Málokdy se stane, že by renomovaný tvůrce, kterým Marie Poledňáková bezesporu je, sklízel v posledních letech své práce tolik zneuznání od odborné kritiky. Poledňáková je každopádně kvalitní značkou. O posledních filmech této režisérky a zároveň scénáristky se to ale bohužel říct nedá.
Příběh nového filmu začíná ve chvíli, kdy staré manželské svazky jsou minulostí a Helena s Františkem se pokoušejí začít společný život. Ovšem jejich bývalí partneři hledají cesty, jak Františka a Helenu znovu získat pro sebe. Helenin bývalý manžel, úspěšný spisovatel Karel se sice konečně odstěhoval ze společné domácnosti, může žít naplno svůj život svůdníka, ale začíná zjišťovat, že mu cosi chybí. Na Františkovu exmanželku Bohunu, energickou dámu, zvyklou vše řídit, pak situace dopadá ještě tíživěji.
František a Helena zvolí z nastalé situace jediné rozumné východisko – rozhodnou se být chvíli sami, a tak vyrážejí na romantickou exotickou dovolenou do Maroka. Ale zde je dostihnou nejen potíže, ale i Karel a Bohunka, kteří ve Františkových a Heleniných cestovních lapáliích, k nimž patří ztracená zavadla, ukradené doklady a řada dalších problémů, vidí příležitost, jak se vrátit do jejich života.
Doba originality a invence tvůrkyně skvělých komedií s Tomášem Holým o velrybě a polepšovně už je dávno pryč. O Vánocích televize reprízuje povedenou komedii o televizní hlasatelce Kotva u přívozu. O stálici televizních obrazovek S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT se ani zmiňovat nemusím. Poslední skousnutelný film vyrobila Poledňáková v roce 1989, určitě si vzpomenete na DVA LIDI V ZOO.
Přestože první část dnes recenzovaného snímku s názvem LÍBÁŠ JAKO BŮH nesklidila nijak valné kritiky, jméno režisérky a hollywoodské zpracování zajistilo filmu téměř milion diváků a myslím že i přes bídnou kritiku mou i mých kolegů značka Poledňáková zaboduje i u novinky LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL.
První část Líbáš jako bůh se i přes žánrová klišé, ukrutnou červenou knihovnu a vykradenou hudbu (Malásek si hlavní motiv „půjčil“ od Hanse Zimmera z filmu Lepší už to nebude) dala vzít na milost.
Pokračování ale předčilo mé nejhorší obavy.
Jiří Bartoška svým charismatem nezachrání ani Kamilu Magálovou, ani tentokrát velmi toporného Oldřicha Kaisera. Na celé čáře zklamala i Eva Holubová, která působí nepatřičně a trapně. Nový pár v podání Jiřího Langmajera a Nely Boudové tomu jen nasadil korunu. Není to ale chyba herců.
Režisérka hlavní představitele jednoduše neukočírovala. Jejich výstupy jsou děsivě napsané a vyloženě trapné. Měkčeji se opravdu vyjádřit nelze.
Kdyby neměla Poledňáková za zády kvalitní tvůrčí tým (Vladimír Smutný – kamera, Adam Dvořák – střih), který alespoň technicky odvedl vynikající práci stejně jako u prvního dílu, čněla by z výsledného produktu její bezradnost a katastrofální nesebereflexe vlastních současných schopností ještě víc.
Velmi mne mrzí, že tato slova pronáším o tvůrkyni, jejíž klasická díla mám velmi rád. V případě Kotvy u Přívozu se k ní dokonce vracím rok co rok.
Film je doslova prošpikovaný product placementem. Kamera příliš často krouží kolem lahvičky kávy Jacobs, detailně zabírá placení kartou Master Card, přes půl plátna si prohlížíme Direct pojišťovnu či notebooky ACER. Na zahradní párty sodovku vyrábí Soda stream. Takto bych mohl pokračovat ještě další odstavec. Je známo že čeští tvůrci nedokáží udělat z používaných reklamních nosičů součást děje, ale v tomto případě se o to režisérka evidentně vůbec nesnažila. Vzpomněl jsem si na aplikace do chytrých telefonů s proužkem reklamy v dolní části displeje. Až na to, že ty jsou zdarma. Návštěva kina ale zdarma není a to by si tvůrci měli uvědomit.
Líbáš jako Ďábel se odehrává v Maroku, je jasné, že si producenti výlet a natáčení museli nějak zaplatit. Ale Tmavomodrý svět také nebyl levný a nápisy na boku letadel „Kooperativa“ jsem nikde neviděl:)
Žánrově tu jde snad o pokus o situační komedii. Vtipného na ní ale není téměř nic. Snad jen sama je směšná v negativním slova smyslu. Jistě, pár situací, kdy se únosci snaží zbavit unesené Bohuny pro její nesnesitelnost pobavila i mne. Nic dalšího raději nevzpomenu.
LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL si přesto jistě své diváky najde. Na začátku jsem mluvil o značce Poledňáková. A vím proč. Jsem si téměř jist, že film opět trhne návštěvnické rekordy.
Osobně vám ho ale nemohu doporučit. Je to nepovedená komedie, film vytvořený jako nosič reklamních předmětů a produktů. Bezobsažný snímek, který poslední třetinu kariéry významné režisérky uzavírá do nelichotivých uvozovek.
Je mi to osobně velmi líto.
-AC- (totalfilm.cz)
Foto/Video: Falcon (c) 2012, Zákaz kopírování materiálů bez vědomí redakce.