu se postarala sama příroda. Pokud nevíte o čem je řeč, tím lépe.
Dál nic je opravdu nastandardním dokumentem, na který může být tvůrčí tým velmi hrdý. Moderní a přitom filmařsky klasický dokument, který má šťávu, řeší zásadní problém a je dynamický ve všech aspektech.
Film byl v předpremiéře uveden na loňském jihlavském festivalu dokumentárních filmů a do běžné distribuce přichází v pondělí 17. února 2014.
[usr 9]
MS, totalfilm.cz
foto/video: Pink productions © 2013, 2014
grafika a design: Ex Lovers