Excentrická a psychicky ne zcela vyrovnaná herečka Leila Mannerová utíká se svými syny na staré rodinné letní sídlo uprostřed přírody na maloměstě. Velmi zvláštní a výbušný starší syn Ilmari je matčiným ochráncem, zatímco jeho mladší bratr je spíš samotářem a v rámci rodiny zřejmě jediným zcela standardním jedincem.
Vcelku normální rodinou pohodu naruší skupina přátel, kteří přijedou za Leilou na víkend. Hosté nakonec odjíždějí, jediný kdo zůstává je Aimo, do kterého se Leila zamiluje. Ilmari, ale Aima chápe jako vetřelce a situace v domě začíná povážlivě houstnout.
Finskou kinematografii v našich kinech nemáme možnost vidět často, bohužel. Nejcennější na tomto snímku jsou pochopitelně herecké výkony a vykreslení jednotlivých postav.
Matka Eliny Knihtiläové (Lelila Mannerová) je naprosto nedospělou, hysterickou osobností s výraznou nesebejistotou. Osobně jsem měl co dělat, abych se na tuhle postavu vydržel s odstupem dívat. Vůbec se totiž nelze divit, že z Ilmariho (Samuli Niittymäki) vyrostl v podstatě nevyrovnaný psychopat. O to víc proti Ilmarimu vystupuje protiklad v postavě Eetu Julina, který hraje Unta, mladšího z bratrů. Jeho nevinnost a „normálnost“ tlumí houstnoucí atmosféru vyplývající z nezdravého vztahu matky a staršího syna.
Také Eero Aho jako Aimo Marttila je v tomto výčtu postav považován za normálního chlapa, který se jen připletl do mírně řečeno nestandardní rodiny. Jako Leilin milenec reaguje na podněty či situace naprosto konvenčně. Nekonvenční je reakce Leily a Ilmariho. Aimo se i v těchto epizodách zachová snášenlivě a k Leile se chová vstřícně a její výstřelky jí odpouští. Totéž platí i v případě jeho vztahu k Ilmarimu. To se mu ale možná stane osudným.
V Ilmarim postupně narůstá jeho nesnášenlivost, která nakonec přeroste v čirou nenávist vůči matčině milenci. Fatální událost, kterou vyvrcholí finále filmu už je jen pomyslnou třešničkou na dortu tohoto vztahového dramatu.
Jednou z nejsilnějších scén filmu, je chvíle, kdy matka konečně prozře a pochopí, že její syn není ochránce, ale v podstatě jen nebezpečný psychopat.
HODNÝ SYN je velmi dobrý film, který na malém prostoru rozehrává houstnoucí rodinné drama s prvky napínavého thrilleru. Filmu zřejmě velmi prospělo rozhodnutí režisérky Zaidy Bergrothové. Natáčel se totiž chronologicky ve dvacetidenním plánu. Hercům bylo tak umožněno naplno se vcítit do svých postav a srůst s nimi. Skvělý scénář, režisérka s promyšlenou koncepcí a výborní herci.
Zasloužený vítěz letošního Febiofestu.
-AC- (totalfilm.cz)
Foto/Video: Film Europe (c) 2012
Psali jsme také:
- Filmové premiéry od 10. května
- Vítěz Febiofestu Hodný syn v květnu v našich kinech
- Grand Prix Febiofestu získá Hodný syn
- Tipy z programu Febiofestu